ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.302.2004
sp. zn. 2 Azs 302/2004 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: I. Z.,
zastoupeného Mgr. Pavlou Ducháčovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové,
U Koruny 486, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2004, čj. 30 Az 227/2003 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Pavly Ducháčové se určuje částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 7. 2003,
čj. OAM-7313/VL-02-P11-2001. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím nebyl
stěžovateli udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) a bylo rozhodnuto, že se na něj
nevztahuje překážka vycestování podle ustanovení §91 citovaného zákona. Krajský soud
žalobu zamítl, když dospěl k názoru, že rozhodnutí žalovaného je vydáno v souladu
se zákonem a na základě dostatečně zjištěného stavu věci.
V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně uvádí,
že při projednávání jeho žádosti pochybil správní orgán. Rozhodnutí napadá v celém
rozsahu pro jeho nezákonnost způsobenou tím, že tento orgán nezjistil přesně a úplně
skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušil ustanovení §3 odst. 4,
§32 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) a v důsledku
toho i nesprávně posoudil žádost o azyl. Uvádí, že důkazy, které si správní orgán opatřil
pro rozhodnutí, nebyly úplné, došlo opětovně k porušení ustanovení §32 odst. 1 a dále
§34 odst. 1 správního řádu. Proto správní orgán nemohl správně usuzovat na skutkové
a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět. Rozhodnutí nevyplývá
ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně.
Stěžovatel svá tvrzení odůvodňuje odvoláním se na názor v Příručce postupů a kriterií
pro určování právního postavení uprchlíků, konkrétně se odvolává a upozorňuje na čl. 53
a 43, které cituje. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí
Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně žádá,
aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané
kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech
výroku, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Návrh
na přiznání odkladného účinku považuje za neopodstatněný.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti přinést o chranu jen do doby rozhodnutí
o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 29. 7. 2001 podal
stěžovatel žádost o udělení azylu a protokol o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení
řízení o udělení azylu byl proveden dne 11. 9. 2001 v P. K. n. O. Ve své žádosti uvedl,
že k odchodu z vlasti jej přiměla zkušenost s policií poté, co s bratrem koupili kradené
auto k podnikatelským účelům. Následně chtěli auto po půl roce prodat, přičemž policie
zjistila, že je kradené. U stěžovatele byla provedena domovní prohlídka, týden byl držen
policií a přitom byl zbit. Propuštěn byl s tím, že nesmí opustit území Běloruska. Na
původního majitele auta se neobrátil, neboť patří k mafii a mohli by jej zabít. Z těchto
důvodů se neobracel ani na státní orgány. Posledním impulsem k odchodu z Běloruska
byla hrozba toho, že bude uvězněn, aniž by mohl cokoli vysvětlit. Po propuštění spolu
s bratrem z vlasti odjel, přičemž na území České republiky vstoupil 11. 6. 2001. Také
uvedl, že se ve své vlasti obává toho, že j ej nejdříve zavřou a potom budou vyšetřovat.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 7. 2002 stěžovateli azyl neudělil, neboť nesplnil
podmínky ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu.
Pokud jde o řízení před správním orgánem, je povinností správní ho orgánu
respektovat základní pravidla řízení, vyplývající z §3 správního řádu vyjadřující v obecné
formě hlavní zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované v dalších zákonných
ustanoveních. V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění zákonných
podmínek, ale i pro rozsah dokazování, uvedení důvodů žadatelem v žádosti,
při pohovoru, nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel,
který se domáhá udělení azylu, který tvrdí určité skutečnosti, na jejichž základě
by mu mělo být vyhověno. Správní orgán není povinen seznamovat žadatele o azyl
s důvody, pro které by mohlo být jeho žádosti vyhověno. Ze správního spisu jednoznačně
vyplynulo, že žalovaný zjistil přesně a úplně skutečný stav věci, když zjistil, že stěžovatel
žádá o azyl z důvodu osobních problémů s mafií. Rovněž si opatřil potřebné podklady
pro rozhodnutí, které z těchto zjištěných podkladů vyplývá. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu je rozhodnutí žalovaného vydáno v souladu se zákony a je také
dostatečným způsobem odůvodněno.
Ke stížnostní námitce stěžovatele, kterou se odvolává na čl. 53 a 43 Příručky
postupů a kriterií pro určování právního postavení uprchlíkům, nemůže Nejvyšší správní
soud s ohledem na dikci ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout, neboť tuto námitku
stěžovatel poprvé uplatnil až v kasační stížnosti, ačkoli mu nic nebránilo ji uplatnit v řízení
před krajským soudem.
Krajský soud v Hradci Králové tak nepochybil, když žalobu jako nedůvodnou
zamítl. Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a kasační stížnost jako nedůvodnou za mítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 1x 1000 Kč za jeden úkon
právní služby – převzetí a příprava věci a 1x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu
s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu