ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.312.2004
sp. zn. 2 Azs 312/2004 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní
věci žalobce: E. B., zastoupený Mgr. Markem Janstou, advokátem se sídlem Mladá
Boleslav, Palackého 267, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Kraj ského soudu v Praze
ze dne 27. 4. 2004, čj. 46 Az 739/2003 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze,
jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 5. 2003,
čj. OAM-1657/VL-11-P15-2002. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím
nebyl stěžovateli podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů udělen azyl a současně
bylo vysloveno, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
Rozsudek krajského soudu vycházel ze s kutečnosti, že stěžovatel nenaplnil
žádnou ze zákonných podmínek pro udělení azylu.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti namítá, že krajský soud nesprávně
posoudil rozhodnutí žalovaného, kterým bylo vysloveno, že se stěžovateli azyl neuděluje,
ani se na něj nevztahuje překážka vycestování. Stěžovatel při pohovoru v rámci řízení
o udělení azylu uvedl, že jedním z důvodu, proč žádá o azyl v České republice
jsou ekonomické a sociální důvody, neboť na Ukrajině je vysoká míra nezaměstnanosti
a nefunguje systém sociálního zabezpečení a již dříve na území České republiky pracoval.
Dalším důvodem jeho žádosti je fakt, že se dostal v rámci svého podnikání do finančních
problémů, kdy byl vydírán ze strany místní mafie a členy této mafie opakovaně fyzicky
napaden. Proto se rozhodl odejít od své rodiny do České republiky, kde zmizel z dosahu
mafie. Se svou obavou o zdraví a život se opakov aně obracel na orgány policie
a prokuratury, avšak zcela bezvýsledně. Stěžovatel požádal na území České republiky
o azyl, protože situace na Ukrajině je problematická, policie, prokuratura
a soudy jsou propojeny se skupinami mafie. Pokud jeho žádosti nebude vyhověno
a bude se muset vrátit zpět na Ukrajinu, cítí se ohrožen na životě a svých lidských
právech. Během své cesty do České republiky nepožádal o azyl v Polské republice,
neboť se obával, že jej zde mafie bez problémů najde, protože v té době nebyl
žádným způsobem omezen přechod hranic mezi Polskem a Ukrajinou. Česká republiky
se mu jevila jako první bezpečná země na cestě z Ukrajiny. Stěžovatel se domnívá,
že v jeho případě jsou splněny zákonné předpoklady pro udělení humanitárního azylu.
V závěru kasační stížnosti stěžovatel žádá o přiznání odkladného účinek kasační stížnosti.
Vzhledem k uvedenému stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané
kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech
výroku, tak i rozsudek Krajského soudu v Praze, byly vydány v souladu s právními
předpisy. Žalovaný i ve věci řízení o podané kasační stížnosti plně odkazuje na správní
spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněná ve správním řízení a uvádí,
že s rozsudkem soudu plně souhlasí. Žalovaný vzhledem k výše uvedenému považuje
kasační stížnost stěžovatele za nedůvodnou, a stejně tak i návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti a proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat
tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn
před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu
platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie
platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby
rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Důvody, které stěžovatel v kasační stížnosti uvedl lze podřadit pod §103 odst. 1
písm. a) - nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že návrh na zahájení řízení
o udělení azylu byl stěžovatelem podán 18. 3. 2002 a pohovor k důvodům návrhu
byl proveden dne 20. 3. 2003 v pobytovém středisku B. p. B – J.. V rámci žádosti o azyl
a pohovoru stěžovatel uvedl, že důvodem návrhu na zahájení řízení o udělení azylu
jsou pouze ekonomické důvody, protože s bratrem založil malou pekárnu. Firma
prosperovala, měli i několik zaměstnanců. Lidé z mafie ho začali vydírat a vyhrožovali
mu smrtí, pokud jim nedá peníze. Později ho i fyzicky napadli. Dále stěžovatel dodal,
že na Ukrajině neměl problémy s policií či se státními úřady a nikdy nebyl trestně stíhán.
V protokolu výslovně potvrdil, že uvedl všechny důvody, které ho vedly k odchodu
ze země původu a o které opírá svůj návrh na zahájení řízení o udělení azylu. Žalovaný
svým rozhodnutím ze dne 30. 5. 2003, čj. OAM 1657/VL-11-P15-2002. stěžovateli azyl
neudělil z důvodu nesplnění podmínek ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
o azylu.
Proti tomu podal stěžovatel žalobu, ve které uvedl, že žalovaný nesprávně posoudil
jeho situaci. Uvedl, že byl na Ukrajině několikrát zbit neznámými osobami. Dodal,
že se bojí o svůj život v případě návratu do své vlasti. V této žalobě stěžovatel navrhl,
aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Rozsudkem
Krajského soudu v Praze byla žaloba proti rozhodnutí žalovaného zamítnuta
s odůvodněním, že žaloba není důvodná.
Nejvyšší správní soud shledal kasační námitku ohledně nesprávného posouzení
právní otázky v daném případě nedůvodnou.
Podle §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů
ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště. Stěžovatel v průběhu správního řízení ani řízení
před soudem nikdy neuvedl, že by byl na Ukrajině jakkoli pronásledován, ani že má obavu
z pronásledování z některého z důvodů uvedených pod písmenem b) výše citovaného
ustanovení. Naopak jako důvody odjezdu z Ukrajiny uvedl vyhrožování ze strany mafie
a ekonomické důvody. Ustanovení §13 odst. 1 zákona o azylu umožňuje v případě
hodném zvláštního zřetele udělit azyl za účelem sloučení rodiny rodinnému
příslušníkovi azylanta jemuž byl udělen azyl podle ustanovení §12 nebo §14 zákona
o azylu, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod
pro udělení azylu podle ustanovení §12. Odstavec 2 citovaného ustanovení
pak stanoví, kdo se rozumí rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny. Stěžovatel
však nikdy neuvedl, že by nějaký jeho rodinný příslušník byl azylantem a tato skutečnost
ani nevyplynula ze správního spisu; proto žalovaný zmínil tento azylový důvod
jen obecně. Podle §14 zákona o azylu lze udělit azyl za situace, kdy v řízení o udělení
azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle ustanovení §12, a to v případě
hodném zvláštního zřetele. Ze sp rávního spisu není zřejmé, že by stěžovatel o udělení
azylu z humanitárních důvodů požádal, správní orgán tak tuto možnost vážil rovněž
jen z obecného hlediska, když vycházel z tvrzení o důvodech azylu.
Obecně lze k tzv. humanitárnímu azylu neboli azylu z humanitárního důvodu
podle §14 zákona o azylu uvést, že jeho udělení je zcela věcí volné úvahy
příslušného orgánu státní správy včetně úvahy o tom, zda jde o případ hodný
zvláštního zřetele, protože na udělení azylu z humanitárního důvodu není právní
nárok. Žadatel o azyl tudíž neudělením azylu z humanitárního důvodu nemůže
být zkrácen ve svých právech. Soudu tak nepřísluší přezkoumávat, zda zde byly
humanitární důvody či nikoli, to je věcí oprávnění správního orgánu, soud rozhodnutí
o humanitárním azylu přezkoumává pouze z hlediska dodržení příslušných procesních
předpisů, věcně jen v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené
zákonem.
Za této situace Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému pak nad rámec běžných výdajů náklady
řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. 2. 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu