ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.49.2004:135
sp. zn. 3 Ads 49/2004 - 135
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně J. D.,
zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Ostravským se sídlem nám. Palackého 354, Vizovice, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2004 č. j. 22
Cad 12/2004 - 70,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2004 č. j. 22 Cad 12/2004 – 70
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
15. 7. 2004 č. j. 22 Cad 12/2004 - 70, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalované a rozhodnuto, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Projednávanou věc lze z hlediska skutečností potřebných pro rozhodnutí rekapitulovat
takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2002 č. j. 22 Ca 340/98 - 103 bylo
potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 1998 č. 475 612 474 ve výroku č. I. a ve výroku
č. III, jímž byl žalobkyni odňat plný invalidní důchod od 10. 1. 1999 s tím, že od tohoto data
jí náleží částečný invalidní důchod.
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2003 č. j. 7 Ads 37/2003 - 186
byl tento rozsudek ke kasační stížnosti žalobkyně zrušen a věc vrácena Krajskému soudu
v Brně k dalšímu řízení. V odůvodnění Nejvyšší správní soud vyslovil závěr, že krajský soud
pochybil, když při hodnocení důkazů v podstatě vyšel z posledního posudku MPSV ČR
o zdravotním stavu žalobkyně, aniž by přihlédl k rozporům v ostatních jejich posudcích
a vypořádal se s nimi. Nejvyšší správní soud nesdílel názor krajského soudu, že tento poslední
posudek je dostatečně průkazný, přesvědčivý a vyčerpávající. Vzniklé rozpory již nebylo
možno odstraňovat dalším posudkem posudkové komise MPSV a bylo třeba doplnit
dokazování posudkem znalce z oboru zdravotnictví, který se měl vyjádřit po seznámení
se zdravotnickou dokumentací a se všemi posudky k tomu, zda žalobkyně byla ke dni vydání
napadaného rozhodnutí invalidní.
Krajský soud v Brně v dalším řízení doplnil dokazování posudky dvou znalců z oboru
zdravotnictví a žalobu zamítl shora citovaným rozsudkem. Kasační stížnost žalobkyně
proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 16. 12. 2004 č. j. 3 Ads
49/2004 - 91.
Nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005 sp. zn. IV.ÚS 136/05 bylo usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2005 č. j. 3 Ads 49/2004 - 91 zrušeno
a Nejvyššímu správnímu soudu bylo uloženo kasační stížnost žalobkyně meritorně projednat.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil:
Krajský soud usnesením ze dne 29. 1. 2004 č. j. 22 Cad 12/2004 - 7 ustanovil znalcem
z oboru neurologie doc. MUDr. Z. K., CSc., jemuž uložil, aby podal písemně znalecký
posudek, v němž zhodnotí zdravotní stav žalobkyně komplexně v souvislosti s vývojem jejího
onemocnění, určí rozhodující zdravotní postižení a jeho důvod, určí stupeň zdravotního
postižení, určí, zda žalobkyně trpí i jinými průvodními poruchami zdraví, zda a v jakém
rozsahu se tyto poruchy podílejí na jejím dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, a určí,
zda je u žalobkyně zachována pracovní způsobilost, v jakém rozsahu a za jakých podmínek.
Zdravotní stav žalobkyně je nutno zkoumat k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí
žalované, tj. ke dni 23. 11. 1998.
Krajský soud usnesením ze dne 19. 2. 2004 č. j. 22 Cad 12/2004 - 16 ustanovil
znalcem z oboru ortopedie MUDr. J. D., jemuž uložil totéž co znalci doc. MUDr. K.
Znalec doc. MUDr. Z. K., CSc., ve znaleckém posudku uvedl, že zdravotní stav
žalobkyně byl ovlivněn rozvojem tzv. somatoformní poruchy v terénu premorbidně postižené
osobnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě subjektivně nepříznivého stavu byl rozvoj
somatoformní poruchy, tj. perzistující bolestivá porucha s projekcí do páteřové oblasti.
Všechna opakovaná klinická vyšetření páteře prokazovala nejvýše minimální nález omezení
hybnosti, odpovídající i stupni obezity, nikdy nedošlo k rozvoji kořenových příznaků.
Zdravotní stav žalobkyně ke dni 23. 11. 1998 odpovídal podle přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. ve znění účinném v roce 1998, kapitole XV, oddílu E, položce 3, písm. b),
tj. rozmezí 15-25 %, a to na dolní hranici tohoto rozmezí. Jiné poruchy zdraví byly přechodné
a plně léčitelné. Celková výkonnost žalobkyně nebyla ke dni 23. 11. 1998 významněji
ovlivněna, byla schopna práce fyzicky středně náročné s možností střídání poloh v teple,
s vyloučením průvanu, přetěžování horní končetiny a dlouhodobě vynucené polohy hlavy.
Znalec MUDr. J. D. ve znaleckém posudku komplexně zhodnotil zdravotní stav
žalobkyně
takto:
Somatoformní porucha u osobnosti premorbidně anomální, víceetážové vertebrogenní
onemocnění s funkční poruchou převážně krční etáže na úrovni středně těžké poruchy statiky
a dynamiky bez kořenové symptomatologie, entezopatie obou loketních kloubů, stav
po operaci radiální epikondylitidy kosti pažní vlevo v roce 1993, neurodigestivní astenie,
chronická atrofická gastritida, t.č. stabilizovaná, incipientní artróza kyčelních a kolenních
kloubů, lehká obstrukční ventilační porucha s negativním RTG plic, infekce dolních cest
močových v roce 1997.
Znalec uvedl, že rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně je somatoformní
porucha u osobnosti premorbidně anomální, tj. perzistující somatoformní bolestivá porucha
s projekcí do páteřové oblasti. Znalec určil stupeň zdravotního postižení žalobkyně podle
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitola V, položka 4, písm. c), s přihlédnutím k §6
této vyhlášky se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení. Stanovil procentní
míru poklesu soustavné výdělečné činnosti na 35 %. Jiné poruchy zdraví žalobkyně označil
znalec za přechodné nebo nevýznamné a nemohly se spolupodílet nebo jinak ovlivňovat
její zdravotní stav. Pracovní způsobilost žalobkyně byla ke dni 23. 11. 1998 částečně snížena,
byla schopna práce fyzicky středně náročné s určitými omezeními.
Krajský soud ve věci nařídil jednání, na němž provedl důkaz shora uvedenými
znaleckými posudky a rozhodl rozsudkem, který je napaden kasační stížností.
Krajský soud v odůvodnění rozsudku ocitoval závěry obou znaleckých posudků.
Konstatoval, že i po doplnění důkazního řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Rozsáhlým důkazním řízením v rámci přezkumného řízení soudního na základě posudku
Posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 11. 5. 1999, Posudkové komise MPSV ČR
v Ostravě ze dne 24. 7. 2000, doplňujícího posudku Posudkové komise MPSV ČR v Brně ze
dne 25. 4. 2001 i v souladu se znaleckými posudky z oboru neurologie a ortopedie bylo
jednoznačně potvrzeno, že u žalobkyně, byť se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
nejsou splněny podmínky pro trvání nároku na plný invalidní důchod ve smyslu §38 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť žalobkyně není plně invalidní (§39 zákona
č. 155/1995 Sb.). I když míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nebyla vždy
stanovena shodně, zůstává skutečností, že všemi uváděnými posudky i znaleckými posudky
nebyl prokázán pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66%. Soud proto
neměl důvod zpochybnit dodatečně provedené důkazy – znalecké posudky z oboru neurologie
a ortopedie a proto ve smyslu §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“) žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Kasační stížnost žalobkyně opřela o ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Žalobkyně uvedla, že plný invalidní důchod pobírala od 12. 6. 1993 pro diagnozu
M94 – jiné onemocnění chrupavky. Tuto diagnozu určili odborníci a po celé roky byla
na tuto diagnozu v pracovní neschopnosti. Potíže trvaly 20 let a pouze tato diagnoza
je ve zdravotnické dokumentaci uvedena. V listopadu 1996 při kontrole invalidního důchodu
určila posudková lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení bez vědomí žalobkyně
psychiatrickou diagnozu F 45.9; na tuto diagnozu nebyla nikdy léčena, ani práce neschopná.
Žalobkyně vyslovila podezření, že jde o diagnozu jiné osoby stejného jména a příjmení z obce
B.
Dalším důvodem kasační stížnosti je podle tvrzení žalobkyně to, že v rozhodnutí
žalované není uveden důvod odebrání invalidního důchodu, takže další ověřování jejího
zdravotního stavu je protiprávní. Pokud v rozhodnutí žalované není uveden důvod, není
co ověřovat. Tři posudkové komise MPSV ČR i oba znalci uznali diagnozy, na které
žalobkyně nikdy nebyla léčena a nikdy práce neschopná; proto tyto diagnozy nemohou být
dominantní.
Žalobkyně dále zpochybňuje oba znalecké posudky, protože znalci uznali
psychiatrickou diagnozu F 45.4. Takovou diagnozu nelze ve zdravotní dokumentaci
žalobkyně nalézt. Znalec – neurolog a znalec – ortopéd nejsou oprávněni určit psychiatrickou
diagnozu.
Rozhodnutí žalované považuje žalobkyně za nezákonné, neboť byly nesprávně
posouzeny právní otázky v předcházejících řízeních a skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech; rozhodnutí je tedy
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Žalobkyně dále upozorňuje na skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu bylo
vydáno pro diagnozu F 45.9, v rozporu s tím je napadený rozsudek opřen o závěry znalců
a o jimi stanovenou diagnozu F 45.4 a proto řízení trpí vadami. V odůvodnění napadeného
rozsudku je odkazováno na posudky posudkových komisí, jimž byly určeny naprosto odlišné
diagnozy M 51.3. a M 54. Protože diagnozu F 49 posudkové komise ani znalci nepotvrdili,
musí být platná diagnoza M 94.
Žalobkyně v závěru upozorňuje, že ve spisu chybí asi 50 listů její zdravotnické
dokumentace, takže vyjadřuje pochybnost o tom, z jakých podkladů vlastně vycházeli znalci
při vypracování znaleckých posudků.
Žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozsudku.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ministerstvo (práce a sociálních věcí) posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního
ve věcech důchodového pojištění, pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené
rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení,
s výjimkou rozhodnutí podle §6 odst. 4 písm. a) bod 6 a §8a odst. 4, a pro účely odvolacího
řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno o odkladu, přerušení nebo
zproštění výkonu civilní služby ze zdravotních důvodů podle zvláštních předpisů; za tím
účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
V projednávané věci krajský soud provedl důkaz o zdravotním stavu žalobkyně ke dni
vydání napadeného rozhodnutí znaleckými posudky dvou lékařů z klinických oborů. Soud
buď mohl ustanovit znalce z oboru posudkového lékařství nebo znalce z klinických oborů.
Pokud zvolil tento druhý postup, pak byl povinen podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.
předložit tyto znalecké posudky ke zhodnocení příslušné posudkové komisi MPSV, protože
kliničtí lékaři nejsou oprávněni činit posudkové závěry a jejich posudky mohou směřovat
pouze k prokázání zdravotního stavu (§8 odst. 10 zákona č. 582/1991 Sb.).
Jestliže soud tyto znalecké posudky nepředložil příslušné posudkové komisi, je řízení
zatíženo jinou vadou řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a proto Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí
krajského soudu zrušil.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
(§110 odst. 3 s. ř. s.) a předloží znalecké posudky k posouzení příslušné posudkové komisi
Ministerstva práce a sociálních věcí.
Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu