ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.429.2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: N. O.,
zastoupené JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou se sídlem Brno, Dřevařská 25,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt.
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2004, čj. 62 Az 51/2004 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě,
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
24. 4. 2004, čj. OAM-1656/VL-19-17-2004. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím
byla stěžovatelce zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů. Rozsudek krajského soudu vycházel ze skutečnosti,
že žalobkyně nenaplnila žádnou ze zákonných podmínek pro udělení azylu.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně
(dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost. Odkázala přitom na důvody
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“); konkrétně uvedla, že soud ve svém rozhodnutí vycházel
ze skutkového stavu zjištěného příslušným správním orgánem; toto skutkové zjištění
však nemá oporu v příslušných materiálech, a v některých případech je i v rozporu
s nimi. Stěžovatelka v kasační stížnosti vyložila instituty neurčitého právního pojmu
a správního uvážení a svou právně-teoretickou úvahu završila konstatováním, že správní
orgán nehodnotil její osobní situaci a situaci v její domovské zemi na základě objektivně
zjištěného skutkového stavu, nýbrž na základě rutinních předpokladů a domněnek.
Dále správnímu orgánu vytkla, že překročil meze správního uvážení, neboť nebral
v úvahu novelu zákona o pobytu cizinců na území České republiky účinnou od června
roku 2001. Již v řízení před správním orgánem vypověděla, že na Ukrajině byla vystavena
pronásledování, byla napadena a má za prokázané, že v případě návratu do vlasti
bude vystavena fyzickému týrání, což zřejmě nepřežije. Ukrajina pro ni není bezpečnou
zemí, a proto se domnívá, že splňuje podmínky pro udělení azylu v České republice.
Vzhledem k uvedenému stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti
požádala o to, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané kasační
stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku,
tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Návrh na přiznání
odkladného účinku považuje za neopodstatněný.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat
tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn
před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu
platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie
platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) - ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení.
Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné,
neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu
jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala žádost o udělení
azylu dne 9. 4. 2004. Jako důvod své žádosti uvedla skutečnost, že si na Ukrajině půjčila
od soukromé osoby 2500 USD na studium pro svou dceru. Půjčku měla vrátit v průběhu
pěti let, ale po prvním roce byla oslovena, aby peníze vrátila ihned. Bylo jí pravidelně
vyhrožováno, dokonce i únosem dcery. Na policii ani na jiné státní orgány se neobrátila.
Odjela do České republiky a chce zde legalizovat svůj pobyt a pracovat; proto požádala
o azyl. Ve vlasti neměla problémy se státními orgány.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů
ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství,
ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Zákon o azylu rovněž umožňuje udělení
azylu za účelem sloučení rodiny dle ustanovení §13 nebo humanitárního azylu
dle ustanovení §14.
Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou v případech taxativně
vymezených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu. Podle §16 odst. 1 písm. g)
téhož zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel
neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v ustanovení §12 téhož zákona.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatňuje dva důvody jejího podání,
a to ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., z obsahu
kasační stížnosti však plyne, že byla podána pouze z důvodu uvedeného pod písmenem
b) citovaného ustanovení. Stěžovatelka totiž blíže nespecifikovala, v čem spatřuje důvod
dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., proto se Nejvyšší správní soud v tomto rozsahu
a za uvedené situace nemohl učiněnou námitkou zabývat.
Nejvyšší správní soud se tak zaměřil na posouzení důvodu kasační stížnosti
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. - na tvrzenou vadu řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen
zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo
ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval,
napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Stěžovatelka tvrdí tuto vadu v obecné rovině tak, že skutkové zjištění žalovaného
nemá oporu ve spisech a v některých případech je i v rozporu s nimi. Nejvyšší správní
soud má za to, že žalovaný si opatřil dostatek podkladů (vycházel zejména z tvrzení
stěžovatelkou uváděných v žádosti o udělení azylu a v pohovoru k důvodům žádosti),
na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci, který rozebral v kontextu
platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí. V odůvodnění
rozhodnutí pak podrobně popsal průběh řízení o udělení azylu, právní a skutková zjištění
ve věci, hodnocení důkazů a konečná stanoviska, z odůvodnění je zřejmé jakými úvahami
byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů,
na jejichž základě rozhodoval. Rovněž krajský soud vycházel z dostatečných
pokladů potřebných pro rozhodnutí, ve věci provedl řádné dokazování a dospěl
ke stejným právním závěrům jako žalovaný. Nejvyšší správní soud se s těmito závěry
ztotožňuje a v řízení neshledal vadu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatelka v kasační stížností trvá na tom, že na Ukrajině je pronásledována,
není to pro ni bezpečná země, bude tam vystavena fyzickému týrání. K uvedené námitce
Nejvyšší správní soud ve shodě se svou ustálenou judikaturou konstatuje, že žádost
o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou toliko potíže stěžovatelky se soukromými osobami
v domovském státě, v projednávaném případě spočívající v pravidelném vyhrožování,
dokonce i únosem dcery, pokud stěžovatelka ihned nevrátí půjčené peníze,
je zřejmě bezdůvodná. Stěžovatelka ve vlasti nebyla pronásledována ve smyslu §12
zákona o azylu.
V kasační stížnosti stěžovatelka dále nově namítá, že žalovaný nevzal v úvahu
novelu zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatelka uplatnila
poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Proto k výše uvedené skutečnosti,
o níž se stěžovatelka nezmínila v řízení u krajského soudu, a kterou uplatnila teprve
v kasační stížnosti, nelze přihlížet.
Žádný ze stěžovatelkou uváděných důvodů kasační stížnosti tak nebyl shledán,
proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a zamítl
ji (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 19. července 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu