ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.41.2004
sp. zn. 3 Ads 41/2004 - 104
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. M., zastoupeného opatrovnicí Bc. D. B, pracovnicí Krajského soudu v Ostravě, a dále
zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem Slovanská 7, Šumperk, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení , se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 1999, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 38 Ca 267/99, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 29. 5. 2000, č. j. 38 Ca 267/99 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Pavly Frodlové se u r č u je částkou 650 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 21. 9. 1999, byl žalobci (dále též „stěžovatel“) upraven
částečný invalidní důchod tak, že celkem mělo žalobci náležet 4075 Kč měsíčně.
V odůvodnění žalovaná uvedla, že procentní výměra byla podle nařízení vlády č. 64/1999 Sb.
zvýšena tak, že procentní výměra důchodů přiznaných před 1. 1. 1996 se zvyšuje o 7,5 %
vyplácené procentní výměry a po 31. 12. 1995 se procentní výměra důchodů zvyšuje o 5 %
vyplácení procentní výměry.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 5. 2000, č. j. 38 Ca 267/99 - 10, potvrdil
rozhodnutí žalované a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. V odůvodnění soud uvedl, že žalovaná provedla zvýšení procentní výměry částečného
invalidního důchodu v souladu s §1 odst. 1 nařízení vlády č. 64/1999 Sb., neboť 7,5 %
z částky 2572 Kč činí 193 Kč a o tuto částku bylo provedeno zvýšení procentní výměry
důchodu žalobce. Proto krajský soud rozhodnutí žalované jako věcně správné potvrdil
podle §250q odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci.
S ohledem na novou úpravu správního soudnictví bylo odvolací řízení u tohoto soudu
ze zákona zastaveno dnem 1. 1. 2003 s tím, že žalobce měl možnost podat proti rozhodnutí
krajského soudu napadenému odvoláním kasační stížnost podle soudního řádu správního.
Stěžovatel podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě v zákonné lhůtě kasační
stížnost téměř nečitelného obsahu, v níž požádal soud o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. Ustanovená zástupkyně byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
17. 1. 2005, č. j. 38 Ca 267/99 - 92, vyzvána k tomu, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne
doručení usnesení uvedla, v jakém rozsahu a z jakých důvodů podle §103 odst. 1 s. ř. s.
napadá rozhodnutí krajského soudu s tím, že pokud nebude kasační stížnost ve stanovené
lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji odmítne.
V přípise ze dne 28. 2. 2005 zástupkyně stěžovatele uvedla, že kasační stížnost
nemohla doplnit, neboť se nepodařilo uskutečnit schůzku stěžovatele s opatrovnicí,
která na výzvu, aby se dostavila na schůzku v Š., uvedla, že to ze zdravotních důvodů není
možné. Advokátka dále sdělila, že z materiálů poskytnutých soudem bez dalších informací od
žalobce či od opatrovnice není schopná kasační stížnost doplnit. Stěžovatel podle advokátky
navíc namítl vadu doručení usnesení o ustanovení zástupce spočívající v tom, že mu toto
usnesení nebylo doručeno.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že o kasační stížnosti nemůže věcně jednat
a musel ji odmítnout z následujících důvodů.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost nesplňuje náležitosti
pro to, aby na jejím základě bylo možné rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka, jejímž
prostřednictvím měl žalobce na výzvu soudu odstranit vady kasační stížnosti tak, aby uvedl,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů podle §103 odst. 1 s. ř. s. napadá rozhodnutí krajského
soudu. Usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě
neodstranění vad podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně podle §106 odst. 1 poslední
věta s. ř. s. Přípis, který soudu zaslala zástupkyně stěžovatele, však nelze považovat za řádné
doplnění kasační stížnosti, k němuž výzva soudu směřovala. Tvrzení, že doplnění kasační
stížnosti nebylo možné vzhledem k nedostatečné součinnosti ze strany žalobcovy opatrovnice,
Nejvyšší správní soud neshledal důvodným. Soudem byla stanovena lhůta jednoho měsíce
k doplnění kasační stížnosti. Pokud měla zástupkyně za to, že tak nelze učinit bez informací
získaných od opatrovnice stěžovatele, měla možnost ji navštívit, a nikoliv z pouhé
skutečnosti, že opatrovnice nebyla ze zdravotních důvodů schopná přicestovat z O. do Š. –
což ostatně není ani zákonnou povinností opatrovnice – vyvodit nemožnost doplnění kasační
stížnosti. Rovněž tvrzení stěžovatele, že pochybením soudu bylo, že nedoručil stěžovateli
usnesení o ustanovení zástupkyně, není relevantní, neboť toto usnesení bylo řádně doručeno
stěžovatelově opatrovnici.
Podanou kasační stížností se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat,
neboť v ní nebyl dán rozsah přezkumu rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud
přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí
krajského soudu. Zastoupený stěžovatel byl Krajským soudem v Ostravě vyzván k odstranění
vad kasační stížnosti a řádně poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě,
že tak neučiní. Kasační stížnost však nebyla doplněna v rozsahu, který by umožnil zdejšímu
soudu přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí krajského soudu nebo přezkoumat vady
řízení před tímto soudem. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že přes výzvu soudu
a poučení o možných následcích nebyly odstraněny vady kasační stížnosti a tato skutečnost
představuje nedostatek, pro který není možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele podle §37 odst. 5 s. ř. s.
použitého obdobně podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. odmítl. Za této procesní situace
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhe m na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. použitého
přiměřeně podle §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Stěžovateli byla
pro toto řízení před soudem ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém případě platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil
odměnu advokátce částkou 2 x 250 Kč za dva úkony právní služby – první porady s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení a přípis ze dne 28. 2. 2005 a dále 2 x 75 Kč
paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 2, §7, §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 650 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu