ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.56.2004
sp. zn. 3 Ads 56/2004 – 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce J.
K., zastoupeného Mgr. Pavlou Rojarovou, advokátkou se sídlem Uherský Ostroh, Veselská
710, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2004 č. j. 22
Cad 20/2004 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2004, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 2. 2004. Rozhodnutím
správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ust. §38 zákona č. 155/1995 Sb. Soudní řízení bylo zastaveno vzhledem
ke zpětvzetí žaloby, které stěžovatel učinil při jednání soudu dne 13. 5. 2004.
V podané kasační stížnosti stěžovatel namítal, že úkon zpětvzetí žaloby učinil
pod vlivem osobnosti soudkyně JUDr. L., která mu opakovaně doporučovala žalobu stáhnout
a on, jako osoba práva neznalá, nedovedl odhadnout důsledky svého jednání. Z posudku
Posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 21. 4. 2004, který je součástí spisu, vyplývá, že
podle psychiatrického nálezu MUDr. V. H. trpí stěžovatel hypoprosexií, tedy má sníženu
volní stránku rozhodování. Z posudku je proto zřejmé, že má určité psychiatrické problémy.
Soud vzhledem k těmto okolnostem a tomuto posudku měl důsledně poučit stěžovatele o jeho
procesních právech a povinnostech, což se nestalo. Stěžovatel neměl možnost konzultovat své
jednání s právním zástupcem a tím mu bylo znemožněno náležitě uplatňovat v řízení svá
práva. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc
vrácena Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Ze soudního spisu Krajského soudu v Brně Nejvyšší správní soud zjistil, že na č. l. 20
a 21 je založen posudek PK MPSV ČR pracoviště Brno ze dne 21. 4. 2004, jehož součástí
je i nález MUDr. V. H. ze dne 16. 4. 2004. Ten popisuje zdravotní stav stěžovatele tak, že
jmenovaný je lucidní, orientován, aktuálně bez bludné produkce, deprese zmírněna, trvá
nosofobie, hypochondrie, hypoprosexie a funkční poruchy paměti. Na č. l. 22 se pak nachází
předvolánka k soudnímu jednání na den 13. 5. 2004, která byla stěžovateli doručena dne 29.
4. 2004 spolu s citovaným posudkem PK MPSV ČR. K posudku se stěžovatel vyjádřil
nesouhlasně ve svém podání ze dne 7. 5. 2004. Z protokolu o jednání ze dne 13. 5. 2004
(nesprávně uvedeno dne 10. 5. 2004) pak Nejvyšší správní soud zjistil, že před zahájením
jednání byli oba účastníci poučeni podle ust. §8 odst. 5 s. ř. s. a vyzváni k vyjádření, zda
vznášejí námitku podjatosti vůči soudci rozhodujícímu ve věci či přítomné zapisovatelce.
Žádný z účastníků tuto námitku neuplatnil. Po provedení důkazů je v protokolu zachycen
projev vůle stěžovatele, v němž uvedl, že i když má zdravotní potíže a je přesvědčen, že lékaři
v místě jeho bydliště jsou vůči němu zaujati, prohlašuje, že žalobu ze dne 13. 2. 2004 bere
zpět a navrhuje zastavení řízení. Dále stěžovatel uvedl, že vyčká výsledku vyšetření ze dne
20. 5. 2004 pro podezření ze sklerosy multiplex a teprve poté eventuálně znovu podá žádost o
příslušnou dávku. Protokol o jednání stěžovatel vlastnoručně podepsal. V následném podání
ze dne 17. 5. 2004 stěžovatel uvedl, že měl zájem před soudem uvést důkazy vedoucí
k podezření o podjatosti obvodní lékařky MUDr. K. a ovlivnění dalších lékařů a také o
neposkytnutí potřebných informací pro posouzení žádosti o plný invalidní důchod. Při
soudním jednání mu bylo třikrát doporučeno stažení žádosti s tím, že může žádat znovu, třeba
za dva měsíce, že se mu určitě nějaké zdravotní potíže zhoršily a dosažení šestnácti bodů
k plnému invalidnímu důchodu není tolik. Stěžovatel souhlasil se stažením žádosti, následně
si však uvědomil, že to byl na něj vlastně nátlak, protože odporovat soudci v daném okamžiku
neměl odvahu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně
podle ust. §109 odst. 2 s. ř. s. v mezích stížních bodů a dospěl posléze k závěru, že kasační
stížnost není důvodná. Podstatou stěžovatelových námitek je tvrzení, že úkon zpětvzetí žaloby
nebyl při jednání Krajského soudu v Brně učiněn svobodně a krajský soud proto neměl
zákonný důvod pro zastavení řízení. Nejvyšší správní soud však názor stěžovatele nesdílí.
Stěžovatel svá tvrzení o nátlaku učiněném samosoudkyní JUDr. E. L. nedoložil, ba ani
nepoukázal na žádné důkazy, které by tomuto nasvědčovaly. Jediným důkazem ve věci je
protokol o jednání soudu ze dne 13. 5. 2004, který stěžovatel podepsal, jenž však neobsahuje
nic, co by jeho tvrzení prokazovalo. Stěžovatel byl předepsaným způsobem poučen o
možnosti vznést námitku podjatosti a poté byly provedeny důkazy shromážděné v rámci
přípravy jednání, včetně posudku PK MPSV ČR pracoviště Brno ze dne 21. 4. 2004.
Vyhlášené usnesení bylo odůvodněno a stěžovateli bylo rovněž dáno poučení o možnosti
podat kasační stížnost. Protokol byl hlasitě diktován, takže stěžovatel byl s jeho obsahem
seznámen. Stěžejní důkaz ve věci - výše citovaný posudek PK MPSV ČR byl stěžovateli
doručen dokonce již přede dnem jednání, a to dne 29. 4. 2004, stěžovatel k němu zaujal
svoje stanovisko v podání ze dne 7. 5. 2004. Pokud měl v úmyslu nechat se zastoupit
při jednání advokátem, měl na jeho zajištění v době od doručení posudku do dne jednání
soudu dostatek času. Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že Krajský soud v Brně splnil vůči
stěžovateli všechny procesní povinnosti a nepřípustný nátlak není doložen. Dále k věci
Nejvyšší správní soud uvádí, že nepovažuje za prokázané tvrzení stěžovatele o snížení volní
stránky rozhodování a neschopnosti odhadnout důsledky svého jednání pro neznalost práva.
Nález MUDr. H. z 16. 4. 2004 sice udává u stěžovatele hypoprosexii, tedy poruchu pozornosti
a soustředění, zároveň však uvádí, že dotyčný je lucidní, orientovaný a bez bludů. Stěžovatel
ostatně není zbaven ani omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Tvrzení stěžovatele není
podpořeno ani jeho vyjádřením při jednání soudu. Za situace, kdy je zákonnost napadeného
správního rozhodnutí posuzována podle skutkového a právního stavu v době jeho vydání a
kdy dosud provedené důkazy důchodovému nároku stěžovatele nesvědčily, je zpětvzetí
žaloby a případné podání nové žádosti o dávku důchodového pojištění s ohledem na nově se
vyskytnuvší choroby logickým krokem, z něhož závažné duševní postižení či snížení volních
schopností stěžovatele bez dalšího dovodit nelze. Nejvyšší správní soud tedy považuje
zpětvzetí žaloby učiněné stěžovatelem za úkon svobodný, vážný, určitý a srozumitelný a jako
takový za dostatečně odůvodňující přijetí usnesení o zastavení řízení. S ohledem na výše
uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu
v Brně je v souladu se zákonem a kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř.s.).
V Brně dne 7. dubna 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu