ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.344.2004
sp. zn. 2 Azs 344/2004 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci
žalobce: A. P., zastoupeného JUDr. Janou Barvíkovou, advokátkou se sídlem Ostrava 1,
Nemocniční 13, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2004, čj. 24 Az 2262/2003 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Jany Barvíkové se určuje částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
21. 10. 2003, čj. OAM-5309/VL-11-17-2003. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím
byla stěžovateli zamítnuta žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný rozhodl
v souladu se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti a jejím doplnění uplatňuje důvody
uvedené v §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále též „s. ř. s.“). Konkrétně namítá, že krajský soud posoudil uvedenou věc v rozporu
s platným právním řádem, zejména v rozporu se zákonem o azylu, a že shledává
vážná pochybení v řízení u všech dosavadních orgánů. Uvádí, že má důvodnou obavu
o svůj život z pronásledování vymahačů, kteří jej fyzicky napadli a vyhrožovali
mu případnou fyzickou likvidací. Domnívá se, že mu měl být udělen azyl z humanitárních
důvodů. Správní orgán neprovedl dostatečné šetření při zjišťování skutkové
podstaty; bylo porušeno ustanovení §3 odst. 3 a 4 zákona č. 71/1967 Sb. v návaznosti
na ustanovení §46 a 47 odst. 3 téhož zákona a důsledkem bylo nezákonné rozhodnutí.
Vzhledem k tomu navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně žádá o přiznání
odkladného účinku této kasační stížnosti s odůvodněním, že se obává návratu
na Ukrajinu, kde mu údajně hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se k ní vzhledem
k jejímu obsahu nebude vyjadřovat a současně odkázal na správní spis.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat
tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn
před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu
platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie
platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení.
Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné,
neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu
jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
K tomu ze správního a soudního spisu vyplynulo, že dne 14. 10. 2003 stěžovatel
podal žádost o udělení azylu a dne 16. 10. 2003 byl v přijímacím středisku V. L. proveden
pohovor. V žádosti stěžovatel uvedl, že o azyl žádá proto, že si na Ukrajině pronajal
autobus u mafie a platil téměř 3 roky nájem, než autobus ukradli. Poté přišel majitel, ptal
se na autobus a vymáhal náhradu škody. Následně přivedl bandity, aby na něm peníze
vymohli; odvezli ho do lesa a zbili ho. Krádež autobusu oznámil na policii; poté co byl
zbit již na policii nešel. Manželku poslal do České republiky a později odjel za ní.
Stěžovatel se obává vrátit zpět na Ukrajinu pro nesplacené dluhy a má obavy z vymahačů.
Žalovaný pak rozhodnutím ze dne 21. 10. 2003, čj. OAM-5309/VL-11-17-2003, zamítl
stěžovateli žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle
§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Stěžovatel předně namítá důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v přecházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní
závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen.
V daném případě byla stěžovateli žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství,
ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Zákon o azylu rovněž umožňuje udělení
azylu za účelem sloučení rodiny podle ustanovení §13 nebo humanitárního azylu
podle ustanovení §14.
Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou v případech
taxativně vymezených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu. Podle písm. g) citovaného
ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel
neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 citovaného zákona. Stěžovatel v rámci řízení o azyl uváděl jako důvody
své žádosti pouze problémy s vymahači dlužné částky a legalizaci pobytu na území České
republiky. Neuváděl žádné skutečnosti svědčící o pronásledování jeho osoby z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu. Ministerstvo tak zcela oprávněně žádost stěžovatele
zamítlo a krajský soud v souladu se zákonem rozhodnutí ministerstva potvrdil. Nejvyšší
správní soud uvedený postup neshledal nezákonný, a proto nepovažuje za důvodný
stěžovatelem uplatněný důvod kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel dále obecně namítal, že shledal vážná pochybení v řízení před správním
orgánem i soudem bez toho, aby uvedl jakákoli bližší upřesnění. Proto také Nejvyšší
správní soud, který je vázán uplatněnými důvody kasační stížnosti, posoudil
tyto jeho námitky jen v obecné rovině.
Co se týče řízení před správním orgánem, je povinností správního orgánu
respektovat základní pravidla řízení, vyplývající z §3 správního řádu vyjadřující
v obecné formě hlavní zásady správního řízení, rozvedené a konkretizované
v dalších zákonných ustanoveních. V řízení o azylu je rozhodující pro posouzení naplnění
zákonných podmínek, ale i pro rozsah dokazování, uvedení důvodů žadatelem
v žádosti, při pohovoru, nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí.
Je to žadatel, který se domáhá udělení azylu, který tvrdí určité skutečnosti,
na jejichž základě by mu mělo být vyhověno. Správní orgán není povinen seznamovat
žadatele o azyl s důvody, pro které by mohlo být jeho žádosti vyhověno.
V dané věci stěžovatel žádné konkrétní pochybení správního orgánu neuvedl
a ani Nejvyšší správní soud neshledal, že by žalovaný postupoval v rozporu se zákonem,
naopak dle názoru soudu žalovaný řádně zjistil skutečný stav věci v souladu se zákonem
a jeho rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou; důvod kasační stížnosti uvedený
v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tak neobstojí.
Pokud jde o rozhodování soudu, ten kromě skutečností uplatněných
v průběhu správního řízení musel vycházet i ze žaloby a z důvodů v ní uvedených.
Těmi ovšem byly pouze obecné poukazy na porušení jednotlivých ustanovení správního
řádu bez konkrétních tvrzení, v čem je uvedené porušení spatřováno a dále námitka
splnění podmínek uvedených v §12 zákona o azylu. Pokud jde o skutkový stav stěžovatel
neoznačil žádný důkaz, který měl být proveden. Soud je podle §52 odst. 1 s. ř. s.
oprávněn rozhodnout, které z navržených důkazů provede a může provést i důkazy
jiné. Nejvyšší správní soud na základě soudního a správního spisu dospěl k závěru,
že se krajský soud v napadeném rozsudku řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami
a i jinak postupoval v daném řízení zcela v souladu se zákonem; k naplnění důvodu
kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak nedošlo.
Rovněž tak neobstojí stěžovatelem tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený
v §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti svědčící
pro to, že řízení před krajským soudem bylo zmatečné a ani Nejvyšší správní soud
nezjistil, že by v řízení před krajským soudem chyběly podmínky řízení, ve věci
rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě
bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem
advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 1000 Kč
za dva úkony právní služby - převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající
se věci samé a dále 2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením
§9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. dubna 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu