ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.43.2004
sp. zn. 3 Ads 43/2004 – 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce J. N.,
zastoupeného advokátem JUDr. Františkem Derikem, se sídlem Jana Palacha 1552,
Pardubice, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2002 vedeném u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 32 Ca 213/2002, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2004 č. j. 32 Ca 213/2002 –
38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi JUDr. Františku Derikovi
se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
650 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 22. 1. 2004 č. j. 32 Ca 213/2002 - 38, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2002 a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že žalovaná shora uvedeným
rozhodnutím odňala podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), od 2. 12. 2002 žalobci plný invalidní důchod.
Odkázala na posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pardubicích (dále jen
„OSSZ“) ze dne 30. 10. 2002, podle něhož již žalobce není plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti o 60 % a žalobce je tedy pouze částečně invalidní.
V opravném prostředku se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí
s tím, že jeho zdravotní stav byl posouzen chybně a napadené rozhodnutí je tudíž nezákonné.
Plný invalidní důchod mu byl přiznán po srdečním infarktu a následných operačních
zákrocích. Jeho zdravotní stav se zhoršuje, nikoli zlepšuje.
Krajský soud provedl důkaz lékařskou dokumentací OSSZ. Z jejího obsahu zjistil,
že posudková lékařka, která posoudila zdravotní stav žalobce, dospěla k závěru, že žalobce
není plně invalidní, je však částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce označila zdravotní
postižení odpovídající kap. XV, odd. F, položce 2 písm. d) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 50 %. Podle posudku
se i nadále jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav na podkladě chronického postižení
páteře a ve stanovené míře poklesu soustavné výdělečné činnosti je již zahrnuto i postižení
kardiální. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobce hodnotu 50 % zvýšila
podle §6 odst. 4 shora uvedené vyhlášky o 10 %, takže celková hodnota činí 60 %.
K žádosti krajského soudu byl dne 11. 4. 2003 vypracován posudek posudkové
komise MPSV v Hradci Králové. Z tohoto posudku vyplývá, že rozhodujícím
zdravotním postižením žalobce je vertebrogenní algický syndrom, LI syndrom oboustranně
s převahou vpravo. Za ostatní zdravotní postižení komise označila chronickou ischemickou
chorobu srdeční se syndromem anginy pektoris, stav po infarktu myokardu spodní stěny, stav
po aortokoronárním bypassu, arteriální hypertenzi II. stupně, psudoneurastenický syndrom
a stav po zhojené zlomenině pravého bérce. Posudková komise po vyhodnocení lékařské
dokumentace označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
žalobce vertebrogenní algický syndrom, jak uvedeno shora. Zdravotní postižení žalobce
zařadila shodně s posudkem OSSZ, míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stanovila ve výši 50 %. Podle §6 odst. 4 shora uvedené vyhlášky navýšila komise procentní
míru poklesu o 10 % na konečných 60 %. Komise uvedla, že přiznání plného invalidního
důchodu v roce 2000 bylo oprávněné, jednalo se o stav po diafragmatickém infarktu
myokardu s tím, že v té době nebyl zdravotní stav žalobce stabilizován.
Žalobce s tímto posudkem vyslovil nesouhlas, poukázal na svůj zdravotní stav a uvedl,
že čeká na operaci zad, která mu nemůže být provedena dříve, než bude stabilizován
po stránce kardiální. Žalobce navrhl, aby jeho zdravotní stav byl posouzen jinou posudkovou
komisí MPSV.
K žádosti krajského soudu byl ve věci dne 23. 10. 2003 vypracován posudek posudkové
komise MPSV v Brně. Tato komise popsala shodně s předchozím posudkem zdravotní
postižení žalobce, provedla analýzu a vyhodnocení rozhodujících lékařských nálezů a žalobce
byl při jednání přešetřen odbornou lékařkou z oboru neurologie. Komise uvedla, že přiznání
plného invalidního důchodu v roce 2000 bylo oprávněné, protože žalobce nebyl
po prodělaném srdečním infarktu ještě zcela stabilizován. Při kontrolní lékařské prohlídce
10. 7. 2001 byla plná invalidita ponechána s tím, že za rozhodující zdravotní postižení žalobce
byl označen vertebrogenní bolestivý syndrom bederní páteře. Podle posudkové komise
však nebyla prokázána těžká porucha funkce odpovídající označenému postižení páteře
a nebyly zde objektivní podklady pro další trvání plné invalidity žalobce. Komise uvedla,
že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byla prokázána dlouhodobá příznivá
stabilizace zdravotního stavu žalobce, a to jak po stránce vertebrogenního, tak srdečního
onemocnění. Stabilizace po stránce kardiologické je doložena řadou lékařských vyšetření,
na jejichž výsledky komise odkázala. Pokud jde o vertebrogenní potíže, komise uvedla,
že neurologické nálezy z roku 2002 a z dubna 2003 dokládají jen poruchu dynamiky bederní
páteře a k datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o postižení jednoho bederního úseku
páteře, které komise hodnotila jako středně těžké. Nebylo prokázáno trvalé těžké postižení
více úseků páteře s těžkou statickodynamickou insuficiencí. Komise by hodnotila pokles
soustavné výdělečné činnosti pro vertebrogenní potíže podle kap. XV, odd. F, položky 2,
písm. c) přílohy č. 2 ke shora uvedené vyhlášce s mírou poklesu ve výši 40 %. Komise
nezjistila trvalé těžké postižení více úseků páteře a další postižení uvedená pod písm. d),
případně pod písm. e). Tato posudková komise označila za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce srdeční onemocnění se stavem po operaci. Pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti zhodnotila podle kap. IX, odd. A, položky 8,
písm. b) přílohy č. 2 ke shora uvedené vyhlášce s mírou poklesu ve výši 45 %. Horní hranici
rozpětí zvolila vzhledem k přítomnosti rizikových faktorů anamnestických i zdravotních
a ke koronografickému nálezu. Posudková komise podle §6 odst. 4 shora uvedené vyhlášky
tuto hodnotu zvýšila o 10 % a celkovou míru poklesu soustavné výdělečné činnosti stanovila
na 55 %. Komise odůvodnila odlišnosti jejího hodnocení od posudku OSSZ i od hodnocení
posudkové komise MPSV v Hradci Králové, neboť podle jejího názoru u žalobce nebylo
prokázáno trvalé postižení více úseků páteře, které by odpovídalo hodnocení podle písm. d)
položky 2, oddílu F, kap. XV přílohy č. 2 uvedené vyhlášky. Srdeční postižení však způsobuje
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnocený vyšším procentem – 45 %,
než vertebrogenní postižení, které by komise hodnotila 40 %; proto komise považovala
srdeční postižení za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce.
Krajský soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru,
že žaloba není důvodná. Soud vycházel při hodnocení důkazů z provedených posudků;
pokud jde o posudky posudkových komisí MPSV, zkoumal, zda jsou úplné, přesvědčivé
a zda se komise vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi.
Krajský soud konstatoval, že ve věci byly vypracovány dva posudky posudkových
komisí, jejichž posudkové závěry jsou shodné co do zjištěného stupně invalidity, nejsou
však shodné ve stanovení příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. Jedná
se u něj o dvě základní zdravotní postižení – vertebrogenní a kardiální -, ani jedno z nich však
není možno hodnotit závažněji s ohledem na stabilizaci zdravotního stavu žalobce. Ani jedna
z příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, byť byly odlišně stanoveny, nemůže být,
i s navýšením o 10 %, které bylo v obou případech využito, podkladem pro plnou invaliditu.
Obě posudkové komise řádně odůvodnily své posudkové závěry, a to, že k datu vydání
napadeného rozhodnutí žalované zdravotní stav žalobce neodpovídal plné invaliditě.
Krajský soud měl těmito důkazy za dostatečně prokázané, že žalobce v době vydání
napadeného rozhodnutí podmínky plné invalidity tak, jak je předpokládá §39 zákona
č. 155/1995 Sb., nesplňoval. Soud tedy podle §78 odst. 7 s. ř. s. žalobu (původně opravný
prostředek) zamítl.
V kasační stížnosti žalobce tvrdí důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Žalobce konstatuje, že závěry posudků se rozcházejí ve stanovení příčin jeho dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu. Žalobce je přesvědčen o tom, že konkrétní stanovení příčiny
jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu musí ovlivnit posudkový závěr a nemůže
se proto spokojit s pouhým konstatováním toho, že pro objektivní rozhodnutí soudu postačí
pouhé zhodnocení posudkového závěru. Takový postup by vedl k nezákonnosti, neboť
by byla nesprávně posouzena právní otázka v předcházejícím řízení (v řízení, kterým mu byl
odňat plný invalidní důchod).
Krajský soud považoval za podstatné, že žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí
nesplňoval podmínky plné invalidity. Podle názoru žalobce však z obsahu spisu není zřejmé,
které z jeho zdravotních postižení, zda vertebrogenní či kardiální, je v tomto směru
dominantní, a absentuje odůvodnění, proč byl vyloučen souběh obou zdravotních postižení.
Závěr soudu je v tomto směru v rozporu s obsahem spisu, případně nemá ve spise oporu.
Žalobce dále v kasační stížnosti poukazuje na průběh obou jeho zdravotních postižení
a na skutečnost, že ischemická choroba srdeční je umocňována ve spise konstatovanou
rodinnou anamnézou – jeho matka zemřela na infarkt myokardu ve 48 letech, přičemž první
srdeční příhodu prodělala již ve 42 letech, jeho otce zemřel, po prodělaných dvou předchozích
infarktech, v 68 letech, jeho bratr zemřel na infarkt ve 40 letech.
Pokud je v rozsudku krajského soudu uvedeno, že komise do míry poklesu soustavné
výdělečné činnosti již zahrnula kardiální postižení, takový závěr nemůže odpovídat
faktickému zdravotnímu stavu žalobce a tím ani hodnocení míry poklesu schopnosti
jeho výdělečné činnosti. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, který je způsoben
chronickým postižením páteře a velmi výraznou ischemickou chorobou srdeční, nemůže být
kvalifikován jako ostatní zdravotní postižení, nýbrž je nutno jej posoudit jako dva na sobě
nezávisle existující stavy, které nemohou být posuzovány ve své závislosti pouze pro potřeby
navyšování hodnoty.
Žalobce tedy nepovažuje za správný závěr komise, že není plně invalidní, když
za základ takového rozhodnutí byl vzat pouze dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
ve vztahu k páteři a do něj již bylo zakomponováno postižení kardiální. Žalobce považuje
závěry posudkových komisí za nesprávné a ve své podstatě duplicitní, ve svém důsledku
znamenají nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů pro rozhodnutí.
Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu,
tedy dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem, si soud vyžádá posouzení
zdravotního stavu občana od Ministerstva práce a sociálních věcí, které jej učiní
prostřednictvím svého orgánu – posudkové komise (§4 odst. 2 zákona č. 182/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).
Podle §6 odst. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém
pojištění, procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti (§39 odst. 1
písm. a) a §44 odst. 1 zákona) podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze č. 2,
která je součástí této vyhlášky.
Podle §6 odst. 3 této vyhlášky, pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí,
které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto
zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení.
V projednávané věci krajský soud nejprve požádal o vypracování posudku o zdravotním
stavu žalobce posudkovou komisi MPSV v Hradci Králové. Vzhledem k námitkám žalobce
proti závěrům tohoto posudku a v zájmu vyšší objektivity zjištění zdravotního stavu žalobce
požádal ještě o posouzení jeho zdravotního stavu posudkovou komisi MPSV v Brně.
Obě tyto komise dospěly k závěru, že příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu žalobce spočívají jednak ve zdravotních obtížích způsobených páteří, jednak
ve zdravotních obtížích způsobených ischemickou chorobou srdeční. Komise neučinily
shodný závěr o tom, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu (§6 odst. 3 vyhlášky). Posudková komise MPSV v Hradci
Králové ze tuto příčinu považovala obtíže s páteří, posudková komise MPSV v Brně
ischemickou chorobu srdeční. Prvá komise stanovila míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti na 50 % a připočetla 10 % podle §6 odst. 4 shora uvedené vyhlášky.
Druhá komise stanovila míru tohoto poklesu na 45 % a připočetla 10 % podle §6 odst. 4
shora uvedené vyhlášky.
Posudek posudkové komise MPSV v Brně se podle názoru Nejvyššího správního soudu
dostatečně vyrovnal s otázkou, jaká byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí rozhodující
příčina poklesu žalobcovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Za tuto rozhodující
příčinu označil srdeční postižení žalobce. Pokud jde o poruchy páteře, lze se ztotožnit
se závěrem, že nejsou uvedenou rozhodující příčinou poklesu žalobcovy schopnosti soustavné
výdělečné činnosti. Posudková komise přesvědčivě zdůvodnila, že u žalobce se nejednalo
o poruchy páteře, které by bylo lze podřadit pod kap. XV, oddíl F, pol. 2, písm. d) (jde
o degenerativní změny na páteři a ploténkách s trvalým těžkým postižením funkce více úseků
páteře a často recidivujícími silnějšími, dlouhotrvajícími, dráždivými projevy nervů a svalů
prokázanými EMG, těžkou staticko-dynamickou insuficiencí, výraznou poruchou svalového
korzetu a podstatným snížením celkové výkonnosti organizmu), protože výsledky
jeho klinických vyšetření tak těžkému postižení nenasvědčují.
Krajský soud v souladu se zákonem žalobu (původně opravný prostředek) podle §78
odst. 7 s. ř. s. zamítl. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost, protože není důvodná
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ve věci
úspěch neměl a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší ze zákona.
Usnesením ze dne 17. 6. 2004 č. j. 32 Ca 213/2002 - 61 ustanovil krajský soud žalobci
k jeho žádosti pro řízení o kasační stížnosti zástupce-advokáta JUDr. Františka Derika.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. v takovém případě platí odměnu za zastupování a hotové výdaje
advokáta stát. Nejvyšší správní soud mu přiznal odměnu za dva úkony právní služby
po 250 Kč [§9 odst. 3 písm. f), §9 odst. 2 advokátního tarifu] a náhradu hotových výdajů
ve výši 150 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 650 Kč. Tuto částku mu vyplatí
ze svého účtu Nejvyšší správní soud do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu