ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.462.2004
č. j. 2 Azs 462 /2004 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. M.,
zastoupený advokátkou JUDr. Ladislavou Platinovou, se sídlem Vejvanovského 468,
Kroměříž, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM,
Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 4. 2004,
č. j. OAM-1291/VL-07-17-2004, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 64 Az 82/2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti v záhlaví označenému
usnesení krajského soudu, kterým soud odmítl jeho žalobu proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 2. 4. 2004, č. j. OAM-1291/VL-07-17-2004, jímž byla stěžovatelova žádost
o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu.
Podle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí,
přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Z předmětného soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2004 bylo dne 3. 8. 2004 (č. l. 11)
doručeno opatrovníku stěžovatele, kterým bylo usnesením krajského soudu
ze dne 23. 6. 2004, č j. 64 Az 82/2004 - 8, ustanoveno pro stěžovatelův neznámý pobyt
SOZE (Sdružení občanů zabývajících se emigranty). Datum doručení řádně ustanovenému
opatrovníku stěžovatele je přitom třeba chápat jako datum určující počátek běhu
zákonné lhůty pro podání kasační stížnosti a není přitom rozhodné, že přímo stěžovateli
bylo toto usnesení doručeno až 17. 9. 2004, jak uvádí ve své kasační stížnosti.
Tento názor vychází i z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, jenž se k této
věci vyslovil např. v usnesení ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 3 Azs 130/2004 (publ. pod číslem
322/2004 Sb. NSS): „Ustanovil-li soud žalobci, jehož pobyt nebyl znám, opatrovníka
(§29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.) a jemu doručil rozsudek, počíná lhůta dvou týdnů
k podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.) běžet ode dne doručení rozsudku
opatrovníkovi. Pro běh lhůty k podání kasační stížnosti je právně bezvýznamné, že žalobce
si později (po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti) rozsudek u soudu sám vyzvedl.
Kasační stížnost, která byla podána ve lhůtě dvou týdnů ode dne, kdy si žalobce rozsudek
u soudu sám vyzvedl, je třeba odmítnout jako opožděnou [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].“
Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. tak lhůta určená podle týdnů končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil její počátek, a podle odst. 4 téhož
ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu
zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Dnem určujícím počátek lhůty počítané
podle týdnů bylo tedy v tomto případě úterý 3. 8. 2004 a lhůta dvou týdnů tak skončila v úterý
dne 17. 8. 2004. Kasační stížnost podaná k poštovní přepravě dne 20. 9. 2004, jak vyplývá
z poštovního razítka na obálce, v níž byla kasační stížnost doručena krajskému soudu
(č. l. 18), tedy byla podána opožděně. Tuto opožděnost přitom nelze s ohledem na výše
uvedené prominout.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu se svým výše citovaným
konstantním názorem odmítl pro opožděnost [§46 odst. 1 písm. b), §120 s. ř. s.].
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. 1. 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu