ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.18.2004
sp. zn. 3 Ads 18/2004 – 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce T. P.,
zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Kokošínským se sídlem Na Hradbách 18, Ostrava,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1.
2004 č. j. 43 Ca 329/2002 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Soudem ustanovenému zástupci advokátovi Mgr. Václavu Kokošínskému
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 650 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
9. 1. 2004 čj. 43 Ca 329/2002 - 18, jímž bylo rozhodnuto, že žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 4. 11. 2002 se zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud ve svém rozsudku vycházel ze skutečnosti, že žalovaná shora uvedeným
rozhodnutím zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, protože podle posudku lékaře OSSZ
Ostrava-město ze dne 24. 10. 2002 není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze
o 40 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž požadoval přezkoumání
rozhodnutí a přiznání plného invalidního důchodu pro nepříznivý zdravotní stav. Jelikož
rozhodnutí soudu bylo v tomto případě, kdy se jednalo o dávku důchodového pojištění
podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou
pracovní schopností, závislé též na odborném lékařském posouzení, vyžádal krajský soud
posudek posudkové komise MPSV ČR v Ostravě. Po zhodnocení lékařských nálezů dospěla
posudková komise k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byl částečně
podle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. invalidní následkem úrazu ze dne 15. 3. 1997,
nebyl plně invalidní podle §39 cit. zákona. Šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %,
nedosahoval však 66 % odpovídajících plné invaliditě a nešlo ani o schopnost vykonávat
pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek.
Za rozhodující příčinu tohoto dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl označen stav
po kraniocerebrálním traumatu se středně těžkým snížením duševní a celkové výkonnosti
organizmu, uvedený v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v kap. VI, odd. A, pol. 1,
písm. b), vedoucí k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na horní hranici rozmezí
o 40 % i s přihlédnutím k dalším úrazovým následkům; ke zvýšení podle §6 odst. 4 uvedené
vyhlášky posudková komise nepřistoupila.
Posudková komise uvedla, že žalobce nebyl schopen těžké práce spojené se zvedáním
těžkých břemen, s dlouhou chůzí, zvláště po nerovném terénu, dlouhého stání, v riziku úrazu,
v horku, na přímém slunci, v noci, tam, kde je potřeba normální síla obou HKK a DKK, tam,
kde je nutné normální binokulární hloubkové vidění a periferní vidění. Žalobce byl schopen
lehčí práce s výše uvedenými omezeními v dělnických profesích v lehkém průmyslu
nebo ve službách.
Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované, shora uvedeným
posudkem posudkové komise MPSV v Ostravě, posudkovým spisem žalobce vedeným
u Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava-město a spisem sp.zn. 43 Ca 159/98
Krajského soudu v Ostravě.
Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl
plně invalidní, nýbrž pouze částečně invalidní, protože podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen
pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.
Tyto podmínky nebyly splněny. Tento závěr jednoznačně vyplývá z posudku posudkové
komise MPSV ČR, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti neměl krajský soud důvod
pochybovat.
Kasační stížnost, která byla k výzvě krajského soudu doplněna a upřesněna soudem
ustanoveným zástupcem, je třeba rozdělit do dvou částí.
Žalobce kasační stížností napadá posudek lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Ostravě-město ze dne 24. 10. 2002, na jehož základě žalovaná zamítla žádost
o plný invalidní důchod (v kasační stížnosti je tento posudek nesprávně označován
jako posudek posudkové komise MPSV Ostrava ze dne 24.10.2002). Považuje jej za rozporný
s §3 odst. 1 až 5 správního řádu, nedostatečně odůvodněný a soudem nepřezkoumatelný.
Komise svým postupem nezjistila úplně a přesně skutkový stav věci, který měl být podkladem
pro její posudek a nezajistila za tím účelem úplné podklady podle §32 správního řádu
a neprovedla o nich dokazování podle §34 správního řádu. Žalobce v tomto postupu spatřuje
naplnění §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
protože skutková podstata, z níž žalovaná vycházela v napadeném rozhodnutí, nemá oporu
ve spisech, je s nimi v rozporu a byl porušen zákon (správní řád) v řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost. Namítá dále, že napadené
rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Žalobce tedy kasační
stížností výslovně napadá rozhodnutí žalované, které k jeho žalobě přezkoumal krajský soud.
V další části kasační stížnost napadá rozsudek krajského soudu, a to z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spatřuje žalobce v tom, že krajský soud
se nevyjádřil k tomu, zda mu přísluší podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. zvýšení
bodové hranice o 10 procentních bodů.
Důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žalobce vymezil
takto:
Posudková komise MPSV Ostrava porušila §3 odst. 1 až 5 správního řádu,
neboť mu bylo upřeno právo, aby mohl účinně hájit svá práva, uplatnit své návrhy a vyjádřit
se k podkladu rozhodnutí.
Tato komise v posudku náležitě nezdůvodnila, proč nevzala v úvahu odborné
vyjádření MUDr. P. a proč jej odmítla jako subjektivní názor.
Celý tento posudek je nutno považovat za nedostatečně zdůvodněný, nepřesvědčivý
a nepřezkoumatelný v soudním řízení správním, neboť není zřejmé, jak komise hodnotila
důkazy uvedené ve prospěch žalobce a jakými úvahami se řídila při hodnocení důkazů a jak
se s nimi vypořádala.
Komise dostatečně neodůvodnila, jakými kritérii se řídila, když zdravotní stav žalobce
hodnotila jako poškození mozku se středně těžkým snížením, nikoli jako poškození mozku
s výrazným snížením duševní a celkové výkonnosti organizmu.
Shora uvedeným postupem komise nezjistila přesně a úplně skutkový stav věci,
který měl být podkladem pro posudek, nezajistila si za tím účelem úplné podklady podle §32
správního řádu a neprovedla o nich dokazování podle §34 správního řádu.
Krajský soud v řízení k námitkám žalobce nepřihlédl, neprovedl žádné dokazování
a nezabýval se rozpory v posouzení pracovní nezpůsobilosti žalobce mezi hodnocením
MUDr. P. a hodnocením posudkové komise MPSV v Ostravě. Rozsudek pouze paušálně
konstatuje, že krajský soud vycházel z tohoto posudku a že o jeho úplnosti, správnosti
a přesvědčivosti nemá důvod pochybovat.
Důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. spatřuje žalobce v tom, že rozhodnutí
je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění a tato vada mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, jestliže v odůvodnění rozsudku není uvedeno, proč soud odmítl
návrhy žalobce a jak si vyložil odchylný nález MUDr. P. a proč k této lékařské polemice
nepřihlédl. V tom, že soud neodstranil rozpory mezi nálezem MUDr. P. a nálezem posudkové
komise MPSV, spatřuje žalobce rovněž jinou vadu řízení, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci samé. K posouzení zdravotního stavu žalobce je nutno vyžádat
znalecký posudek ústavu.
Krajský soud rovněž porušil princip rovnosti stran v soudním řízení, protože se
k návrhům a námitkám žalobce nevyjádřil, zatímco k posudku MPSV, což je subjekt
podřízený žalované, se soud vyjádřil tak, že nemá důvod o něm pochybovat.
Žalobce konečně namítl, že podle §100 odst. 1 s. ř. s. nebyl soud oprávněn
v tomto řízení vycházet ze závěrů řízení o opravném prostředku žalobce vedeném
pod sp. zn. 43 Ca 159/98, když toto řízení bylo skončeno dne 19. 10. 1998 a správní soud
může vycházet při svém rozhodnutí pouze ze skutkového a právního stavu, který tu je v době
jeho rozhodování, tedy ke dni 9. 1. 2004.
Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku, vrácení věci krajskému soudu
k vypracování znaleckého posudku o svém zdravotním stavu a k novému rozhodnutí.
Žalovaná ve vyjádření navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížnost, vázán jejími důvody a rozsahem
(§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k tomu, že není důvodná.
Pokud jde o první část kasační stížnosti, která se týká posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 24. 10. 2002 a rozhodnutí žalované, Nejvyšší správní
soud aplikoval §104 odst. 4 s. ř. s., podle něhož kasační stížnost mj. není přípustná, opírá-li
se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Žalobce totiž v žalobě proti rozhodnutí žalované neuplatnil ty námitky, které nyní
uplatňuje proti posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne
24. 10. 2002 a proti rozhodnutí žalované, i když je uplatnit mohl. V žalobě se pouze obecně
domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované s tím, že je přesvědčen, že nebyly dostatečně
zhodnoceny odborné posudky lékařů.
Jelikož je kasační stížnost v této části nepřípustná, Nejvyšší správní soud se jí dále
nezbýval. Nepřezkoumatelnost napadeného správního rozhodnutí pro nesrozumitelnost
neshledal, z výroku je jednoznačně zřejmé, o jaké dávce, jakým způsobem i podle kterých
zákonných ustanovení správní orgán rozhodl.
K námitkám proti posudku posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne
16. 10. 2003 Nejvyšší správní soud uvádí:
Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění; za tím
účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.).
Sama skutečnost, že posudková komise je orgánem MPSV, není důvodem k pochybnostem
o objektivitě jejích závěrů; ta má být garantována složením posudkových komisí
předepsaným §3 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb. (srov. č. 33/2003 Sb. NSS). Nelze tedy
dovozovat z tohoto důvodu nerovné postavení účastníků soudního řízení. K této otázce se
ostatně vyjádřil i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 92/95.
V posudku je konkrétně uvedeno, z jaké zdravotní dokumentace a z jakých lékařských
nálezů posudková komise vycházela. Posudek obsahuje všechna potřebná posudková
zhodnocení, rozhodnutí komise o částečné invaliditě žalobce a je popsána rozhodující příčina
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. V posudku se uvádí, že žalobce byl
při jednání posudkové komise přítomen a s posudkovým závěrem byl seznámen. Nelze tedy
souhlasit s tím, že žalobci bylo upřeno právo účinně hájit svá práva, uplatnit své návrhy
a vyjádřit se k podkladu rozhodnutí.
K několikrát tvrzenému rozporu mezi hodnocením MUDr. P. a hodnocením
posudkové komise, kterým se soud nezabýval a neodstranil jej, se uvádí:
Ze spisu Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě je patrno, že lékař OSSZ,
dříve než přistoupil k posouzení zdravotního stavu žalobce (§8 odst. 1 písm. a) zákona
č. 582/1991 Sb.), si vyžádal lékařské zprávy a posudky odborných lékařů o zdravotním stavu
žalobce. Jedním z těchto lékařů byl psychiatr MUDr. P., který byl dle údajů v nálezu požádán
o posudkový závěr k aptabilitě z psychiatrického hlediska. V závěru nálezu uvedl tento lékař,
že z psychiatrického hlediska je snížení pracovního potenciálu až ze 3, irreverzibilní zm ěny,
terapeutická intervence subjektivně nevyžadována.
Podle §8 odst. 10 zákona č. 582/1991 Sb., při posuzování plné invalidity a částečné
invalidity podle odstavce 1 musí lékaři okresních správ sociálního zabezpečení vycházet
z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu občanů.
Z tohoto ustanovení je zřejmé, že MUDr. P. jako jeden z odborných lékařů byl
povinen a zároveň oprávněn hodnotit zdravotní stav žalobce z hlediska psychiatrického, tedy
klinického, nebyl však oprávněn hodnotit „snížení pracovního potenciálu“, tedy následky
posudkové, neboť to je dle ust. §8 odst. 1 a §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. vyhrazeno jen
posudkovým lékařům OSSZ a komisi MPSV ČR. Proto v řízení nevznikl tvrzený rozpor mezi
dvěma posudky a jestliže krajský soud takový tvrzený rozpor neodstraňoval, neporušil zákon.
Námitka, že se krajský soud nevyjádřil ke zvýšení bodové hranice o 10 procentních
bodů (podle 6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.) nepovažuje Nejvyšší správní soud
za důvodnou. Soud tím, že posudek hodnotil jako úplný a přesvědčivý, se ztotožnil s tím,
že žalobci toto zvýšení nepřísluší, protože pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl
posudkovou komisí stanoven na horní hranici stanoveného rozmezí, a to i s přihlédnutím
k dalším úrazovým následkům.
Žalobce si navíc patrně neuvědomil, že ani zvýšení o 10 procentních bodů by u něj
nevedlo k rozhodnutí o uznání plné invalidity, neboť pokles soustavné výdělečné činnosti
by nedosáhl zákonem požadovaných nejméně 66 %.
Námitka, že krajský soud podle §100 odst. 1 s. ř. s. nebyl oprávněn v tomto řízení
vycházet ze závěrů řízení o opravném prostředku žalobce vedeném pod sp. zn. 43 Ca 159/98,
když toto řízení bylo skončeno dne 19. 10. 1998 a správní soud může vycházet při svém
rozhodnutí pouze ze skutkového a právního stavu, který je tu v době jeho rozhodování,
je po právní stránce chybná. Ust. §100 odst. 1 s. ř. s. se týká rozhodnutí soudu v řízení
o kompetenčních žalobách. V projednávané věci bylo vedeno řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu podle části třetí, hlavy II, dílu 1 s. ř. s. a podle §75 odst. 1 s. ř. s.
při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl
v době rozhodování správního orgánu. Námitka je však oprávněná v tom smyslu, že není
jasné, proč je v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno, že „soud vycházel ze závěrů
řízení vedeného pod sp. zn. 43 Ca 159/98 Krajského soudu v Ostravě…“, aniž by bylo
uvedeno, co bylo nebo mělo být tímto důkazem prokázáno. Tato vada však nemá
na zákonnost rozhodnutí vliv.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost není důvodná a ztotožňuje se s tím,
že není důvod pochybovat o správnosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV
v Ostravě. Z tohoto důvodu nepovažuje za potřebné, aby zdravotní stav žalobce byl znovu
zkoumán znaleckým posudkem.
Jestliže krajský soud zamítl žalobu, učinil tak v souladu se zákonem. Kasační stížnost
není důvodná a Nejvyšší správní soud ji proto zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vyšel Nejvyšší správní soud z toho, že žalobce
neměl ve věci úspěch, takže mu náhrada nákladů řízení nepřísluší (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší ze zákona (§60 odst. 2 s. ř. s.).
Usnesením krajského soudu ze dne 3. 3. 2004 čj. 43 Ca 329/2002 - 27 byl žalobci
k jeho žádosti pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce – advokát Mgr. Václav
Kokošínský, protože žalobce splňoval podmínky §35 odst. 7 s. ř. s. Odměnu za zastupování
a hotové výdaje platí v takovém případě stát. Zástupci náleží odměna za zastupování za dva
úkony právní služby po 250 Kč (§9 odst. 3 písm. f), §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
advokátní tarif) a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 75 Kč (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Celková částka 650 Kč bude Mgr. Kokošínskému vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu