ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.25.2005
sp. zn. 3 Ads 25/2005 - 160
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce
S. M., zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem Slovanská 7, Šumperk,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 1997, čj. 530 701 246, vedené u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 43 Ca 287/97, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2002, čj. 43 Ca 287/97 - 87,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Pavly Frodlové se u r č u je částkou 650 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 1. 8. 1997, čj. 530 701 246, byla žalobci upravena
podle nařízení vlády č. 129/1997 Sb. výše vypláceného částečného invalidního důchodu.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 4. 11. 1997 opravný prostředek podle části páté
o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 (nyní žalobu – pozn. soudu) ke Krajskému soudu
v Ostravě. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 1999, čj. 43 Ca 287/97 - 34,
bylo rozhodnutí žalované potvrzeno. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 20. 7. 1999
odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 8. 2000, čj. 2 Cao 109/2000 - 54,
byl výše citovaný rozsudek zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení,
neboť podle vrchního soudu nebylo postaveno najisto, zda měl žalobce v řízení před soudem
prvního stupně procesní způsobilost. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
24. 1. 2002, čj. 43 Ca 287/97 - 87, byla žalobci pro řízení o opravném prostředku ustanovena
opatrovnicí D. H., pracovnice Krajského soudu v Ostravě. Proti tomuto usnesení podal
žalobce odvolání. Spis k rozhodnutí o odvolání proti usnesení krajského soudu o ustanovení
opatrovníka byl dne 21. 11. 2002 předložen Vrchnímu soudu v Olomouci; vrchní soud
stěžovateli sdělil, že se o jeho odvolání nepodaří do 31. 12. 2002 rozhodnout a poučil
ho o tom, že v důchodových věcech budou odvolací řízení u vrchních soudů, o nichž nebude
rozhodnuto do 31. 12. 2002, s ohledem na novou právní úpravu správního soudnictví
ze zákona zastavena a účastník tohoto řízení může do 31. 1. 2003 podat proti rozhodnutí
krajského soudu, které bylo napadeno odvoláním, kasační stížnost podle zákona č. 150/2002
Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel tak učinil podáním doručeným
Krajskému soudu v Ostravě dne 3. 1. 2003, v němž požádal o ustanovení zástupkyně –
advokátky Mgr. Pavly Frodlové pro řízení o kasační stížnosti. Usnesením Krajského soudu
v Ostravě ze dne 9. 5. 2003, čj. 43 Ca 287/97 - 110, byla stěžovateli pro řízení o kasační
stížnosti ustanovena zástupkyní Mgr. Pavla Frodlová a bylo jí uloženo doplnit kasační stížnost
stěžovatele ze dne 2. 1. 2003. Zástupkyně stěžovatele podáním došlým krajskému soudu dne
9. 6. 2003 kasační stížnost doplnila. Krajský soud v Ostravě poté předložil kasační stížnost
směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2002, čj. 43 Ca 287/97 - 87,
k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti nemohl věcně jednat a musel kasační stížnost
odmítnout z následujících důvodů.
Podle soudního řádu správního, jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, lze
proti rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví podat kasační stížnost z důvodů
a za podmínek stanovených v části třetí hlavě třetí dílu prvním soudního řádu správního.
Vzhledem k tomu, že předchozí právní úprava správního soudnictví (část pátá o. s. ř. ve znění
účinném do 31. 12. 2002), kasační stížnost ani jiné opravné prostředky proti rozhodnutím
soudů ve správním soudnictví, s výjimkou věcí důchodového pojištění a důchodového
zabezpečení, nepřipouštěla, soudní řád správní v rámci přechodných ustanovení určuje
počátek, od něhož lze rozhodnutí krajských soudů kasační stížností napadnout. Obecná
zásada je vyjádřena v ustanovení §131 s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat
proti rozhodnutím krajských soudů vydaným po dni účinnosti tohoto zákona, tj. po 1. 1. 2003.
Výjimku z této obecné zásady představuje ustanovení §129 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož bylo možno do 31. 1. 2003 podat kasační stížnost i proti rozhodnutím krajských
soudů ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení vydaným
před 1. lednem 2003, to však za podmínky, že rozhodnutí krajského soudu o opravném
prostředku bylo napadeno přede dnem účinnosti s. ř. s. odvoláním, o němž nebylo
do 1. 1. 2003 vrchními soudy rozhodnuto; odvolací řízení bylo totiž ze zákona zastaveno.
Tato výjimka se však, jak z dikce §129 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, vztahuje pouze na odvolání
směřující proti rozhodnutí krajského soudu o opravném prostředku, tedy na rozhodnutí,
jímž bylo napadené správní rozhodnutí buď potvrzeno, nebo rozhodnutí správního orgánu
zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, popřípadě rozhodl-li soud jiným zákonem
stanoveným způsobem o skončení takového řízení. Tak tomu však v posuzovaném případě
není, neboť kasační stížnost, předložená k projednání, směřuje proti rozhodnutí o ustanovení
opatrovníka.
Z výše uvedeného vyplývá, že na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o ustanovení
opatrovníka, které bylo vydáno dne 24. 1. 2002 pod čj. 43 Ca 287/97 - 87, nelze
aplikovat ustanovení §129 odst. 3 s. ř. s.; rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2003 a nelze
ho ani s ohledem na ustanovení §131 s. ř. s. napadnout kasační stížností; pokud přesto
stěžovatel proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost podal, je taková kasační stížnost
nepřípustná, a proto ji Nejvyšší správní soud podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §120 s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. Stěžovateli byla pro toto řízení
před soudem ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu
advokátky částkou 2 x 250 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava věci a sepsání
doplnění kasační stížnosti ze dne 5. 6. 2003 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů,
v souladu s §9 odst. 2, §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, celkem 650 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. května 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu