ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.365.2004
sp. zn. 2 Azs 365/2004 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. H.,
zastoupen Mgr. Anetou Drbohlavovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové SK Neumanna
725, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
30. 4. 2004, č. j. 28 Az 235/2003 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Anety Drbohlavové se u r č u je částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla podle §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 10. 2002, č. j. OAM-4588/VL-10-02-TZ-2002,
jímž byla podle §16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon
o azylu) zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná a současně bylo
rozhodnuto o neudělení azylu podle §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Rozsudek krajského
soudu vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného je vydáno v souladu se zákonem,
neboť stěžovatel přicestoval přes Polsko, které je třeba považovat za třetí bezpečnou zemi,
a měl v ní reálnou možnost o azyl požádat.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti namítá pochybení správního orgánu,
který nezjistil řádně skutečný stav věci a neopatřil úplné důkazy a mezi jeho zjištěními
a rozhodnutím není logická vazba. Stěžovatel je v zemi původu ohrožen na životě, nemá
se kam obrátit pro pomoc a stát takové poměry trpí a podporuje je. V takovém případě
by bylo možno použít i důvody humanitární ve smyslu §14 zákona o azylu. Poukazuje
na čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být podrobován
nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. Rozsudky Evropského soud pro lidská
práva ve věci Crus Varas a ve věci Virvajah také založily odpovědnost státu za vyhoštění
osobě, která v zemi určení může být vystavena reálnému riziku mučení a nelidskému
a ponižujícímu zacházení. Dále se stěžovatel dovolává názoru uvedeného v Příručce postupů
a kritérií pro určování právního postavení uprchlíků, čl. 53, podle něhož, je-li žadatel
podroben různým opatřením, která sama o sobě nepředstavují pronásledování, ale jsou
spojena s jinými zápornými faktory může logicky opravňovat k tvrzení o pronásledování.
Z těchto důvodů navrhuje, aby rozsudek krajského soudu byl po veřejném projednání zrušen
a aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že postupoval v souladu
se zákonem a poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2004
sp. zn. 4 Azs 195/2004, podle něhož se při zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné
se stěžovatel nemůže dovolávat posouzení důvodů azylu podle §12 a §14 zákona o azylu,
neboť o nich nemohlo být v tomto typu řízení rozhodováno. Souvislost s označenými
rozsudky Evropského soudu pro lidská práva vůbec není dána. Rozhodnutí soudu považuje
za správné a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle
§78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu
mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Podle §109 odst. 1 s. ř. s. o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud
zpravidla bez jednání – to nařídí považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování.
Je tedy nerozhodný požadavek stěžovatele na „veřejné projednání“ pokud soud v tomto
případě důvod k nařízení jednání neshledal.
Při rozhodování o kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud vázán jejím rozsahem
a uplatněnými důvody (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížnost je podle §102 s. ř. s.
opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník
domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost lze podat jen z důvodů uvedených
v §103 odst. 1. s. ř. s. Tedy kasační stížností lze napadnout jen soudní rozhodnutí z důvodů
pochybení, kterého se soud měl při rozhodování dopustit. Toto pochybení musí být v kasační
stížnosti specifikováno, nestačí pouze označení, že stěžovatel považuje rozsudek krajského
soudu za nezákonný. V daném případě však stěžovatel neuvedl žádnou konkrétní námitku
proti postupu a rozhodnutí soudu, veškeré jeho námitky směřují proti postupu a rozhodnutí
správního orgánu. Kasační stížnost se tedy opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny
v §103 odst. 1 s. ř. s. - tudíž je podle odst. 4 téhož ustanovení nepřípustná.
Pro úplnost je třeba uvést, že by kasační stížnost byla nepřípustnou i v případě,
že by vytýkaná pochybení stěžovatel směřoval proti soudu, neboť podle téhož ustanovení
je nepřípustná kasační stížnost, která se opírá o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
K tomu je třeba připomenout, že žádost stěžovatele o azyl byla zamítnuta jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu, tedy z důvodů, že stěžovatel přichází
ze státu, který Česká republika považuje za třetí bezpečnou zemi. Žaloba (opravný prostředek
podaný k Vrchnímu soudu v Praze) stála na námitce, že na Ukrajině je ohrožen jeho život
a v Polsku by před lidmi, kteří jej pronásledují, nebyl bezpečný. Soud v zamítavém rozsudku
poukázal na hodnocení Polska jako bezpečné země, v níž stěžovateli nehrozí žádné nebezpečí,
a dále zmínil nadbytečnost rozhodnutí správního orgánu o neudělení azylu podle §13 a §14
i o nedostatku překážky vycestování podle §91 zákona o azylu. Soud byl přitom vázán
žalobními námitkami podle §75 odst. 2 s. ř. s. Tedy krajský soud se řádně vypořádal
s žalobními námitkami vztahujícími se k rozhodnutí žalovaného. Kasační stížnost pak svými
důvody mohla směřovat jen proti tomu, jak soud rozhodl o uplatněných žalobních námitkách
a v čem z jejich hlediska měl pochybit. Pokud kasační stížnost stojí na skutečnostech,
pro které měl být stěžovateli udělen azyl, jde o důvody, jimiž se soud nemohl zabývat a nelze
mu vytýkat, že nehodnotil skutečnosti žalobcem nenamítnuté v žalobní lhůtě či nerozhodné
pokud směřovaly nad rámec rozhodnutí žalovaného (nehledě k tomu, že nedostatek hodnocení
skutečností tvrzených v kasační stížnosti stěžovatel vytýká žalovanému a nikoliv soudu).
Tento závěr plyne i z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu; např. v rozsudku
ze dne 18. 3. 2004, č. j. 4 Azs 1/2004 - 68 tento soud uvedl: Smyslem omezení stanoveného
v §109 odst. 4 s. ř. s. je zamezit situaci, kdy by Nejvyšší správní soud rozhodoval
o kvantitativně i kvalitativně bohatším návrhu stěžovatele, než o jakém mohl rozhodovat soud
v předchozím řízení. Skutečnostmi, ke kterým soud nepřihlíží, je pak třeba rozumět možná
pochybení správního orgánu při hodnocení jak skutkové podstaty, tak právních závěrů.
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti;
to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo
vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí
správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní soud proto zkoumal, zda není dán některý z těchto
důvod a dospěl k závěru, že nikoliv. Rozhodnutí krajského soudu nebylo zmatečné ani vadné,
jeho rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností, stejně tak jako nelze rozhodnutí žalovaného
označit za nicotné.
Kasační stížnost stěžovatele tedy jako nepřípustná musela být podle §46 odst. 1
písm. d), §120 s. ř. s. odmítnuta.
V případě odmítnutí návrhu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 3, §120 s. ř. s. ).
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 1 x 1000 Kč za jeden úkon právní
služby – převzetí a příprava věci a 1 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s
§9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, celkem 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. května 2005
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu