ECLI:CZ:NSS:2005:2.AS.29.2005
sp. zn. 2 As 29/2005 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: P. K.,
zastoupené JUDr. Helenou Teissingovou, advokátkou se sídlem Křižíkova, Praha 8 - Karlín,
proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15,
Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 7. 12. 2004, č. j. 30 Ca 12/2003 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojila žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti výše
uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta její žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2003, č. j. 7936/4000/2000Kr/Št. Tímto rozhodnutím bylo
zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce – inspektorátu
Ostrava ze dne 6. 9. 2002, č. j. 120-40-02/Kra/Vic/Cha, kterým jí byla uložena pokuta
3000 Kč, protože porušila ustanovení §12 odst. 1, §13, §16 zák. 634/1992 zák.
č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o ochraně spotřebitele“), kterého se dopustila tím, že neinformovala spotřebitele o ceně
prodávaných výrobků, o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady
výrobků a tím, že vydaný doklad o zakoupení výrobků neobsahoval stanovené náležitosti.
Ve své kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že ve správním řízení došlo k porušení
§33 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“), neboť jí nebyla dána dostatečná možnost se k věci řádně vyjádřit. Stěžovatelka dále
namítla, že v řízení před krajským soudem nebyly provedeny navržené důkazy. Jednalo
se o její vlastní výslech a výslech navržených svědků, tedy jejího manžela J. K. a syna R. K..
Dále poukazuje na veškerá svá předchozí písemná vyjádření, která prokazují, že ona sama, ale
ani manžel či syn, se v žádném případě nedopustili vytýkaného pochybění. Znovu opakuje, že
kontrola prodávaných rostlin byla pracovníky ČOI provedena mimo vlastní provozovnu
zahradnictví, a to na tzv. pěstebních plochách, na kterých však nemusejí být rostliny ještě
označeny druhem a cenou. Poukazuje na ve spisu založený plánek s podnikovou vnitřní
směrnicí, stejně jako na skutečnost, že v provozovně byl na viditelném místě umístěn katalog
zboží, reklamační řád a dodatek ceníku ohledně nákladů poštovného a balného. O těchto
listinách se ovšem kontrolní protokoly ze dne 13. 5. 2002 a 25. 6. 2002 vůbec nezmiňují, i
když stěžovatelce její neexistenci vytýkají a vyvozují z nich svoje závěry. Stěžovatelka pro
úplnost odkazuje na svůj přípis z 25. 7. 2002, v němž uvedla veškeré své výhrady vůči
pracovníkům ČOI K. a G. a vypořádala se podle svého nejlepšího vědomí s výtkami, které na
ni byly na základě provedených kontrol vzneseny. K tomuto jejímu vyjádření nebylo podle
stěžovatelčina přesvědčení při rozhodování ve věci, ať už správními orgány nebo soudem,
vůbec přihlédnuto. Stěžovatelka dále uvádí, že dle jejího přesvědčení si správní orgány obou
stupňů náležitě nezjistily skutkový stav a rozhodovaly pouze na základě neúplných písemných
materiálů vypracovaných svými pracovníky, ze kterých pak vyvodily nesprávné závěry.
Krajský soud pak vycházel jen z těchto materiálů, když nevyhověl stěžovatelčinu návrhu na
doplnění řízení, a tudíž jeho rozhodnutí nepovažuje za správné. Stěžovatelka ve své kasační
stížnosti dále žádá, aby soudkyně JUDr. K. uvedená v rozsudku byla okamžitě propuštěna ze
soudnictví a bylo s ní zahájeno kárné řízení, neboť její činnost považuje za protizákonnou.
Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření uvádí, že může jen znovu zopakovat,
že stěžovatelka výše uvedená ustanovení zákona o ochraně spotřebitele porušila, a nedomnívá
se, že by stěžovatelka neměla možnost vyjádřit se, neboť součástí spisu jsou různá podání
stěžovatelky, která byla žalovanou stranou vzata v úvahu v průběhu správního řízení.
Žalovaný nepokládá tvrzení uvedená v kasační stížnosti za dostatečný důvod pro zrušení
napadeného rozsudku a navrhuje její zamítnutí.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutím České obchodní
inspekce – inspektorátu Ostrava ze dne 6. 9. 2002, č. j. 12040-02/Kra/Vic/Cha, byla
stěžovatelce na základě §23 odst. 1 a §24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele udělena
pokuta ve výši 3000 Kč za porušení právních povinností stanovených v ustanovení
§12 odst. 1 cit. zákona, když neinformovala v souladu s cenovými předpisy spotřebitele
o ceně prodávaných výrobků zřetelným označením výrobku cenou u 9 položek kontrolního
nákupu z celkového počtu 25 položek. Jednalo se o osm druhů skalniček a jednu odnosnou
tašku. V nabídkovém katalogu pak spotřebitel nebyl seznámen s cenou balného a poštovného.
Stěžovatelka dále porušila §13 téhož zákona, když neinformovala spotřebitele o rozsahu,
podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady na výrobky v kontrolním nákupu,
přičemž v nabídkovém katalogu tato informace nebyla vůbec uvedena a spotřebiteli nebyla
v době kontroly poskytnuta zákonem stanovená záruční doba. Kontrola zjistila též porušení
§16 zákona o ochraně spotřebitele, když stěžovatelka vydala sice doklad o zakoupení
výrobků na žádost spotřebitele, ale ten neobsahoval veškeré stanovené náležitosti, tj. nebylo
uvedeno, o jaký výrobek se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán.
Krajský soud ve svém rozsudku uvedl, že po zhodnocení provedeného dokazování
dospěl k závěru, že správní řízení u správního orgánu prvního stupně proběhlo v souladu
se správním řádem, když žalobkyni bylo řádně doručeno zahájení správního řízení a byla
jí v souladu s §33 správního řádu poskytnuta lhůta k vyjádření se ke skutečnostem
a ke způsobu provádění kontroly a ke kontrolnímu protokolu, který byl žalobkyni řádně
předán dne 25. 6. 2002. Soud ve svém odůvodnění uvádí, že žalovaný nepochybil,
když potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, který skutkový stav řádně zjistil a právně
posoudil.
Rozsahem a důvody podané kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle
§109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.
Námitku stěžovatelky, že ve správním řízení došlo k porušení §33 správního řádu,
neboť jí nebyla dána dostatečná možnost se k věci řádně vyjádřit, lze podřadit pod ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dle kterého lze kasační stížnost podat z důvodů tvrzené vady
řízení spočívající mj. v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Podle §33 správního řádu je správní orgán povinen
dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit
k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění. Jak Nejvyšší
správní soud ze správního spisu zjistil, kontrola správního orgánu prvního stupně dne
13. 5. 2002 byla provedena za přítomnosti J. K., avšak stěžovatelka se v průběhu kontroly
dostavila a s výsledkem kontroly byla řádně seznámena, což odmítla písemně potvrdit. Kopie
kontrolního protokolu jí byla předána. Dne 25. 6. 2002 byla stěžovatelka seznámena
s obsahem kontrolního protokolu opětovně, což tentokrát stvrdila svým podpisem. Dne
24. 7. 2002 byl stěžovatelce doručen přípis, ve kterém byla informována o zahájení správního
řízení v předmětné věci. V tomto přípise byla stěžovatelka řádně poučena o tom, že se má
možnost ve smyslu §33 správního řádu vyjádřit ke způsobu provádění kontroly,
ke kontrolnímu protokolu, popř. doplnit podkladové materiály ve lhůtě do 5 dnů od doručení
tohoto oznámení. Toho stěžovatelka využila podáním ze dne 25. 7. 2002, na které poukazuje
v kasační stížnosti. Informacemi z tohoto podání se správní orgán zabýval, jak vyplývá
ze správního spisu, který obsahuje vyjádření k tomuto podání adresované stěžovatelce.
To, že správní orgán I. stupně v podání stěžovatelky neshledal právně relevantní informace,
dle kterých by rozhodl jinak než na základě kontrolních protokolů, a že žalovaný posléze
ve svém rozhodnutí o odvolání tento postoj potvrdil, nezakládá porušení zákona
v ustanoveních o řízení před správním orgánem ohledně možnosti stěžovatelky
se k správnímu orgánu vyjádřit. Krajský soud tak nepochybil, když napadené rozhodnutí
žalovaného nezrušil.
Námitku stěžovatelky, že v řízení před soudem I. stupně nebyly provedeny navržené
důkazy, tj. její vlastní výslech jako účastnice řízení a výslech navržených svědků, lze podřadit
pod důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., kdy kasační stížnost
lze podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatelka ve své kasační
stížnosti neuvádí, jakým způsobem by neprovedení jí navrhovaných důkazů, tj. výpovědi výše
jmenovaných svědků, mohlo mít za následek nezákonnost rozhodnutí krajského soudu.
Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu řádně omluvená neúčast žalobce
při jednání soudu není důvodem pro jeho odročení podle §50 s. ř. s., jestliže je stěžovatel
zastoupen advokátem, který se jednání účastní. Rozhodne–li soud při jednání o žalobě, netrpí
řízení jen z tohoto důvodu vadou ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. 2 Azs 101/2004 - 56,
nepublikován). Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že právní zástupkyně
stěžovatelky byla přítomna jednání krajského soudu. Z kasační stížnosti dále není patrné,
že by stěžovatelčin výslech mohl přinést informace, které ještě neuplatnila ve správním řízení,
a proto tedy její neúčast při jednání neměla a za daných okolností ani nemohla mít vliv
na zákonnost rozhodnutí podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka v odůvodnění
své žádosti o vyslechnutí svědků svého manžela J. K. a syna R. K. uvádí, že je osobou se
změněnou pracovní schopností s příslušným rozhodnutím úřadu, kde jí není doporučována
práce mimo jiné účetnictví a řídícího charakteru ve firmě. Proto také její manžel vede ve
firmě účetnictví a vykonává veškeré administrativní činnosti. Navrhovaní svědci by pak mohli
potvrdit pravdivost stěžovatelčiných podání učiněných během správního řízení pokud by
soudu nepostačovala její dosavadní podání. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku
uvedl, že s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav nepovažoval za nutné provádět ve
věci další dokazování, jak bylo navrhováno zástupkyní stěžovatelky. Dle názoru Nejvyššího
správního soudu by výslech výše jmenovaných svědků nepřinesl žádné nové informace,
jejichž absence by mohla mít za následek nezákonnosti rozhodnutí. Krajský soud své
rozhodnutí náležitě odůvodnil a měl dostatek důkazů pro toto rozhodnutí, Nejvyšší správní
soud proto neshledal tuto námitku důvodnou.
Námitkou, ve které stěžovatelka tvrdí, že správní orgány obou stupňů náležitě nezjistily
skutkový stav a rozhodovaly pouze na základě neúplných písemných materiálů
vypracovaných svými pracovníky, ze kterých pak vyvodily nesprávné závěry o tom,
že se stěžovatelka dopustila porušení zákona o ochraně spotřebitele, uplatňuje stěžovatelka
důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. b). Dle tohoto ustanovení lze podat
kasační stížnost mj. z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu. Podle ustáleného názoru Nejvyššího správního soudu platí, že pokud
je z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním
spisem soud shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými
úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru
o skutkovém stavu a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka, že skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu (podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 3. 2005, č. j. 4 As 56/2003 - 76, nepublikován). V tomto případě
krajský soud v odůvodnění svého rozsudku uvádí, že kontrola u žalobkyně byla provedena
v souladu s §2 zákona o České obchodní inspekci. Kontrola byla provedena v prostoru
označeném jako provozovna. Provedený kontrolní nákup obsluhoval R. K. a účtoval J. K.,
který také současně kontrolním pracovníkům sdělil, ze kterých nabízených rostlin si mohou
vybrat. Pracovníci České obchodní inspekce v průběhu kontrolního nákupu vybírali pouze
rostliny z prodejní části zahrady a vstup do pěstebních záhonů byl po celou dobu kontroly
zamezen zákazovými tabulkami. Kontrolními pracovníky byl tento zákaz vstupu respektován.
Stěžovatelka pak jako prodávající (krajský soud odkazuje na výpis z veřejné části Ústřední
evidence podnikatelů, podle níž ke dni 7. 5. 2002 zněl živnostenský list pouze na jméno P. K.
a místem podnikání byla T. 467, okres N. J., kde byla předmětná kontrola prováděna)
odpovídala za případné porušení povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele a
v žádném případě se nemůže zbavit
této odpovědnosti tím, že ji přenese na své zaměstnance nebo rodinné příslušníky. Krajský
soud dále zjistil, že stěžovatelka vydala spotřebiteli doklad o zakoupení výrobku č. 37/2002
ze dne 13. 5. 2002, na kterém je uvedeno „okrasné dřeviny, celkem 717“ . Tento doklad
je v rozporu s §16 zákona o ochraně spotřebitele, neboť v něm stěžovatelka neuvedla druh
výrobku a za jakou cenu byl výrobek prodán. Krajský soud uvedl, že se stěžovatelce
nepodařilo prokázat, že by kromě výše jmenovaného dokladu vydala i doklad o zakoupení
výrobku – tedy přílohu, která uvedené údaje obsahovala. Na straně tři kontrolního protokolu
ze dne 13. 5. 2002 jsou tyto skutečnosti jasně popsány a kvalifikovány. Tento protokol
pak dle krajského soudu obsahuje všechny požadované náležitosti. Porušení povinností
ze strany žalobkyně v tomto smyslu dokládají také písemné materiály, které obdržel kontrolní
orgán od pisatele podnětu 141/02 ze dne 30. 4. 2002. Kromě toho šetřením správního orgánu
I. stupně dne 13. 5. 2002 a 25. 6. 2002 bylo zjištěno, že stěžovatelka v souladu s cenovými
předpisy neinformovala o ceně prodávaných výrobků, kdy nebyl spotřebitel seznámen s cenou
u devíti druhů zboží a v nabídkovém katalogu nebyl seznámen s cenou balného a poštovného.
V tomto nabídkovém katalogu též nebyla uvedena informace o rozsahu, podmínkách
a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobku ve smyslu §13 zákona o ochraně
spotřebitele. Soud po zhodnocení provedeného dokazování rozhodl že správní orgán
při zjišťování skutkové podstaty nepochybil a tento svůj závěr náležitě odůvodnil důkazy,
které mají oporu ve spisech. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud rozhodl,
že tato námitka není důvodná.
Námitku, ve které stěžovatelka ve své kasační stížnosti dále žádá, aby soudce JUDr. K.
uvedená v rozsudku byla okamžitě propuštěna ze soudnictví a bylo s ní zahájeno kárné řízení,
neboť její činnost považuje za protizákonnou, nelze podřadit pod žádný z důvodů kasační
stížnosti uvedený v §103 s. ř. s. a je tudíž dle §104 odst. 4 s. ř. s. namítána nepřípustně.
Vzhledem k jejímu obsahu se nejedná o námitku subsumovatelnou pod §103 odst. 1 písm. c)
in fine s.ř.s. (ke které má zřejmě nejblíže), neboť stěžovatelka nejenže neuvádí, v čem
konkrétně považuje činnost soudkyně JUDr. K. za protizákonnou a z jakého důvodu by s ní
mělo být zahájeno kárné řízení, ale ani vůbec netvrdí, že by se soudkyně JUDr. K. dopustila
trestného činu či byla ve věci vyloučena. Nejvyšší správní soud proto shledal tuto námitku
nepřípustnou. Navíc nutno poznamenat, že není věcí Nejvyššího správního soudu, aby v řízení
o kasační stížnosti meritorně řešil otázku případného kárného provinění soudce, neboť
k tomuto účelu zákon předvídá samostatné kárné senáty vrchních soudů a Nejvyššího soudu
rozhodující podle zvláštních zákonů [zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „ZŘS“]; stěžovatelka navíc není ani oprávněna podat
návrh na zahájení kárného řízení proti soudci (§8 odst. 2 ZŘS), nanejvýš může dát podnět
oprávněnému orgánu k tomu, aby tento orgán návrh na zahájení kárného řízení podal.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského
soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady
řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud
mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu