ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.31.2004
sp. zn. 3 Ads 31/2004 – 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce
L. J., zastoupeného advokátem JUDr. Jaromírem Adamcem se sídlem Dolní nám. 38,
Olomouc, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha
5, v řízení o částečný invalidní důchod vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cad
104/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2.
2004 č. j. 41 Cad 104/2003 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi JUDr. Jaromíru Adamcovi
se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
650 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
11. 2. 2004 čj. 41 Cad 104/2003 - 21, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 26. 9. 2003, jímž byla zamítnuta jeho žádost o přiznání částečného
invalidního důchodu.
Ze soudního spisu se podává, že žalovaná shora uvedeným rozhodnutím zamítla
žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), protože podle posudku
lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Prostějově ze dne 18. 9. 2003 žalobce není
částečně invalidní, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 25 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou se domáhal, aby rozhodnutí
žalované bylo zrušeno. Poukázal na to, že od roku 1992 je občanem se změněnou pracovní
schopností, v roce 1998 podal žádost o plný invalidní důchod, avšak žádný důchod
mu přiznán nebyl. V roce 2002 požádal o částečný invalidní důchod; i když jeho zdravotní
stav byl proti roku 1998 zhoršen, důchod mu přiznán nebyl. Jeho zdravotní stav se neustále
zhoršuje, v podstatě není schopen výkonu žádné soustavnější pracovní činnosti.
Soud požádal posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně
o posouzení zdravotního stavu žalobce. Z posudkového zhodnocení ze dne 15. 1. 2004
vyplynulo, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o chronické bolesti
zad na podkladě postscheurmanoidních změn a svalové dysbalance. Jednalo se o lehkou
poruchu funkce v hrudním a bederním úseku páteře s lehkým omezením dynamiky páteře,
bez příznaků nervového dráždění, se slabostí svalového korzetu, omezením pro vynucené
polohy a fyzicky náročné aktivity. Nebylo prokázáno středně těžké ani těžké postižení více
úseků páteře. Křečové žíly na dolních končetinách nejsou přítomny. Porucha funkce
kyčelních kloubů nebyla prokázána. Hodnoty krevního tlaku zaznamenané v prostudované
dokumentaci byly v normě a krevní tlak nezpůsoboval žádnou poruchu funkce.
V posudkovém závěru posudková komise uvedla, že k datu vydání napadeného
rozhodnutí šlo u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož příčinou byly bolesti
zad. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti posudková komise hodnotila 25 %,
a to podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kapitola XV, oddíl F, položka 2, písmeno b).
Zjištěná porucha funkce je hodnocena na dolní hranici rozpětí, horní hranice je zvolena
vzhledem k předchozím vykonávaným výdělečným činnostem se zvýšenou fyzickou
náročností. K dalšímu zvýšení hodnocení posudková komise neshledala objektivní podklady.
Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl
plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., nebyl ani částečně invalidní
podle §44 odst. 1 nebo odst. 2 téhož zákona. Nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nešlo
o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela
mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobci značně neztěžoval
obecné životní podmínky.
Při jednání dne 11. 2. 2004 žalobce k posudku posudkové komise uvedl, že podle jeho
názoru jeho zdravotní stav nebyl zhodnocen správně, v podstatě není schopen výkonu žádné
práce, nesmí se prochladit, nesmí pracovat ve vynucené poloze, v současné době má značné
problémy i s klouby, takže musí denně brát léky, aby mohl ráno vstát. S tímto zdravotním
postižením žalobce nikdo nezaměstná. Žalobce podává žádosti o částečný invalidní důchod
již několik let a přesto, že jeho zdravotní stav se zhoršuje, hodnocení ze strany lékařů je stále
stejné.
Krajský soud rozsudkem, který je napaden kasační stížností, žalobu zamítl. Vyšel
z ze shora uvedeného posudku posudkové komise MPSV v Brně a dovodil, že žalobce k datu
vydání napadeného rozhodnutí nesplňoval žádnou z podmínek částečné invalidity podle §44
odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. Krajský soud dovodil, že provedeným dokazováním byl
zjištěn stejný skutkový stav, který vzal a za základ svého rozhodnutí žalovaná a proto žalobu
zamítl jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
Žalobce v kasační stížnosti tvrdí důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
s. ř. s.
Žalobce trvá na tom, že mu měl být částečný invalidní důchod přiznán. Soud
se dostatečně nezabýval otázkou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu,
který mu značně ztěžuje obecné životní podmínky. Posudek posudkové komise MPSV v Brně
žalobce považuje ze neobjektivní, neboť jeho zdravotní stav odpovídá závažnějšímu poklesu
jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti než pouze 25 %. Za důvody kasační stížnosti
považuje žalobce i všechny skutečnosti, které uvedl v žalobě a následně v řízení před soudem,
odkazuje na ně a v celém rozsahu na nich trvá. Žalovaná nepřihlédla v řízení,
které předcházelo vydání jejího rozhodnutí, k celkovému zdravotnímu stavu žalobce,
ani k jeho rodinným a sociálním poměrům.
Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované o nepřiznání částečného invalidního
důchodu, tedy dávky důchodového zabezpečení podmíněné zdravotním stavem, si soud
vyžádá posouzení zdravotního stavu občana od Ministerstva práce a sociálních věcí,
které jej učiní prostřednictvím svého orgánu – posudkové komise (§4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) ve složení stanoveném
v §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Podaný posudek hodnotí soud jednotlivě i v souhrnu
s ostatními důkazy jím provedenými i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem
a ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného (§77 odst. 2 věta
druhá s. ř. s.).
Krajský soud si tedy v souladu se zákonem vyžádal od posudkové komise MPSV
v Brně posouzení zdravotního stavu žalobce ke dni vydání rozhodnutí žalované.
Žalobce v kasační stížnosti namítá neobjektivnost tohoto posudku, neboť jeho
zdravotní stav odpovídá závažnějšímu poklesu soustavné výdělečné činnosti než 25 %.
Žalobce však neuvedl nic konkrétního o tom, v čem spatřuje neobjektivnost posudku.
Toto tvrzení nemůže vycházet pouze ze subjektivního hodnocení zdravotního stavu,
jak jej provádí sám žalobce.
Také námitka, že se soud dostatečně nezabýval otázkou dlouhodobého nepříznivého
zdravotního stavu žalobce, který mu značně ztěžuje obecné životní podmínky, není důvodná.
Soud v tomto směru vyšel z obsahu a závěrů shora uvedeného posudku a žalobce ani neuvádí,
jak jinak (více) se touto okolností soud měl zabývat, jestliže v řízení v tomto směru žádné
návrhy neučinil.
Námitka, že žalovaná nepřihlédla v řízení, které předcházelo vydání jejího rozhodnutí,
k celkovému zdravotnímu stavu žalobce a nepřihlédla ani k jeho rodinným a sociálním
poměrům, je zčásti nedůvodná, zčásti právně irelevantní.
Žalovaná vydala rozhodnutí na základě posudku posudkového lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Prostějově ze dne 18. 9. 2003, jak již bylo shora uvedeno.
Toto rozhodnutí bylo přezkoumáno krajským soudem, který vyžádal posudek posudkové
komise MPSV v Brně, takže je nutno uzavřít, že zdravotní stav žalobce byl přezkoumán
jak před vydáním rozhodnutí žalované, tak i v soudním řízení.
Námitka, že žalovaná před vydáním rozhodnutí nepřihlédla k rodinným a sociálním
poměrům žalobce, nemá v řízení o přiznání dávky důchodového pojištění podmíněné
zdravotním stavem občana žádný význam a žalovaná k těmto poměrům přihlédnout nemohla.
Rozsudek krajského soudu, jímž byla žaloba zamítnuta, je v souladu se zákonem.
Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku je nedůvodná a proto ji Nejvyšší
správní soud zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl
ve věci úspěch a žalované náhrada nákladů nepřísluší ze zákona (§60 odst. 2 s. ř. s.).
Krajský soud usnesením ze dne 29. 3. 2004 čj. 41 Cad 104/2003 - 29 žalobci
k jeho žádosti ustanovil pro řízení zástupce-advokáta JUDr. Jaromíra Adamce. Usnesením
ze dne 15. 4. 2004 čj. 41 Cad 104/2003 - 30 uložil soud tomuto zástupci, aby ve stanovené
lhůtě doplnil požadované náležitosti kasační stížnosti.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s., byl-li advokát-zástupce ustanoven soudem, hradí
jeho odměnu za zastupování a hotové výdaje stát.
Nejvyšší správní soud určil odměnu za zastupování částkou 500 Kč, která se skládá
ze dvou úkonů právní služby po 250 Kč (§9 odst. 3 písm. f), §9 odst. 2 advokátního tarifu).
Náhrada hotových výdajů byla určena částkou 150 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
Částka ve výši celkem 650 Kč bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu