ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.73.2005
sp. zn. 3 Ads 73/2005 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce
J. P., proti žalovanému Vojenskému úřadu sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 10,
Vršovická 1429/68, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 54 Cad 15/2005 - 50 ze dne 29. 4. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
usnesení krajského soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na bezplatné ustanovení advokáta
pro řízení kasační stížnosti. Soud tak učinil poté, co po obdržení žádosti stěžovatele
o přidělení „obhájce“ ke kasační stížnosti opakovaně vyzval stěžovatele k vyplnění údajů
o jeho osobních a majetkových poměrech a vysvětlil mu důležitost požadovaných podkladů
pro rozhodnutí ve věci žádosti o ustanovení zástupce. Vyplnění uvedeného formuláře
však stěžovatel opakovaně odmítl, v důsledku čehož neměl soud z důvodů zaviněných
stěžovatelem dostatek podkladů pro posouzení důvodnosti žádosti o ustanovení advokáta.
Proto soudu nezbylo než návrh stěžovatele na bezplatné ustanovení advokáta zamítnout,
když k jinému, než bezplatnému ustanovení advokáta, není soud legitimován.
Stěžovatel uvedené usnesení napadl rozsáhlou kasační stížností. V části, v níž napadá
shora nadepsané usnesení, stěžovatel uvádí, že krajský soud v daném případě nerespektoval
jeho právo na právní obhajobu od počátku jakéhokoli řízení, které podle něj vyplývá z blíže
nespecifikovaného rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2001. Dále z tohoto rozhodnutí
vyplývá, že v případě, kdy si účastník řízení nezajistí obhajobu sám, je mu povinen obhájce
ustanovit soud. Dále se stěžovatel pozastavuje nad skutečností, že krajský soud ani po dvou
měsících od podání kasační stížnosti tuto nepředložil Nejvyššímu správnímu soudu, jak mu
to ukládá zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“). V tom spatřuje průtahy způsobené libovůlí soudu. Stěžovatel rovněž poukazuje
na skutečnost, že rozhodnutí nebylo vydáno za jeho účasti. V ostatním obsahu kasační
stížnosti stěžovatel napadá postup správního orgánu ve správním řízení a rozporuje postup
krajského soudu v řízení o žalobě.
Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích, vydal dne 28. 2. 2005 usnesení č. j. 54 Cad 15/2005 - 18, kterým odmítl žalobu
stěžovatele proti rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení č. j. 280413/019/2004
ze dne 29. 9. 2004. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, jež byla
krajskému soudu doručena 14. 3. 2005, v rámci níž mj. požádal soud „o přidělení obhájce
ke kasační stížnosti“. Dne 6. 4. 2005 byla stěžovateli doručena výzva krajského soudu,
aby vyplnil formulář o osobních a majetkových poměrech, jehož vyplnění a předložení
je nezbytné pro posouzení, zda stěžovatel splňuje předpoklady pro bezplatné ustanovení
advokáta. To stěžovatel svým přípisem ze dne 13. 4. 2005 odmítl, mj. s tím, že se na něj
nevztahuje zákon, jenž některým kategoriím osob ukládá povinnost předkládat majetková
přiznání. Podle úředního záznamu v soudním spise byl stěžovatel dne 22. 4. 2005 dotázán,
zda vyplní formulář o osobních a majetkových poměrech. To stěžovatel odmítl s tím,
že to není jeho povinnost; stěžovatel rovněž odkázal na shora uvedené rozhodnutí Ústavního
soudu, dle kterého má soud povinnost advokáta stěžovateli zajistit.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. pak platí,
že účastník řízení, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost
usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Jak však vyplývá
z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, tato skutečnost není v řízení o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce důvodem
pro odmítnutí stížnosti pro nedostatek právního zastoupení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
(srov. judikát publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud se tedy mohl zabývat meritorním posouzením kasační stížnosti.
Ta v daném případě směřovala proti usnesení krajského soudu o neustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se proto nemohl zabývat námitkami
stěžovatele namířenými proti samotnému usnesení o odmítnutí stěžovatelovy žaloby,
resp. směřujícími proti postupu žalovaného ve správním řízení. Důvodnost těchto námitek
bude moci být meritorně přezkoumána teprve v případném řízení o kasační stížnosti
proti příslušnému usnesení.
Stěžovatel v kasační stížnosti fakticky uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud
však zjistil, že zákonné podmínky pro vydání napadeného usnesení v daném případě splněny
byly, a toto usnesení tudíž není nezákonné. Ze shora uvedených ustanovení §35 odst. 7 a §36
odst. 3 s. ř. s. lze jednoznačně dovodit, že jednou z podmínek pro ustanovení zástupce
pro řízení je prokazatelný nedostatek prostředků účastníka řízení a že důkazní břemeno
ohledně splnění této podmínky spočívá na tomto účastníkovi (srov. formulaci: „účastník,
který doloží …“). V daném případě má Nejvyšší správní soud za nesporné, že stěžovatel byl
krajským soudem opakovaně vyzván k vyplnění formuláře o osobních a majetkových
poměrech a poučen o potřebnosti těchto údajů pro rozhodnutí o jeho návrhu na ustanovení
zástupce. Jestliže stěžovatel poskytnutí informací o svých majetkových poměrech vyplněním
uvedeného dotazníku odmítl, své majetkové poměry soudu nedoložil jiným způsobem,
a jestliže soud neměl podle svých tvrzení, na kterých nemožno podle Nejvyššího správního
soudu cokoli zpochybňovat, relevantní údaje k dispozici z jiných zdrojů, nebyly splněny
podmínky pro aplikaci §35 odst. 7 ve spojení s §36 odst. 3 s. ř. s. a návrhu stěžovatele
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti nebylo možno vyhovět.
Námitka stěžovatele, podle níž není povinen přehled o své majetkové situaci podávat,
podle Nejvyššího správního soudu vyplývá ze záměny uvažované zákonné povinnosti podávat
majetková přiznání, která by se měla týkat úzce specifikovaného okruhu osob, a důkazního
břemene účastníka řízení, žádajícího ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. o ustanovení zástupce
řízení, doložit své majetkové poměry ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Jak bylo výše uvedeno,
důkazní břemeno doložení majetkových poměrů v daném případě spočívalo na stěžovateli
s tím, že doložit své majetkové poměry stěžovatel mohl i jiným způsobem, než vyplněním
soudem zaslaného formuláře.
Ústavně zakotvené právo na bezplatnou pomoc obhájce (čl. 40 odst. 3 Listiny
základních práv a svobod) se vztahuje pouze na trestní řízení, a i tam norma ústavního práva
vyžaduje provedení zákonem. Podmínky, za nichž může soud rozhodnout o ustanovení
zástupce v soudním řízení správním, jsou upraveny v §35 odst. 7 ve spojení s §36 odst. 3
s. ř. s. Jestliže, jak Nejvyšší správní soud shora dovodil, nebyly v daném případě splněny
podmínky podle uvedených ustanovení, a to přesto, že krajský soud opakovaně vyzval
stěžovatele k doložení svých osobních a majetkových poměrů, nemohlo dojít k zásahu
do ústavně zakotveného práva stěžovatele na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Rozhodování o návrhu na ustanovení zástupce není rozhodováním
ve věci samé, a proto není třeba, aby mu předcházelo jednání za účasti stěžovatele (§49
odst. 1 s. ř. s.).
Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud odkazuje na §108 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
je to krajský soud, který se v případech, kdy má kasační stížnost vady, má postarat o jejich
odstranění. O žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti rozhoduje rovněž
krajský soud, a i proto nelze v daném případě účinně namítat porušení blíže
nespecifikovaných ustanovení s. ř. s., jež mělo spočívat v bezodkladném nepředložení kasační
stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů zamítl kasační stížnost
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích jako nedůvodnou
ve smyslu §110 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu