ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.261.2004
sp. zn. 2 Azs 261/2004 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: L. V.,
zastoupené JUDr. Alenou Lasotovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava,
Přívozská 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2004, čj. 24 Az 1811/2003 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky JUDr. Aleny Lasotové se určuje částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla
odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 21. 7. 2003,
čj. OAM-3194/VL-19-17-2003. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost
stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) ve znění pozdějších předpisů.
Usnesení krajského soudu vycházelo ze skutečnosti, že v daném případě žalobkyně
neodstranila vady své žaloby, a to ani přes výzvu soudu a proto nezbylo, než žalobu
odmítnout.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se vzhledem k jejímu
obsahu nebude vyjadřovat a plně odkazuje na správní spis.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatelka chráněna
před důsledky usnesení krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle
§78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu
platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie
platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je rozhodující, že stěžovatelka podala
kasační stížnost z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v nedostatečném zjištění
skutečného stavu věci správním orgánem [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a nezákonnosti,
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], a tvrdí,
že pro tyto vady měl soud správní rozhodnutí zrušit. Tento důvod lze uplatnit v řízení,
kdy krajský soud věc meritorně projednává a o žalobě pak věcně rozhodne. V dané věci
však krajský soud žalobu vůbec věcně neprojednával, ale odmítl ji, neboť nesplňovala
zákonem požadované náležitosti, které přes výzvu nebyly doplněny, a v řízení nebylo
možno proto pokračovat (§37 odst. 5 s. ř. s. ). Z uvedeného je zřejmé, že stížnostní
důvody uvedené pod písmenem a) a b) na daný případ nemohou dopadat a k jejich
naplnění tak nemohlo vůbec dojít.
Jedinou uplatněnou námitkou, kterou se soud může zabývat tak zůstává
nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Konkrétně
stěžovatelka uvedla, že žaloba byla projednatelná i bez „opravy a doplnění“,
neboť v žalobě uvedla, jakých pochybení se správní orgán dopustil při svém rozhodnutí.
Tvrdí-li stěžovatelka, že její podání mělo zákonem požadované náležitosti a soud
ji neměl k odstranění vad podání vyzývat, nemůže s ní Nejvyšší správní soud souhlasit
a naopak musí dát za pravdu krajskému soudu, který správně zjistil, že její podání
nemá všechny náležitosti podle §71 odst. 1 s. ř. s. Pod písmenem d) cit. ustanovení
je totiž jako jedna z nutných náležitostí žaloby uvedena identifikace tzv. žalobních bodů,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Význam co nejpřesnějšího uvedení žalobních
bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční, kterou je řízení o žalobách ve správním
soudnictví ovládáno a která znamená, že soud se při přezkumu správního rozhodnutí
(s výjimkou taxativně stanovených případů) omezuje pouze na posouzení existence
důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí, které žalobce dovozuje. Ze žalobního bodu
ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., pak musí být patrné nejen jakou právní argumentaci
používá, nýbrž také o jaká konkrétní tvrzení se opírá. To platí zejména tehdy, je-li žaloba
co do důvodů opřena o porušení těch procesních ustanovení ve správním řízení,
která ukládají správnímu orgánu povinnost spolehlivě zjistit skutečný stav věci.
Právě porušení těchto ustanovení správního řádu (tj. §3 odst. 3, 4, §32 odst. 1,
§33 odst. 2, §46 a §47 odst. 3 správního řádu) stěžovatelka v žalobě zejména namítala.
Za situace, kdy toto své tvrzení nedoplnila příslušnými skutkovými důvody,
kterými by svůj závěr doložila, neměla žaloba všechny zákonem stanovené náležitosti,
neboť v ní nebyly řádně definovány žalobní body. Pokud není v žalobě uveden řádným
způsobem žádný žalobní bod, není v souladu s dispoziční zásadou možné takové podání
ve správním soudnictví projednat a meritorně o něm rozhodnout, neboť soud
není povinen ani oprávněn za žalobce chybějící skutkové důvody dovozovat.
Krajský soud v Ostravě tak postupoval v souladu se zákonem, když stěžovatelku
vyzval podle §37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad podání ve stanovené lhůtě a poučil
ji o následcích nevyhovění výzvě. Důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. proto Nejvyšší správní soud neshledal.
Pokud jde o žádost stěžovatelky o nařízení veřejného projednání věci, je třeba
poukázat na §109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání. V daném případě všechny relevantní informace
pro rozhodnutí ve věci vyplynuly ze správního a soudního spisu a Nejvyšší správní soud
proto ústní jednání nenařizoval. Rovněž žádost o tlumočníka posoudil soud
jako nedůvodnou, neboť ústní jednání nařízeno nebylo, veškerá podání stěžovatelky byla
činěna v českém jazyce a stěžovatelce byla ustanovena zástupcem v řízení advokátka.
Za takové situace nebyly naplněny podmínky pro ustanovení tlumočníka, jak požaduje
ustanovení §18 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tak neshledal důvodnou žádnou z tvrzených námitek kasační
stížnosti. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani jiné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovatelce byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony
právní služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé
a dále 2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f),
§7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu