ECLI:CZ:NSS:2005:2.AS.66.2004
sp. zn. 2 As 66/2004 - 345
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobce Z. V.,
zastoupeného JUDr. Danielou Hákovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Národní 984/15,
proti žalované Policii České republiky, Správě Středočeského kraje, Praha 5 – Zbraslav,
Na Baních 1304, o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
3. 11. 2004, čj. 38 Ca 519/2000 - 307,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2004, čj. 38 Ca 519/2000 – 307,
kterým v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku téhož soudu ze dne 10. 2. 2004,
čj. 38 Ca 519/2000 – 268, bylo vysloveno, že se žalobci nepřiznává osvobození
od soudního poplatku a že se žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů
zamítá.
Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, městský soud vychází především
z „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech pro os vobození
od soudních poplatků“ předloženého stěžovatelem, z kterého vyplývá, že žalobce měl
za třetí kalendářní čtvrtletí roku 2004 průměrný měsíční čistý výdělek 15 527 Kč,
má jednu vyživovací povinnost k synovi, manželka pobírá invalidní důchod ve výši
7381 Kč. Stěžovatel je spolu s manželkou spolumajitelem rodinného domu a osobního
auta, má dluhy u fyzických osob v e výši 105 000 Kč. Ze spisu ve věci vedené u téhož
soudu pod sp. zn. 11 Ca 62/2004 vyplývá, že stěžovatel dále pobírá příspěvek za službu
ve výši 7196 Kč měsíčně.
Městský soud na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že žádost stěžovatele
není důvodná. Soud poukázal na celkovou finanční situaci stěžovatele (měsíční příjem
přesahující 23 000 Kč s tím, že jeho manželka má vlastní příjem a žalobce má pouze jednu
vyživovací povinnost). Soud vzal současně zřetel na to, že výše soudního poplatku činí
3000 Kč a nelze tedy stěžovatele považovat za osobu, která nemá dostatečné prostředky
k zaplacení soudního poplatku.
Pokud se týká žádost i o ustanovení zástupce (z řad advokátů), Městský soud
odkázal zejména na ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. s tím, že není splněna jedna ze dvou
nezbytných podmínek, tj. že stěžovatel splňuje podmínky pro osvobození od soudního
poplatku.
V kasační stížnosti (týkající se též usnesení v dalších věcech vedených u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ca 140/2004, 6 Ca 141/2004, a 6 Ca 142/2004) stěžovatel
po rekapitulaci řízení v těchto věcech uvádí, že byl nucen na ochranu svých ústavně
zaručených základních práv a svobod do současné doby vynaložit částku dosahující
téměř 500 000 Kč. Manželka stěžovatele se zhroutila, byl jí přiznán invalidní důchod
a její ozdravné pobyty značně zatěžují již tak napjatý rodinný rozpočet. Navíc nejprve
starší syn byl účastníkem dopravní nehody a poté utrpěl závažný úraz i mladší syn
stěžovatele. Na základě usnesení uvedených v kasační stížnosti byl stěžovatel nucen
opětovně požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta pro své zastoupení.
Stěžovatel dále dovozuje, že postup Městského soudu v Praze mu upírá právo
na spravedlnost (ve spravedlivém řízení) a právo na právní pomoc, aby řízení
před Nejvyšším správním soudem mohlo proběhnout. V tomto směru poukazuje
na porušení čl. 36 odst 1 a čl. 37 odst 2 Listiny základních práv a svobod. Závěrem uvádí,
že je nepochybné, že napadené usnesení Městského soudu v Praze je nepřezkoumatelné
jednak pro nesrozumitelnost, jednak pro nedostatek důvodů.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
Soud v prvé řadě neshledal naplnění důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. (tedy tvrzenou nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a v nedostatku
důvodů). Napadené usnesení městského soudu je v prvé řadě srozumitelné,
neboť z jeho výroku a záhlaví lze dobře zjistit, v jaké věci a jak soud rozhodl, tj. že zamítl
žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku téhož soudu ze dne 10. 2. 2004,
čj. 38 Ca 519/2000 - 268, z rozhodnutí je možné rozeznat, co je výrok a co je odůvodnění
a kdo byl účastníkem řízení.
Nelze ani dovodit, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů. Z tohoto rozhodnutí je zcela zřejmé, o jaké skutečnosti soud své rozhodnutí
opřel a z jakých právních úvah přitom vycházel.
Pokud se týká vlastního (obsahu) rozhodnutí, je třeba vycházet především
z §36 s. ř. s., dle kterého účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje -li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Nejedná-li se tedy o případ uvedený v druhé větě tohoto ustanovení, soud
(předseda senátu) především porovná na jedné straně výdělkové a další majetkové poměry
dotyčného účastníka řízení, na druhé straně pak výši soudního poplatku se zřetelem
na případné další náklady spojené s dotyčným řízením před soudem. Výsledkem tohoto
uvážení je pak závěr, zda účastníkovi je třeba přiznat osvobození od soudních poplatků
či nikoli.
Touto úvahou se řídil i Nejvyšší správní soud při posouzení důvodnosti kasační
stížnosti. Dospěl k závěru, že uvažovaná výše soudního poplatku v této věci (3000 Kč)
se zřetelem na příjem žalobce a jeho rodiny nebrání uplatnění práva na soudní ochranu.
Městský soud tedy nepochybil, když napadeným usnesením stěžovateli nepřiznal
osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce pak,
jak správně uvedl tento soud, odvisí od výsledku posouzení prvé otázky,
tj. zda u stěžovatele jsou dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků
(§35 odst. 7 s. ř. s.).
Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 3. 11. 2004, čj. 38 Ca 519/2000 – 307, jako bezdůvodná zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v řízení o kasační stížnosti proti tomuto usnesení úspěch,
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady
v tomto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. září 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu