ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.48.2003
sp. zn. 3 Ads 48/2003 - 303
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele M. K.,
zastoupeného JUDr. Martou Ježdíkovou, advokátkou se sídlem v Liberci 2, Valdštejnská
381/6, za účasti České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25,
v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2003,
č. j. 42 Ca 206/2001 - 200,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou kasační stížností domáhá přezkoumání v záhlaví
uvedeného rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení Praha (dále jen „správní orgán“) ze dne 18. 6. 2001, č. 670 416 2234,
jímž byla zamítnuta jeho žádost o částečný invalidní důchod.
Krajský soud odůvodnil napadený rozsudek tak, že stěžovatel nesplňuje podmínky
nároku na částečný invalidní důchod podle §43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť dle znaleckého posudku znalce
z oboru zdravotnictví – oboru posudkového lékařství MUDr. Z. K. je sice od 23. 11. 2000
částečně invalidní, avšak v rozhodné době deseti let (23. 11. 1990 – 22. 11. 2000) nezískal
potřebnou dobu pojištění pěti let podle §40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění.
K tomuto závěru dospěl na základě listin a zpráv obsažených jak ve správním spise, tak i jím
vyžádaných. Z potvrzení Úřadu práce v Mělníku podaného detašovaným pracovištěm
v Neratovicích ze dne 29. 6. 2001, 19. 7. 2001 a 7. 11. 2002 je prokázáno, že stěžovatel byl
v evidenci úřadu práce v následujících obdobích: od 2. 10. 1990 do 16. 12. 1990, kdy
vzhledem k počátku rozhodného desetiletého období lze dobu evidence hodnotit až od
23. 11. 1990, to jest 24 dnů, od 1. 10. 1992 do 4. 5. 1993, to jest 216 dnů, od 10. 11. 1999 do
12. 4. 2000, to jest 155 dnů. Celkem tedy evidencí u úřadu práce získal stěžovatel 1 rok a 30
dnů pojištění. Ze sdělení Ústředí evidence vězňů ze dne 28. 8. 2002 bylo zjištěno, že
stěžovatel byl od roku 1990 v následujících dobách ve výkonu trestu: od 17. 12. 1990 do
16. 9. 1992 ve Věznici Vinařice, od 15. 3. 1993 do 15. 9. 1994 ve Věznici Valdice, od
9. 11. 1994 do 9. 11. 1999 ve Věznici Drahunice, resp. Oráčov, od 14. 4. 2000 ve Věznici
Valdice, kde má trest ukončit dne 14. 4. 2008. Krajský soud v Praze poté učinil dotazy na
uvedené věznice, zda stěžovatel byl během výkonu vazby nebo trestu zaměstnán. Ze zpráv
Věznice Oráčov a Věznice Valdice vyplývá, že stěžovatel po celou dobu pobytu nebyl
pracovně zařazen. Ze zprávy Věznice Vinařice bylo zjištěno, že stěžovatel byl ve výkonu
trestu od 8. 11. 1991 do 28. 11. 1991 pracovně zařazen a má celkem započteno 21 dnů
pojištění za práci v této věznici. Pokud stěžovatel při jednání krajského soudu namítal, že
v uvedené věznici trest nevykonával a měl tam trest vykonávat jeho bratr, krajský soud tuto
námitku neshledal důvodnou, neboť uvedená zpráva obsahuje datum narození stěžovatele
včetně jeho rodného čísla, a proto tuto zprávu pokládal za věrohodnou. Po zhodnocení shora
uvedených skutečností měl krajský soud za prokázané, že žalobce v rozhodném období získal
celkem 1 rok a 51 dnů pojištění a nesplnil tedy potřebnou dobu 5 let pojištění v 10-ti letém
období před vznikem částečné invalidity.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost,
ve které se dovolával důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) zákona č 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s“), neboť podle jeho názoru nebyla správně zjištěna potřebná doba
pojištění, když nebylo přihlédnuto k době, kdy pracoval v letech 1990 a 1992 ve Věznici
Vinařice a v letech 1993 až 1995 ve Věznici Horní Slavkov a po dobu výkonu trestu
v Rýnovicích až do roku 1998. V doplnění kasační stížnosti zdůraznil potřebu vyžádání
evidenčních listů pro účely důchodového pojištění.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §43 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na částečný invalidní
důchod, jestliže se stal částečně invalidním a) a získal potřebnou dobu pojištění,
nebo b) následkem pracovního úrazu.
Podle §44 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se potřebná doba pojištění
pro nárok na částečný invalidní důchod posuzuje podle §40. Podmínka potřebné doby
pojištění se považuje za splněnou, pokud bezprostředně před vznikem částečné invalidity
byl pobírán plný invalidní důchod přiznaný podle §42 odst. 1, popřípadě podle obdobných
ustanovení předpisů platných před 1. lednem 1996.
Podle §40 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění potřebná doba pojištění pro nárok
na plný invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku a) do 20 let méně než jeden rok,
b) od 20 let do 22 let jeden rok, c) od 22 let do 24 let dva roky, d) od 24 let do 26 let tři roky,
e) od 26 let do 28 let čtyři roky a f) nad 28 let pět roků.
Podle odst. 2 citovaného ustanovení se potřebná doba pojištění pro nárok na plný
invalidní důchod zjišťuje z období před vznikem plné invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku
nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Podmínka potřebné doby
pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba
získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku plné invalidity; u pojištěnce
mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.
Podle odst. 3 citovaného ustanovení se pro účely splnění podmínky potřebné doby
pojištění pro nárok na plný invalidní důchod za dobu pojištění považuje též doba účasti
na pojištění osob uvedených v §5 odst. 1 písm. m) a n) a dále doba studia na střední
nebo vysoké škole v České republice před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení
povinné školní docházky.
Ačkoliv se stěžovatel dovolává důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
Nejvyšší správní soud podle jeho obsahu usoudil, že se ve skutečnosti dovolává důvodu podle
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s, tj. nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení, mohla-li
mít taková vada za následek nezákonnost ve věci samé, když namítá, že v rozhodném období
10 let před vznikem částečné invalidity byl ve výkonu trestu kromě údajů uvedených
v napadeném rozsudku též jako zámečník ve Věznici Horní Slavkov v letech 1993 až 1995
a dále, že pracoval na stavbě po dobu výkonu trestu ve Věznici v Rýnovicích až do roku 1995.
Jak vyplývá ze soudního i správního spisu, tyto námitky jsou nedůvodné, když ze zpráv,
které si krajský soud opatřil, stejně jako ze správního spisu včetně v kasační stížnosti zvlášť
zdůrazněných evidenčních listů důchodového pojištění nepochybně vyplývá, že stěžovatel
v letech 1993 až 1995 nebyl ve výkonu trestu ve Věznici Horní Slavkov a rovněž nebyl
ve výkonu trestu ve Věznici v Rýnovicích. Naopak k době pojištění za dobu výkonu trestu
odnětí svobody ve Věznici Vinařice krajský soud přihlédl. Proto Nejvyšší správní soud tyto
námitky neshledal důvodnými.
Tím zůstal nezpochybněn závěr krajského soudu, že stěžovatel nesplňuje potřebnou
dobu pojištění podle §§44 odst. 3 a 40 zákona o důchodovém pojištění a tím i závěr tohoto
soudu, že nesplňuje podmínky nároku na částečný invalidní důchod.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl bez jednání postupem dle §109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a správnímu orgánu žádné náklady s tímto
řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. března 2005
JUDr. Radan Malík
předseda senátu