ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.393.2004
sp. zn. 2 Azs 393/2004 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: V. L.,
zastoupeného JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou se sídlem Brno, Dřevařská 25,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2004, čj. 63 Az 80/2004 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 3. 2004,
čj. OAM-837/VL-10-12-2004. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla stěžovateli
zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“)
včas kasační stížnost. Odkázal přitom na důvody podle ustanovení §103 odst. 1
písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“);
konkrétně uvedl, že soud ve svém rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu zjištěného
příslušným správním orgánem; toto skutkové zjištění však nemá oporu v příslušných
materiálech, a v některých případech je i v rozporu s nimi. Stěžovatel v kasační
stížnosti vyložil instituty neurčitého právního pojmu a správního uvážení
a svou právně-teoretickou úvahu završil konstatováním, že správní orgán nehodnotil
jeho osobní situaci a situaci v jeho domovské zemi na základě objektivně zjištěného
skutkového stavu, nýbrž na základě rutinních předpokladů a domněnek. Dále správnímu
orgánu vytkl, že překročil meze správního uvážení, neboť nebral v úvahu novelu zákona
o pobytu cizinců na území České republiky účinnou od června roku 2001. Již v řízení
před správním orgánem vypověděl, že na Ukrajině byl vystaven pronásledování, byl
napaden a má za prokázané, že v případě návratu do vlasti bude vystaven fyzickému
týrání, což zřejmě nepřežije. Ukrajina pro něj není bezpečnou zemí, a proto se domnívá,
že splňuje podmínky pro udělení azylu v České republice. Vzhledem k uvedenému
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti požádal o to,
aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané
kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech
výroku, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Návrh
na přiznání odkladného účinku považuje za neopodstatněný.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této
stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal žádost o udělení
azylu dne 1. 3. 2004. Jako důvod své žádosti uvedl skutečnost, že na Ukrajině pracoval
jako řidič kombajnu a s tímto měl nehodu, při které rozbil autobus. Majitel kombajnu
i majitel autobusu po něm požadovali 15 000 USD za rozbitá auta. Rozhodl se odjet
do České republiky a peníze si vydělat; nyní žádá o azyl. Ve vlasti neměl problémy
se státními orgány.
Podle ustanovení §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů
ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště. Zákon o azylu rovněž umožňuje udělení azylu
za účelem sloučení rodiny dle ustanovení §13 nebo humanitárního azylu dle ustanovení
§14.
Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou v případech
taxativně vymezených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu. Podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. g) téhož zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení §12 téhož zákona.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje dva důvody jejího podání,
a to ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; z obsahu
kasační stížnosti však plyne, že byla podána pouze z důvodu uvedeného
pod písmenem b) citovaného ustanovení. Stěžovatel totiž blíže nespecifikoval,
v čem spatřuje důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Proto se Nejvyšší
správní soud v tomto rozsahu a za uvedené situace nemohl učiněnou námitkou zabývat.
Nejvyšší správní soud se tak zaměřil na posouzení důvodu kasační stížnosti
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. - na tvrzenou vadu řízení, spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Stěžovatel tvrdí tuto vadu v obecné rovině tak, že skutkové zjištění žalovaného
nemá oporu ve spisech a v některých případech je i v rozporu s nimi. Nejvyšší správní
soud má za to, že žalovaný si opatřil dostatek podkladů (vycházel zejména z tvrzení
stěžovatelem uváděných v žádosti o udělení azylu a v pohovoru k důvodům žádosti),
na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci, který rozebral v kontextu
platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí. V odůvodnění
rozhodnutí pak podrobně popsal průběh řízení o udělení azylu, právní a skutková zjištění
ve věci, hodnocení důkazů a konečná stanoviska. Z odůvodnění je zřejmé,
jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů,
na jejichž základě rozhodoval. Rovněž krajský soud vycházel z dostatečných pokladů
potřebných pro rozhodnutí, ve věci provedl řádné dokazování a dospěl ke stejným
právním závěrům jako žalovaný. Nejvyšší správní soud se s těmito závěry ztotožňuje
a v řízení neshledal vadu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatel v kasační stížnosti trvá na tom, že na Ukrajině je pronásledován,
není to pro něj bezpečná země a bude tam vystaven fyzickému týrání. K uvedené námitce
Nejvyšší správní soud ve shodě se svou ustálenou judikaturou konstatuje, že žádost
o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou toliko potíže stěžovatele se soukromými osobami
v domovském státě, v projednávaném případě spočívající v pravidelném vyhrožování,
pokud stěžovatel ihned nenahradí způsobenou škodu, je zřejmě bezdůvodná. Stěžovatel
ve vlasti nebyl pronásledován ve smyslu ustanovení §12 zákona o azylu.
Pokud stěžovatel namítá, že žalovaný nevzal v úvahu novelu zákona o pobytu
cizinců na území České republiky, nemohl se Nejvyšší správní soud tímto tvrzením
zabývat již pro jeho obecnost, když nebylo v kasační stížnosti blíže rozvedeno,
proč má stěžovatel zato, že rozhodnutí žalovaného, resp. rozsudek krajského soudu
jsou z tohoto důvodu nezákonné.
Žádný ze stěžovatelem uváděných důvodů kasační stížnosti tak nebyl shledán,
proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a zamítl
ji (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu