ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.25.2004
sp. zn. 3 Ads 25/2004 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce
F. S., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
16. 2. 2004 čj. 42 Cad 33/2004 - 7,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 2. 2004 čj. 42 Cad 33/2004 - 7
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná podala včas kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 16. 2. 2004 čj. 42 Cad 33/2004 - 7, jímž bylo rozhodnuto
takto:“Řízení
se zastavuje, nikomu se nepřiznává náhrada procesních nákladů. Po právní moci tohoto
usnesení se věc vrátí České správě sociálního zabezpečení (dále jen „úřad“) k dalšímu
správnímu řízení.“
Z odůvodnění usnesení, jak je soudem formulováno, vyplývá, že zahájení soudního
řízení iniciovala žalovaná, která podáním doručeným dne 11. 2. 2004 postoupila soudu
žalobcův dopis ze dne 30. 1. 2004 a označila jej jako žalobu proti svému důchodovému
rozhodnutí. Soud však z písemnosti zjistil, že žalobce podal žalované formou žádosti odvolání
proti jakémusi rozhodnutí posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení
v Mostě z 30. 12. 2003, aniž dal jakkoli najevo, že má v úmyslu obrátit se na soud.
Transformace jeho podání do podoby soudní žaloby, kterou bez bližšího vysvětlení
uskutečnila žalovaná, je nedůvodnou fabulací. Soud je přesvědčen, že každé podání, kterým
žadatelé o důchod nebo důchodci reagují na nějaký úřední úkon ve své věci, nelze
automaticky považovat za žalobu a postupovat k soudnímu vyřízení. Náležitosti žaloby jsou
uvedeny v §37 odst. 2, 3 a §71 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Žaloba nemusí být sepsána přesně v intencích zákona; pro takový případ
je k dispozici postup směřující k opravě či doplnění takového podání. Musí však být zjevně
patrná alespoň základní vůle pisatele kontaktovat právě soud návrhem na přezkoumání
úředního postupu v rámci správního soudnictví. Pokud tomu tak není a konání žadatele
neobsahuje ani náznak projevu takové vůle, pak je namístě, aby podání nebylo vykládáno
nadmíru extenzivním způsobem a aby bylo vyřízeno standardním úředním postupem
samotným úřadem, jemuž bylo adresováno. Teprve kdyby z takového postupu dodatečně
vyšlo najevo, že podatel opravdu zamýšlel obrátit se na soud a nikoliv na úřad, je třeba
patřičně vyjasněnou a doplněnou věc postoupit k soudnímu řízení – ne dříve. Je tedy zjevné,
že po předmětném podání mělo následovat jiné řízení než soudní, totiž správní řízení před
žalovanou, která byla jeho adresátem. Věc očividně – alespoň prozatím – nespadá
do pravomoci soudů, což je takový nedostatek podmínky přezkumného řízení soudního,
který nelze odstranit (§64 s. ř. s., §104 odst. 1 o. s. ř.) Bude nyní na žalované,
aby komunikací s žadatelem zjistila, oč mu vlastně jde a poučila jej o jeho procesních
možnostech, pokud vůbec existují.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalovaný soudu postoupil žalobu
proti svému rozhodnutí. Žaloba zní
takto:„Věc: Odvolání proti rozhodnutí o žádosti o plný
inv. důchod.
Odvolávám se proti rozhodnutí posudkového lékaře OSSZ v Mostě, které bylo vydáno
dne 30. 12. 2003, z důvodu nepříznivého hodnocení mého současného zdravotního stavu
a tím i zamítnutí mé žádosti o plný inv. důchod.
Děkuji za kladné vyřízení mé žádosti.
S. F.“.
Soud ve věci nařídil jednání, k němuž žalobce nepředvolal, a vyhlásil usnesení, jemuž
zcela neodpovídá výrok jeho písemného vyhotovení. Vyhlášené usnesení zní: „Podle ust. §64
s. ř. s. a 104 odst. 1 o. s. ř. se řízení zastavuje, po právní moci tohoto usnesení se věc vrátí
ČSSZ k dalšímu řízení. Nikomu se nepřiznává náhrada procesních nákladů.“
Kasační stížnost byla podána z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy
pro tvrzenou nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
V kasační stížnosti žalovaná uvádí, že hodnotí veškerá podání, tedy i podání
z 30. 1. 2004, kompletně. V případě, že podání není označeno jako žaloba nebo odvolání,
usuzuje z obsahu, zda je vyjádřena vůle řešit věc soudní cestou. Naopak v případě, kdy je
podání nazváno odvoláním nebo žalobou, je si žalovaná vědoma, že tím není automaticky
vyjádřena vůle řešit věc soudně. V předmětném podání však žádné pochybnosti nevznikají.
Žalobce obdržel rozhodnutí z 22. 1. 2004 dne 28. 1. 2004, odvolání je sepsáno 30. 1. 2004.
Přestože žalobce zmiňuje jako příčinu zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod přesně
konkretizované rozhodnutí lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě a odvolává
se proti tomuto rozhodnutí, vychází žalovaná v těchto případech z předpokladu, který je vždy
ověřen soudy v průběhu soudního řízení, totiž že pokud pojištěnec podává opravný prostředek
poté, co mu již bylo doručeno rozhodnutí, je jeho vůlí odvolat se do rozhodnutí žalované,
nikoli do rozhodnutí nebo posudku lékaře.
Žalovaná tedy po důkladném zvážení a posouzení považovala a nadále považuje
podání za žalobu proti svém rozhodnutí ze dne 22. 1. 2004, přestože takto výslovně nebyl
předmět žaloby označen. Doplnění žaloby o tuto a další náležitosti je však již v kompetenci
soudu ve smyslu §71 s. ř. s.
Žalovaná dále vytýká soudu, že zastavil řízení s použitím §104 o. s. ř., i když měl
postupovat podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a usnesením návrh odmítnout.
Žalovaná navrhuje zrušení usnesení krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu ve smyslu
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Především, formulační nesoulad mezi výrokem vyhlášeného usnesení a výrokem
jeho písemného vyhotovením je vadou řízení, podle názoru Nejvyššího správního soudu však
nezakládá zmatečnost nebo nepřezkoumatelnost napadeného usnesení (§109 odst. 3 část věty
za středníkem s. ř. s.).
V projednávané věci jde o posouzení, který státní orgán – zda soud nebo žalovaný
správní orgán, či oba – má zákonem stanovené povinnosti směřující k odstranění vad
takových podání, která jsou obecně nazývána nejasnými podáními.
Podle §72 odst. 1 s. ř. s. je lhůta (k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu)
zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
V této souvislosti ani soudní řád správní, ani žádný jiný právní předpis nestanoví žalovanému
správnímu orgánu povinnost odstraňovat vady podání. V literatuře se uvádí, že z obecných
zásad lze vyvozovat, že správní orgán je povinen žalobu neprodleně předat soudu, aniž by se
však k ní vyjadřoval a přikládal spisy (Vopálka/Mikule/Šimůnková/Šolín: Soudní řád správní,
komentář, C.H.Beck 2004, str. 173).
Náležitosti žaloby ve správním soudnictví jsou stanoveny v §71 odst. 1 s. ř. s.
Nemá-li žaloba stanovené náležitosti, jedná se o vady podání (žaloby) a jejich odstranění
soudní řád správní ukládá soudu. Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve
podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání
v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen. Nejvyšší správní soud
poznamenává, že i kdyby bylo možno kladně odpovědět na otázku, zda je povinností
správního orgánu odstraňovat vady podání, neexistuje procesní mechanismus jak závazně
vrátit tomuto orgánu podání k odstranění takových vad. Krajským soudem použitý institut
zastavení řízení a vrácení věci žalované procesní předpisy neznají.
V projednávané věci je tedy úkolem soudu, aby postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s.
odstranil vady žaloby (a v tomto rámci nepochybně zjistí i to, zda žalobce se chce domáhat
svého práva u soudu ve správním soudnictví). Teprve výsledek postupu podle §37 odst. 5
s. ř. s. určí soudu jeho další procesní postup.
Námitka, že soud neměl řízení zastavovat podle §64 s. ř. s., §104 odst. 1 o. s. ř.,
nýbrž měl návrh odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., je vzhledem ke shora
uvedenému zjevně předčasná a Nejvyšší správní soud se jí nezabýval.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost právně posoudil podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. a shledal, že je důvodná. Proto shora uvedené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud je v dalším řízení vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu