ECLI:CZ:NSS:2005:2.AZS.49.2005
sp. zn. 2 Azs 49/2005 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: O. Y., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2004,
sp. zn. 36 Az 99/2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti v záhlaví označenému
usnesení krajského soudu, kterým soud odmítl její žalobu proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra ČR (dále jen „žalovaný“) ze dne 29. 3. 2004, č. j. OAM-684/VL-10-ZA07-2004,
jímž bylo rozhodnuto, že se stěžovatelce neuděluje azyl, neboť nebyly shledány důvody
pro jeho udělení ve smyslu ustanovení §12, §13 a §14 zák. č. 325/1999 Sb., o azylu.
Podle ustanovení §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí,
přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Ze spisu vyplývá, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo stěžovatelce
zasláno na adresu V. 24, P. 7, u ing. K. H., kterou uvedla v žalobě ze dne 26. 4. 2004.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla na této adrese zastižena, byla zásilka dne
8. 11. 2004 uložena a po uplynutí lhůty k uložení, během níž si ji stěžovatelka nevyzvedla,
byla vrácena krajskému soudu (č. l. 24).
Vzhledem k tomu, že s. ř. s. neobsahuje komplexní úpravu doručování,
je na posuzovaný případ třeba využít odkazu na použití občanského soudního řádu
dle ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s. Podle ustanovení §46 odst. 4 občanského soudního řádu
(poznámka soudu: ve znění do 1. 1. 2005) pak platí, že nebyl-li adresát písemnosti,
která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje,
písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl.
Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty
za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Adresu, na niž bylo stěžovatelce
doručováno, je přitom nutno považovat za místo, kde se zdržovala. Krajský soud
tedy postupoval v souladu s tímto ustanovením občanského soudního řádu a vyznačil
na předmětném usnesení, že nabylo právní moci deset dnů po uložení, tedy 18. 11. 2004.
Tento den se také pokládá za den doručení ve smyslu běhu lhůty k podání kasační
stížnosti podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s., podle něhož kasační stížnost lze podat do dvou
týdnů od doručení napadaného rozhodnutí. Podle poslední věty tohoto odstavce nelze
zmeškání této lhůty prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. pak lhůta určená podle týdnů končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil její počátek,
a podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní
poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Dnem určujícím
počátek lhůty počítané podle týdnů byl den, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení
§46 odst. 4 občanského soudního řádu, v případě usnesení napadeného nyní posuzovanou
kasační stížností tedy čtvrtek dne 18. 11. 2004, a lhůta dvou týdnů tak skončila ve čtvrtek dne
2. 12. 2004. Kasační stížnost podaná osobně na Krajský soud v Brně dne 27. 12. 2004,
jak vyplývá z prezentačního razítka krajského soudu na kasační stížnosti (č. l. 28), tedy byla
podána zjevně opožděně. Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že si stěžovatelka vyzvedla
napadené usnesení osobně až dne 21. 12. 2004, jak vyplývá z úředního záznamu krajského
soudu (č. l. 27). Tuto opožděnost přitom nelze s ohledem na výše uvedené prominout.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro opožděnost [§46 odst. 1
písm. b), §120 s. ř. s.].
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. března 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu