ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.159.2005
sp. zn. 2 Azs 159/2005 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
P. N. D., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
28. 4. 2004, č. j. 15 Az 589/2003 - 18
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 4. 9. 2002, č. j. OAM-503/VL-20-C10-2002.
Tímto rozhodnutím mu nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) a bylo vysloveno, že se na něho
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Rozsudek krajského soudu
vycházel ze skutečnosti, že žalobce nenaplnil žádnou ze zákonných podmínek pro udělení
azylu a že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutečného
stavu věci a bylo přesvědčivě odůvodněno.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že mu byl napadený rozsudek doručen dne
9. 8. 2004. Tato skutečnost byla potvrzena i údaji ze soudního spisu, neboť předmětný
rozsudek byl stěžovateli doručován do vlastních rukou v souladu s §46 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), §42 odst. 5 s. ř. s. dne 30. 7. 2004,
a to na adresu T. 474, L., kde byl v době doručování hlášen k pobytu. Vzhledem k tomu,
že na uvedené adrese nebyl stěžovatel zastižen a nebylo zjištěno, že se zde nezdržuje,
písemnost byla uložena na poště a stěžovatel byl vhodným způsobem vyzván,
aby si ji vyzvedl. Podle §46 odst. 4 o. s. ř., §42 odst. 5 s. ř. s. nevyzvedne-li si adresát zásilku
určenou do vlastních rukou do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den
doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Označený rozsudek byl uložen na poště
v pátek 30. 7. 2004, poslední den lhůty k vyzvednutí písemnosti připadl na pondělí 9. 8. 2004,
který se také považuje za den doručení. Skutečnost, že stěžovatel napadený rozsudek fakticky
převzal až v soudní kanceláři dne 25. 8. 2004 je právně bezvýznamná a nemá na den doručení
žádný vliv.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená
podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek její lhůty a podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní
licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle týdnů byl den doručení, tedy pondělí 9. 8. 2004.
Poslední den lhůty připadá na pondělí 23. 8. 2004, kdy také lhůta k podání kasační stížnosti
marně uplynula. Kasační stížnost podaná k poštovní přepravě až dne 27. 8. 2004, tedy byla
podána opožděně.
Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. b), §120 s. ř. s. odmítnout.
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu