ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.29.2005
sp. zn. 2 Azs 29/2005 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. D.,
zastoupený advokátem Mgr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph. D., se sídlem Bašty 2, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2004,
sp. zn. 36 Az 865/2003,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti v záhlaví označenému
rozsudku krajského soudu, kterým soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra ČR (dále jen „žalovaný“) ze dne 6. 10. 2003, č. j. OAM-3337/VL-10-ZA04-2003,
jímž bylo rozhodnuto, že se stěžovateli neuděluje azyl, neboť nebyly shledány důvody
pro jeho udělení ve smyslu ustanovení §12, §13 a §14 zák. č. 325/1999 Sb., o azylu.
Podle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí,
přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Ze spisu vyplývá, že výše označený rozsudek Krajského soudu v Brně vyhlášený
dne 26. 10. 2004 byl stěžovateli zaslán na adresu Ž. 241, Ú. u. B.. Tuto zásilku se nepodařilo
stěžovateli v den doručování doručit a byla dne 16. 11. 2004 uložena na poště (doručenka
na č. l. 17). Stěžovatel si tuto zásilku vyzvedl podle doručenky až dne 2. 12. 2004.
Vzhledem k tomu, že s. ř. s. neobsahuje komplexní úpravu doručování,
je na posuzovaný případ třeba využít odkazu na použití občanského soudního řádu
dle §42 odst. 5 s. ř. s., podle něhož se pro způsob doručování obdobně užijí předpisy platné
pro doručování v občanském soudním řízení. Podle §46 odst. 4 občanského soudního řádu
pak platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen,
ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve,
aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení,
považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Krajský soud tedy postupoval v souladu s tímto ustanovením občanského soudního řádu
a vyznačil na předmětném usnesení, že nabylo právní moci deset dnů po uložení,
tedy 26. 11. 2004.
Tento den se také pokládá za den doručení ve smyslu běhu lhůty k podání kasační
stížnosti podle §106 odst. 2 s. ř. s., který stanoví, že kasační stížnost lze podat do dvou týdnů
od doručení napadaného rozhodnutí. Podle poslední věty tohoto odstavce nelze zmeškání
této lhůty prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. pak lhůta určená podle týdnů končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil její počátek, a podle odst. 4
téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Dnem určujícím počátek lhůty počítané
podle týdnů byl den, kdy nastala fikce doručení podle §46 odst. 4 občanského soudního řádu,
v případě rozsudku napadeného nyní posuzovanou kasační stížností tedy pátek
dne 26. 11. 2004, a lhůta dvou týdnů tak skončila v pátek dne 10. 12. 2004. Kasační stížnost
podaná k poštovní přepravě dne 16. 12. 2004, jak vyplývá z obálky, v níž byla kasační
stížnost krajskému soudu doručena (č. l. 24), tedy byla podána opožděně. Na této skutečnosti
nic nemění ani fakt, že si stěžovatel vyzvedl napadený rozsudek na poště až dne 2. 12. 2004,
jak vyplývá z výše uvedeného a jak připomíná ve svém přípise ze dne 24. 1. 2005 i právní
zástupce stěžovatele.
Samotná skutečnost, že si stěžovatel napadený rozsudek vyzvedl na poště až dne
2. 12. 2004, již ovšem nemohla nic změnit na běhu lhůt rozebraném výše, který je striktně
určen procesními předpisy vážícími Nejvyšší správní soud a neumožňujícími mu prominout
zmeškání lhůty, již je podle těchto zákonných ustanovení nutno za zmeškanou považovat.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro opožděnost
[§46 odst. 1 písm. b), §120 s. ř. s.].
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. 2. 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu