ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.156.2005
sp. zn. 2 Azs 156/2005 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: T. T.,
zastoupená JUDr. Miluší Jiráskovou, advokátkou se sídlem Katonská 8, 159 00
Praha 5 - Velká Chuchle, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7,
nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2005, č. j. 28 Az 121/2004 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou osobně krajskému soudu dne 30. 3. 2005 se žalobkyně
jako stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, kterým bylo
zastaveno řízení o její žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 8. 7. 2004,
č. j. OAM-1034/VL-20-KO2-2004. Tímto správním rozhodnutím jí nebyl udělen azyl podle
§12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo
rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle §91 téhož zákona.
Krajský soud zastavil řízení ve věci žaloby stěžovatelky proti shora popsanému
správnímu rozhodnutí žalovaného z důvodu podle §33 zákona o azylu, neboť nebylo
lze zjistit místo pobytu stěžovatelky a tato skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů
rozhodnutí ve věci. Z odůvodnění usnesení o zastavení řízení o žalobě i ze soudního spisu
je patrné, že od října 2004 nebylo lze zjistit pobyt stěžovatelky, neboť tato se spolu
se svým nezletilým synem K. přestala zdržovat na původní adrese u paní J. P., K. 428/46, P. 8
(paní P. byla z bytu exekučně vystěhována), jinou adresu pobytu nesdělila a pobyt
stěžovatelky nebyl zjištěn ani dotazy, které soud učinil u příslušných útvarů Policie
České republiky. Soud proto usnesení o zastavení řízení doručil dne 7. 2. 2005 Mgr. J. K.,
justičnímu čekateli Krajského soudu v Hradci Králové, jehož stěžovatelce ustanovil
opatrovníkem (doručenka založena na č. l. 30).
Stěžovatelka navázala kontakt se soudem teprve dne 30. 3. 2005, kdy podala
proti usnesení o zastavení řízení o žalobě kasační stížnost. Nesouhlasila s tím, že důvodem
zastavení řízení byla nemožnost zjistit místo jejího pobytu, a tvrdila, že usnesení o zastavení
řízení o žalobě jí bylo doručeno teprve 24. 3. 2005. Dále tvrdila, že se jako matka, která dne
3. 5. 2004 porodila syna K., o něho zpočátku musela neustále starat a snažila
si obstarat podnájem, který získala (mínila zřejmě po vystěhování z bytu u paní J. P. – pozn.
Nejvyššího správního soudu) na adrese V. 931/21, P. 5, kde se nyní (spolu s nezletilým
synem) zdržuje a přebírá poštu.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená
podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek její lhůty. Podle odst. 4 téhož paragrafu je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední
den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
popř. zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Dnem
určujícím počátek lhůty počítané podle týdnů byl den doručení, tedy pondělí 7. 2. 2005.
Poslední den lhůty připadá na pondělí 21. 2. 2005, kdy také lhůta k podání kasační stížnosti
marně uplynula. Kasační stížnost podaná osobně na soud až dne 30. 3. 2005 byla tedy podána
opožděně. Skutečnost, že stěžovatelka usnesení o zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného fakticky převzala až 24. 3. 2005, jak uvádí, je v daném kontextu nerozhodná.
Podmínky pro aplikaci ustanovení §33 zákona o azylu byly v době rozhodování krajského
soudu splněny, neboť tehdy skutečně nebylo lze zjistit místo pobytu stěžovatele
a tato skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci; krajský soud
za této situace proto zcela důvodně zejména za účelem doručení svého usnesení ustanovil
stěžovateli opatrovníka. Doručení usnesení opatrovníku tedy nutno považovat za řádné
a ode dne, kdy k němu došlo, nutno počítat lhůtu k podání kasační stížnosti. Poukazy
stěžovatelky na svoji obtížnou situaci matky, která se o musela starat
o nezletilé dítě a která po ukončení pobytu u paní J. P. musela hledat nové ubytování, jsou
nepřípadné – stěžovatelce nepochybně ani v této situaci nic nebránilo kontaktovat
soud (písemně, telefonicky, prostřednictvím jiné osoby) a sdělit mu svoji adresu
pro doručování, případně požádat o ustanovení zástupce, kterému by mohlo být
doručováno, pokud by stěžovatelka žádnou stálou adresu neměla; v úvahu připadalo
i to, že by se stěžovatelka i se svým nezletilým synem vrátila do azylového střediska,
kde by měli stálou doručovací adresu. V každém případě bylo po stěžovatelce možno
spravedlivě požadovat, aby i jako cizinka i jako matka intenzívně pečující o krátce předtím
narozené dítě přinejmenším v elementární míře se soudem komunikovala a zajistila
si možnost přebírání soudních písemností. Pokud tak nejednala, nutno to přičíst k její tíži.
Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než opožděnou kasační stížnost podle
§46 odst. 1 písm. b), §120 s. ř. s. odmítnout.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. července 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu