ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.2.2005
sp. zn. 3 Ads 2/2005 – 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně
Ing. A. V., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25,
Praha 5, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2000, č.
j. 20 Ca 185/2000 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2000 bylo potvrzeno rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 5. 2000, jímž byl žalobkyni (dále jen
„stěžovatelce“) přiznán podle ust. §31 zákona č. 155/1995 Sb. ode dne 13. 4. 2000 starobní
důchod ve výši 5717 Kč měsíčně. Proti rozsudku nebylo podáno odvolání a nabyl právní moci
dne 25. 1. 2001.
V návrhu ze dne 3. 8. 2004 stěžovatelka uvedla, že podává tímto kasační stížnost
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci přiznání starobního důchodu
podle §31 zákona č. 155/1995 Sb. a přezkumu tohoto rozhodnutí Krajským soudem
v Ostravě. Zároveň požádala o přidělení zástupce ex offo. Kasační stížnost pak byla
upřesněna do protokolu u Krajského soudu v Ostravě dne 26. 11. 2004 kde stěžovatelka
uvedla, že ve skutečnosti mínila podat kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 20 Ca 185/2000. Protokol byl stěžovatelkou
vlastnoručně podepsán. Její žádost o ustanovení advokáta ex offo byla zamítnuta usnesením
Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2004, č. j. 20 Ca 185/2000 – 47. Toto usnesení
nabylo právní moci dne 20. 12. 2004.
V podání ze dne 6. 12. 2004 pak stěžovatelka uvedla, že v úvodní části záznamu ze dne
26. 12. 2004 (správně 26. 11. 2004) je citace odlišná svým smyslem od podání jejího
opravného prostředku. Vzhledem k tomu, že původní rozhodnutí o výši jejího důchodu bylo
provedeno Českou správou sociálního zabezpečení Praha je v logice věci, že kasační stížnost
byla a je směřována proti tomuto rozhodnutí a proti této instituci. V plném rozsahu tedy platí
text její kasační stížnosti.
Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že pro řízení o kasační stížnosti nejsou splněny podmínky stanovené zákonem.
Podle ustanovení §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“)
domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému
rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
Podle §131 s. ř. s. lze kasační stížnost podat proti rozhodnutím krajských soudů
vydaným po dni účinnosti tohoto zákona.
Podle §135 s. ř. s. tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2003.
Z výše citovaných ustanovení zákona vyplývá, že kasační stížnost podaná stěžovatelkou
je nepřípustná. Měla-li stěžovatelka v úmyslu napadnout rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 26. 5. 2000, je podání kasační stížnosti v rozporu s ust. §102 s. ř. s.
Směřovala-li kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2000,
nelze ji projednat s ohledem na ust. §131 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
stěžovatelky odmítl podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spoj. s ust. §120 s. ř. s. K tomu
Nejvyšší správní soud jen pro úplnost podotýká, že byl dán důvod i pro odmítnutí kasační
stížnosti podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť u stěžovatelky nebyla splněna
podmínka povinného právního zastoupení podle ust. §105 odst. 2 s. ř. s .
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 13. dubna 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu