ECLI:CZ:NSS:2005:3.AS.17.2005
sp. zn. 3 As 17/2005 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobců:
a) Ing. JUDr. J. Č., .b) E. Š., zastoupená JUDr. Josefem Daniszem, advokátem se sídlem
Praha 3, Jagellonská 1, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství – Pozemkovému úřadu
Praha – východ, Praha 1, náměstí Republiky 3, za účasti: 1) Ing. J. Č., 2) D. P., 3) Z. d. S.
4) L. Č. r. s.p., a 5) P. f. ČR, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 16. 7. 2003, č. j. 6 Ca 75/2003 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 7. 2003 č. j. 6 Ca 75/2003 - 14 odmítl
návrh podaný dne 5. 3 .2003 žalobci Ing. JUDr. J. Č. a E. Š. (dále i „stěžovatelé“) na obnovu
řízení ve věci pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2001 č. j. 38 Ca
39/2001 - 38, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Praha-východ,
pozemkového úřadu, ze dne 1. 11. 2000 č. j. PÚ-R 1050-6 vydané podle §9 odst. 4 zákona č.
229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“).
V odůvodnění usnesení Městský soud v Praze uvedl, že podle právní úpravy
platné do 31. 12. 2002 soudy rozhodovaly o opravných prostředcích proti rozhodnutím
pozemkových úřadů o vlastnictví vydaných podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.
podle částí páté hlavy třetí občanského soudního řádu. Proti rozhodnutí soudu v takové věci
opravný prostředek nebyl přípustný (§250s odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád (dále jen „o. s. ř.“). Z důvodu nepřípustnosti tedy nepřicházel v úvahu ani návrh
na povolení obnovy řízení. Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“), který v ustanoveních §111 až §119 upravuje institut obnovy
řízení. Podle §114 odst. 1 s. ř. s. obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydaném
v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu [písm. a)] a ve věcech politických stran
a politických hnutí [písm. b)]. O takový případ se však v dané věci nejedná. Podle Městského
soudu v Praze z uvedených skutečností vyplývá, že v daném případě proti shora uvedenému
rozsudku, kterým byla přezkoumávána zákonnost rozhodnutí správního orgánu, není návrh
na obnovu řízení přípustný. Ostatně tento opravný prostředek by nebyl přípustný ani podle
předcházející právní úpravy platné do 31. 12. 2002. Za tohoto stavu nezbylo než návrh
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout, neboť je podle tohoto zákona nepřípustný.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podali stěžovatelé včas kasační
stížnost, ve které uvádí, že v předchozím soudním řízení došlo k nezákonnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že ji považuje ze nedůvodnou
a odkazuje na obsah správního spisu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené
usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelé v kasační stížnosti výslovně neoznačili zákonný důvod jejího podání,
avšak z obsahu kasační stížnosti lze usuzovat, že je podána z důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
3. 8. 2001 č. j. 38 Ca 39/2001 - 38 je nesporně rozhodnutím soudu v správním soudnictví,
vydaným v řízení o opravném prostředku podle části páté hlavy třetí občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2002. Jak vyplývalo z tehdy účinného ustanovení §250s
o. s. ř., nebylo možné proti tomuto rozhodnutí podat návrh na obnovu řízení. Podle současné
právní úpravy, tedy podle ustanovení §114 odst. 1 s. ř. s. je obnova řízení přípustná
jen proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech
politických stran a hnutí. V projednávaném případě se však o takovou věc nejednalo,
proto je třeba návrh na obnovu řízení ve věci citovaného rozsudku podaný stěžovateli dne
5. 3. 2003 u Městského osudu v Praze označit za nepřípustný.
Nejvyšší správní soud tedy souhlasí s usnesením Městského soudu v Praze ze dne
16. 7. 2003 č. j. 6 Ca 75/2003 - 14 o odmítnutí návrhu stěžovatelů na obnovu řízení v dané
věci a ztotožňuje se s právním názorem v něm vysloveným. Jelikož napadené usnesení
Městského soudu v Praze nebylo shledáno nezákonným, není oprávněným důvod podání
kasační stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaná měla ve věci
úspěch, nevznikly jí však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec její běžné
úřední činnosti. Soud jí proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. června 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu