ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.9.2005
sp. zn. 3 Ads 9/2005 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. M., zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem Slovanská 7, Šumperk,
proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, se sídlem
Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2004, č. j.
OSV-1196/04/SD-20/KR, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Cad 6/2004, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, č. j. 38
Cad 6/2004 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Pavly Frodlové se u r č u je částkou 325 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Městského úřadu v Zábřehu ze dne 19. 1. 2004, č. j. soc/7/552/2004/Dv,
nebyla žalobci (dále též „stěžovatel“) od 1. 1. 2004 přiznána dávka sociální péče.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 2. 2004, č. j. OSV-1196/04/SD-20/KR, bylo toto
rozhodnutí změněno tak, že žádost žalobce o poskytnutí dávky sociální péče podaná dne
5. 1. 2005 byla zamítnuta.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2004, č. j. 38 Cad 6/2004 - 26, byla
žaloba proti tomuto rozhodnutí odmítnuta. Soud v odůvodnění uvedl, že podle §68 písm. e)
s. ř. s. je žaloba nepřípustná tehdy, pokud se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí, které
je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle §56c písm. a)
zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů, jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dávkách
sociální péče a mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně postiženým podle §34
odst. 1 písm. a) až e) citovaného zákona. Soud proto žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., jelikož se žalobce žalobou domáhal přezkumu rozhodnutí ve věci dávky sociální péče,
jež je s ohledem na shora uvedené vyloučeno ze soudního přezkumu.
Proti rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost, v níž žádá jeho zrušení. Stěžovatel
je přesvědčen o tom, že ve věci rozhodl vyloučený soudce, neboť JUDr. Ježoviczová původně
jednala v žalobcově důchodovém věci a nyní v řízení ve věci sociální péče, navíc žaloby
žalobce směřující proti stejnému žalovanému nespojila ke společnému projednání
a rozhodnutí. Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že ve věci nebylo nařízeno ústní
jednání. Stěžovatel závěrem navrhl, aby rozhodnutí Krajského soudu ze dne 1. 9. 2004,
č. j. 38 Cad 6/2004 - 26, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
stěžovatel požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Usnesením ze dne
5. 1. 2005, č. j. 38 Cad 6/2004 - 35, byla stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti ustanovena
zástupkyní advokátka Mgr. Pavla Frodlová.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, přičemž pod tento
důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek
vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené
zmatečnosti řízení před soudem. Stěžovatel svá tvrzení specifikoval poukazem na to, že řízení
bylo zmatečné, neboť rozhodovala vyloučená soudkyně; důvod vyloučení měl spočívat v tom,
že tato soudkyně rozhodovala i v jiných žalobcových věcech. K tomu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že ve skutečnosti, že specializovaná samosoudkyně, která rozhodovala danou věc,
rozhodovala také v jiných řízeních týkajících se žalobce, nemůže být dán důvod jejího
vyloučení z projednávání a rozhodování věci. Námitku stěžovatele, že k pochybení došlo
rovněž nespojením více jeho věcí ke společnému projednání a rozhodnutí, Nejvyšší správní
soud neshledal důvodnou. V tom, že Krajský soud v Ostravě nespojil podle názoru
stěžovatele příbuzné věci ke společnému projednání a rozhodnutí, nelze totiž podle názoru
Nejvyššího správního soudu spatřovat pochybení soudu, neboť spojení věcí není povinností
předsedy senátu (resp. specializovaného samosoudce); proto nespojením věcí nebyla založena
vada řízení před soudem, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí soudu. Krajský
soud nepochybil ani v tom, že nenařídil před vydáním kasační stížností napadeného
rozhodnutí jednání. Dospěje-li totiž soud k závěru, že rozhodnutí nepodléhá soudnímu
přezkumu a tudíž že věc nebude možné rozhodnout meritorně, může odmítnout žalobu
i bez nařízení jednání. Ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s. totiž dopadá toliko na situaci, kdy soud
rozhoduje o věci samé.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že žádnou z námitek stěžovatele neshledal
důvodnou a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Soud proto určil odměnu advokátce částkou 1 x 250 Kč za jeden úkon právní služby – první
poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a 1 x 75 Kč paušální náhrady
hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 2, §7, §11 odst. 1 písm. b) a §13 odst. 3 vyhlášky
č.177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Celkem tedy odměna advokátky činí 325 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu