ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.267.2004
sp. zn. 2 Azs 267/2004 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: M. U.,
zastoupeného JUDr. Věrou Magulovou, advokátkou se sídlem Brno, Vachova 5,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu Ostravě ze dne 7. 4. 2004, čj. 24 Az 1808/2003 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
21. 7. 2003 čj. OAM-3275/VL-11-17-TZ 2003. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím
byla stěžovateli zamítnuta jeho žádost o azyl jako zjevně nedůvodná podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené
v [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] - nezákonnost, spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky, dále nedostatek skutkových zjištění správním orgánem
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Konkrétně uvádí, že žalovaný nevycházel ze spolehlivě
zjištěného skutkového stavu. Stěžovateli nebyla dána před vydáním rozhodnutí možnost
vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění a neměl možnost
navrhnout doplnění dokazování. Žalovaný se tedy nezabýval projednáním jeho žádosti
odpovědně a svědomitě. Dále nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí žádosti
o udělení azylu stanovené zákonem o azylu. Na základě těchto skutečností považuje
stěžovatel napadené rozhodnutí za nezákonné, vzhledem k tomu, že žalovaný
porušil v řízení o udělení azylu stěžovateli ustanovení §3, §4, §32 odst. 1, §46,
§47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. Stěžovatel žalobou napadl rozhodnutí žalovaného
v celém rozsahu pro nezákonnost a vady řízení. Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl,
i když pro shora uvedené vady měl rozhodnutí zrušit. Soud se se žalobními námitkami
nevypořádal, rozsudek soudu nevychází ze správně a úplně zjištěné skutkové
podstaty a je nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky. Navrhuje
proto, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně žádá, aby byl její kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se s ohledem
na její obsah ke kasační stížnosti vyjadřovat nebude a že návrh na přiznání odkladného
účinku považuje za neopodstatněný.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti
o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat
tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn
před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu
platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie
platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení.
Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné,
neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu
jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Prvotní je námitka týkající se nedostatečného zjištění skutkového stavu,
protože jen na základě úplného a řádného zjištění všech rozhodných skutečností lze stavět
právní závěry o naplnění zákonných podmínek pro udělení azylu.
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 8. 7. 2003 požádal
stěžovatel o udělení azylu a pohovor byl proveden dne 17. 7. 2003 v přijímacím středisku
V. L. Ve své žádosti uvedl, že z Ukrajiny odjel, protože měl ekonomické problémy
a vyhrožovala mu mafie. Poslední 3 roky podnikal, prodával zboží z Polska.
V květnu 2000 přišla mafie a požadovali výpalné. Několikrát jim zaplatil,
ale protože přestal, zbili ho. Mafie mu několikrát telefonovala a dvakrát se s nimi setkal.
Obchod byl špatný, proto se jej rozhodl v březnu 2003 prodat. Mafie požadovala peníze
za období od podzimu do jara 2003. Vyhrožovali i jeho manželce, proto ji poslal k sestře.
Na policii se obrátil o pomoc a tam mu nabídli, že mafii chytí při činu, ale to stěžovatel
odmítl. O azyl požádal, protože mu bylo uděleno správní vyhoštění z České
republiky a chce vstupem do azylového řízení legalizovat pobyt v České republice.
Poté, co mu skončila platnost víza, zde žil nelegálně. Také uvedl, že ve své vlasti obává
mafie a že nikdy neměl žádné problémy s policií či jinými státními institucemi. Žalovaný
pak rozhodnutím ze dne 21. 7. 2003 žádost stěžovatele o udělení azylu zamítl
jako nedůvodnou podle ustanovení §16 písm. e) zákona o azylu, neboť stěžovatel přijel
do České republiky z třetí bezpečné země.
Namítá-li stěžovatel, že žalovaný nedostatečným způsobem provedl dokazování,
nemůže s ním Nejvyšší správní soud souhlasit. Posuzování žádosti o udělení azylu
ministerstvem se sestává z řady procesních a materiálních hledisek, obsažených v zákoně
o azylu, které je nutno vidět v jejich vzájemné provázanosti a také souslednosti.
Jestliže tedy v daném případě byla žádost o azyl stěžovatele zamítnuta proto, že přichází
z třetí bezpečné země [§16 odst. 1 písm. e) cit. zákona], není možno žalovanému vytýkat,
že se podrobně nezabýval podstatou žádosti, neboť by to bylo nadbytečné. Řečeno
jinými slovy: i kdyby žalovaný shledal, že stěžovatel byl v zemi původu skutečně
pronásledován mafií, nezakládalo by to jeho právo na udělení azylu, jestliže by přišel
do České republiky z bezpečné třetí země. Přitom Nejvyšší správní soud shledal,
že žalovaný i krajský soud se dostatečně podrobně a přesvědčivě vypořádaly
s tím, že Polsko je bezpečnou třetí zemí, respektující základní práva a svobody
a demokratické principy právního státu. Nejvyšší správní soud tak nezjistil naplnění
tvrzeného kasačního důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy vady řízení,
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.
K námitce nezákonnosti je třeba dodat, že podle ustanovení §16 odst. 1 písm. e)
zákona o azylu (které v souzené věci žalovaný aplikoval) se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel přichází ze státu, který Česká
republika považuje za třetí bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu, nebude-li
prokázáno, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Legální
definici bezpečné třetí země obsahuje ustanovení §2 odst. 2 citovaného zákona,
podle níž se takovouto zemí rozumí stát jiný než stát, jehož je cizinec státním občanem,
nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, ve kterém
cizinec pobýval před vstupem na území a do kterého se může tento cizinec vrátit
a požádat o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy, aniž by byl vystaven
pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Stát není bezpečnou třetí zemí, pokud na něj lze vztáhnout překážku vycestování
podle §91 citovaného zákona. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že uvedená právní
úprava azylového řízení je založena na principu, že cizinec pronásledovaný za uplatňování
politických práv a svobod ve své vlastní zemi (čl. 43 Listiny základních práv a svobod),
má o azyl požádat vždy již v první zemi, kde má reálnou příležitost tento status obdržet
nejdříve a kde budou garantována jeho základní práva a svobody. Takovouto zemí
je zpravidla právě tzv. bezpečná třetí země ve smyslu §2 zákona o azylu. Azylové
zákonodárství České republiky je totiž třeba vidět i v kontextu tendence právních úprav
azylu v jiných srovnatelných demokratických evropských zemích, které rovněž vnímají
právo na azyl jako právo na nezbytnou ochranu před pronásledováním v zemích původu,
nikoliv však jako právo vybrat si zemi, v které žadatel o azyl bude chtít toto své právo
uplatnit.
V řízení o udělení azylu stěžovatel opakovaně uvedl, že do České republiky přijel
linkovým autobusem přes Polsko. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že stěžovatel
měl reálnou možnost požádat o udělení azylu v Polsku, tzn. v bezpečné třetí zemi
ve smyslu §16 odst. 1 písm. e) a §2 odst. 2 zákona o azylu, a že proto žalovaný
ani krajský soud nikterak nepochybili, když shledali žádost stěžovatele o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou ve smyslu citovaných ustanovení.
Žádný ze stěžovatelem uváděných důvodů kasační stížnosti tak nebyl shledán,
proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a zamítl
ji (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. března 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu