ECLI:CZ:NSS:2005:2.AS.68.2004
sp. zn. 2 As 68/2004 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobce JUDr. Z. V.,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační s tížnosti
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2004, čj. 11 Ca 62/2004 - 62,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též stěžovatel) domáhá zrušení
shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo vysloveno, že soud
nepřiznává žalobci v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 7. 10. 2004, čj. 11 Ca 62/2004 – 33 osvobození od soudního poplatku,
a že se žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítá.
Jak je zřejmé z odůvodnění tohoto rozhodnutí, městský soud vycházel především
z „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměr ech pro osvobození
od soudních poplatků“ předloženého stěžovatelem, z kterého vyplývá, že stěžovatel měl
za třetí kalendářní čtvrtletí roku 2004 průměrný měsíční čistý výdělek 15 927 Kč,
má jednu vyživovací povinnost k synovi, manželka pobírá invalidní důchod ve výši
7381 Kč. Stěžovatel je spolu s manželkou spolumajitelem rodinného domu a osobního
auta, má dluhy u fyzických osob ve výši 105 000 Kč. Ze spisu v této věci vyplývá,
že stěžovatel dále pobírá příspěvek za službu ve výši 7196 Kč.
Městský soud na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že žádost stěžovatele není
důvodná. Soud poukázal na to, že jeho celkový měsíční příjem přesahuje částku
23 000 Kč, manželka má vlastní příjem a žalobce má pouze jednu vyživovací povinnost.
Soud vzal současně zřetel na to, že výše soudního poplatku činí 3000 Kč a dospěl
k závěru, že stěžovatele nelze považovat za osobu, která nemá dostatečné prostředky
k zaplacení soudního poplatku. Pokud se týká žádosti o ustanovení zástupce z řad
advokátů, městský soud odkázal na ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. s tím, že není splněna
jedna ze dvou nezbytných podmínek, tj. že stěžovatel nesplňuje podmínky pro
osvobození od soudního poplatku.
V kasační stížnosti stěžovatel po rekapitulaci řízení v této věci dovozuje, že postup
městského soudu mu upírá právo na spravedlnost ve spravedlivém řízení a právo
na právní pomoc, aby řízení před Nejvyšším správním soudem mohlo proběhnout.
Poukazuje na to, že došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod. Závěrem uvádí, že je nepochybné, že napadené usnesení městského soudu
je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
Soud v prvé řadě neshledal důvodným tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadeného
usnesení, spočívající v nesrozumitelnosti a v nedostatku důvodů [§103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.] Toto rozhodnutí městského soudu je srozumitelné, neboť z jeho výroku a záhlaví
lze dobře zjistit, v jaké věci a jak soud rozhodl, tj. že zamítl žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti
proti rozhodnutí téhož soudu ze dne 7. 10. 2004, čj. 11 Ca 62/2004 – 33. Z rozhodnutí
je možné rozeznat co je výrok a co odůvodnění , a kdo byl účastníkem řízení.
Nelze ani dovodit, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů. Z tohoto rozhodnutí je zřejmé, o jaké skutečnosti soud své rozhodnutí opřel
a z jakých právních úvah vycházel.
Pokud se týká vlastního (obsahu) rozhodnutí je třeba vycházet především
z §36 s. ř. s., dle kterého účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovouto žádost zamítne .
Nejedná-li se tedy o případ uvedený v druhé větě tohoto ustanovení, soud
především porovná na jedné straně výdělkové a další majetkové poměry dotyčného
účastníka řízení, na druhé straně pak výši soudního poplatku se zřetelem na případné další
náklady spojené s dotyčným řízením před soudem. Výsledkem tohoto uvážení je závěr,
zda účastníkovi je třeba přiznat osvobození od soudních poplatků či nikoli.
Touto úvahou se řídil i Nejvyšší správní soud při posouzení důvodnosti kasační
stížnosti. Dospěl k závěru, že uvažovaná výše soudního poplatku v této
věci - 3000 Kč - se zřetelem na příjem stěžovatele a jeho rodiny a s přihlédnutím
i k předpokládané výši odměny za zastupování advokátem, nebrání uplatnění práva
na soudní ochranu.
Městský soud tedy nepochybil, když napadeným usnesením stěžovateli nepřiznal
osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce pak,
jak správně uvedl tento soud, odvisí od výsledku prvé otázky, tj. zda u stěžovatele
jsou dány předpoklady pro osvobození od soud ních poplatků (§35 odst. 7 s. ř. s.)
Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost jako bezdůvodná zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly.
Proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. září 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu