ECLI:CZ:NSS:2005:3.AS.49.2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně B. Š., proti
žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního
stadionu 1952/2, proti rozhodnutí Okresního úřadu České Budějovice ze dne 12. 12. 2002,
č. j. RR 522/02-Vob/VÚP-334, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesením
Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 26. 8. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-108, a ze
dne 2. 10. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-122,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2003,
č. j. 10 Ca 66/2003-108, a ze dne 2. 10. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-122, se z r u š u j í
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 12. 12. 2002, č. j. RR 522/02-Vob/VÚP-334, změnil Okresní úřad
České Budějovice k odvolání žalobkyně rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou
ze dne 7. 8. 2002, č. j. VÝST/3553/nové pr/roz/2000/H. Tímto rozhodnutím městský úřad
rozhodl o umístění stavby vrtané studny na pozemku parc. č. 210/7 v katastrálním území V.
Žalobou ze dne 27. 3. 2003 se žalobkyně domáhala zrušení předmětného rozhodnutí
Okresního úřadu České Budějovice.
Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu dle §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl rozsudkem
ze dne 27. 6. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-60.
Rozsudek napadla žalobkyně kasační stížností ze dne 23. 7. 2003.
Dne 24. 7. 2003 byla žalobkyně krajským soudem vyzvána k zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost ve výši 3 000 Kč ve lhůtě 3 dnů.
Usnesením ze dne 28. 7. 2003 pak krajský soud vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení usnesení doložila své zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti.
Podáním ze dne 11. 8. 2003 žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků.
Uvedla, že nevlastní žádné finanční prostředky, ani žádné cennosti, žije ze starobního
a vdovského důchodu ve výši 8 265 Kč. Je vlastníkem malého rodinného domku o dvou
místnostech se zahradou. V jedné místnosti bydlí její částečně invalidní syn, druhou obývá
sama. Suchý záchod je mimo dům. Domek je studený a vlhký, v zimě se objevuje plíseň.
Ušetřené finance žalobkyně dává na údržbu domku, na opravu však nemá prostředky.
Žalobkyně je těžce zdravotně postižena, vlastní průkaz ZTP. Nepobírá žádné sociální dávky.
Dále poukázala na materiální a personální zajištění správních orgánů a v protikladu k tomu
na svou povinnost platit soudní poplatky a z toho vyplývající nerovnost řízení před soudem.
Závěrem uvedla, že dosud nemá žádné dluhy a pro případ neosvobození od soudního poplatku
požádala o povolení zaplacení poplatku ve splátkách.
Podáním ze dne 12. 8. 2003 žalobkyně požádala o ustanovení zástupce. Odkázala
na obsah své žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 11. 8. 2003 a dále uvedla,
že o povinnosti mít advokáta byla soudem poučena nikoli v rozsudku, ale až v dodatečném
usnesení soudu se stejnou předsed kyní senátu. Jedná se o střet zájmů, o odmítnutí kasační
stížnosti by měl rozhodovat nestranný soud. K ustanovení zástupce soudem argumentovala
článkem 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
O těchto žádostech rozhodl krajský soud usnesením předsedkyně senátu ze dne
26. 8. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-108, tak, že žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních
poplatků a zamítl její žádost o ustanovení zástupce. V odůvodnění uvedl, že při rozhodování
o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele,
k výši soudního poplatku, u fyzických osob též k jejich sociálním poměrům. Po zhodnocení
konkrétních okolností pak uzavřel, že majetkové a sociální poměry žalobkyně neodůvodňují
osvobození od soudních poplatků za situace, že náklad na zaplacení soudního poplatku
představuje částku 3 000 Kč. S ohledem na majetkové poměry žalobkyně, zejména
s přihlédnutím k vlastnictví rodinného domku, ve kterém bydlí a nevynakládá tak náklady
spojené se zaplacením nájemného, je ve finančních možnostech žalobkyně uhradit předmětný
soudní poplatek. Po jeho zaplacení žalobkyni ze starobního důchodu zbude zhruba částka
představující životní minimum. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně nebyly shledány podmínky
pro osvobození od soudního poplatku, což je jednou z podmínek stanovených v §30 o. s. ř.,
soud zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce.
Proti tomuto usnesení žalobkyně brojila kasační stížností, podanou dne 5. 9. 2003
u Nejvyššího správního soudu. Uvedla, že sice neplatí nájemné, ale vzhledem ke stáří a stavu
domku vynakládá finanční prostředky na opravy a údržbu. Na provedení zateplení a izolace
ani nemá peníze. Předsedkyně senátu též nevzala v úvahu vyšší životní náklady žalobkyně
vyplývající z jejího zdravotního postižení. Zaplacení částky 3 000 Kč navíc není konečné,
neboť neosvobození od soudních poplatků, zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce a povinné
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti pro ni znamená další náklady.
Dále se žalobkyně pozastavila nad tím, že i ve věcech souvisejících s kasační stížností
proti rozsudku ze dne 27. 6. 2003 rozhoduje předsedkyně senátu, jehož rozsudek je kasační
stížností napaden. Tak lze pochybovat o její nepodjatosti.
V doplnění kasační stížnosti, ze dne 22. 9. 2003, poukázala na článek 37 odst. 2 Listiny
a dodala, že v rozsudku nebyla poučena o povinném zastoupení advokátem.
Přípisem ze dne 19. 9. 2003 krajský soud žalobkyni sdělil, že lhůty k doložení právního
zastoupení a k zaplacení soudního poplatku uplynuly. Dále žalobkyni určil lhůtu jednoho
týdne od doručení přípisu ke splnění předmětných povinností s tím, že v případě jejich
nesplnění bude spis předložen Nejvyššímu správnímu soudu, který kasační stížnost odmítne
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Usnesením ze dne 2. 10. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-122, pak krajský soud řízení o kasační
stížnosti zastavil. V odůvodnění uvedl, že podáním kasační stížnosti žalobkyni vznikla
podle §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích poplatková povinnost. Protože však soudní poplatek zaplacen nebyl, krajský soud
žalobkyni k jeho zaplacení vyzval ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy. Žádosti žalobkyně
o osvobození od soudních poplatků krajský soud nevyhověl. Protože žalobkyně byla
k zaplacení soudního poplatku vyzvána, avšak tento ve stanovené lhůtě nezaplatila, přičemž
o důsledcích nezaplacení byla poučena, krajský soud řízení o kasační stížnosti zastavil
podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
V kasační stížnosti, podané dne 8. 10. 2003 u Nejvyššího správního soudu, žalobkyně
namítla, že dopisem ze dne 19. 9. 2003 jí bylo sděleno, že věc bude předložena Nejvyššímu
správnímu soudu, zatím však rozhodl krajský soud, jehož rozsudek byl napaden kasační
stížností. Jednalo se tak o účelové rozhodnutí a o střet zájmů. Žalobkyně požádala
o přezkoumání napadeného usnesení i všech předcházejících rozhodnutí krajského soudu.
Pro přehlednost je tedy nutno připomenout, že kasační stížnosti podané proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dn e 26. 8. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-108
a proti usnesení téhož soudu ze dne 2. 10. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-122, byly Nejvyššímu
správnímu soudu předloženy současně, jsou proto vedeny pod sp. zn. 3 As 49/2003. Nejvyšší
správní soud pak v souladu s §39 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. o těchto kasačních stížnostech
vedl společné řízení.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. V dané věci stěžovatelka není zastoupena advokátem a sama rovněž nemá
právnické vzdělání. Povaha rozhodnutí, proti nimž kasační stížnosti směřují, však vylučuje,
aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat
za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí.
Za situace, kdy předmětem přezkumu je též rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti
účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného zastoupení
vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního
smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník právo
na ustanovení zástupce nemá.
Nejvyšší správní soud věc posoudil
takto:
Jak zmíněno již výše, v rámci řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
krajského soudu ze dne 27. 6. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-60, stěžovatelka poté, co byla
vyzvána k zaplacení soudního poplatku a k doložení plné moci advokáta, požádala
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Těmto návrhům krajský soud
nevyhověl usnesením ze dne 26. 8. 2003, doručeným stěžovatelce dne 1. 9. 2003.
Proti usnesení stěžovatelka včas podala kasační stížnost, a to dne 5. 9. 2003 u Nejvyššího
správního soudu. Dne 22. 9. 2003 byla tato kasační stížnost postoupena krajskému soudu
k postupu dle §108 s. ř. s. V mezidobí, dne 19. 9. 2003, krajský soud stěžovatelku přípisem
vyzval k doložení plné moci advokáta a k zaplacení soudního poplatku v náhradní lhůtě
jednoho týdne, přičemž ji poučil, že v případě nevyhovění výzvě bude spis předložen
Nejvyššímu správnímu soudu, který kasační stížnost odmítne dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Usnesením ze dne 2. 10. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-122, pak krajský soud řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti předmětnému rozsudku zastavil, a to pro nezaplacení soudního
poplatku ve stanovené lhůtě.
Ve včas podané kasační stížnosti proti posledně jmenovanému usnesení stěžovatelka
namítla účelovost rozhodování krajského soudu a střet zájmů. Tuto námitku Nejvyšší správní
soud neshledal důvodnou. Z hlediska procesního totiž krajský soud postupoval
dle §108 s. ř. s., podle jehož první věty má-li kasační stížnost vady, avšak není zjevně
opožděná nebo podaná tím, kdo k jejímu podání zjevně není oprávněn, postará se předseda
senátu o jejich odstranění. Uvedené ustanovení tedy upravuje povinnosti krajského soudu
v „přípravném řízení“ předcházejícím vlastnímu rozhodnutí o kasační stížnosti, jeho účelem
pak je splnění podmínek řízení o vlastní kasační stížnosti. K předmětným úkonům je krajský
soud příslušný zejména z důvodu procesní ekonomie. Jestliže tedy podmínky řízení nejsou
splněny již při podání kasační stížnosti, je krajský soud oprávněn (i povinen) vyzvat účastníky
řízení k odstranění konkrétních nedostatků. Mezi podmínky řízení o kasační stížnosti
dle s. ř. s. patří i otázka náležitostí kasační stížnosti, povinného zastoupení stěžovatele
advokátem a zaplacení soudního poplatku. Jestliže tedy krajský soud stěžovatelku v souladu
s §108 s. ř. s. vyzýval k odstranění nedostatků podmínek řízení o kasační stížnosti (k doložení
plné moci advokáta a k zaplacení soudního poplatku), nelze z jeho postupu a priori usuzovat
na podjatost předsedkyně senátu či střet zájmů. V řízení o kasační stížnosti je pak krajský
soud nadán pravomocí rozhodovat např. o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení
advokáta či tlumočníka a dále též o zastavení řízení, a to dle §108 odst. 2 s. ř. s., byla-li
kasační stížnost před předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu vzata zpět,
a dle §3 odst. 4 a §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, v případě nezaplacení soudního
poplatku za řízení o kasační stížnosti ve stanovené lhůtě. Konečné posouzení splnění ostatních
podmínek řízení o kasační stížnosti pak přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.
Jistého pochybení se však krajský soud dopustil z hlediska předvídatelnosti svého
rozhodování. Právní systém je, mimo jiné, založen na zásadě předvídatelnosti rozhodování
soudů, která je nepominutelným komponentem principu právní jistoty a tedy i jedním
ze znaků právního státu. Předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, kterému předchází
předvídatelný postup soudu. Tato předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci je vyjádřením
maximy, na základě níž se lze v demokratickém právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR)
spolehnout na to, že ve své důvěře v platné právo nikdo, tj. fyzická či právnická osoba,
nebude zklamán. Pouze takto předvídatelné chování naplňuje v praxi fungování materiálně
chápaného demokratického právního státu a vylučuje prostor pro případnou svévoli. Zákon
jasně stanoví, že je soud povinen poskytnout účastníkům poučení o jejich procesních právech
a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu (§36 odst. 1 s. ř. s.).
Jestliže pak krajský soud přípisem ze dne 19. 9. 2003 stěžovatelce sdělil, že v případě
nesplnění konkrétních povinností (a to i v případě nezaplacení soudního poplatku) bude věc
předložena Nejvyššímu správnímu soudu, který kasační stížnost odmítne, a následně
dne 2. 10. 2003 sám rozhodl o zastavení řízení, jen stěží takový postup proti zásadě
předvídatelnosti soudního rozhodování obstojí.
Nicméně, v daném případě krajský soud svým postupem, kterým pravomocně ukončil
řízení o kasační stížnosti o předmětném rozsudku, zejména fakticky znemožnil soudu vyšší
instance (Nejvyššímu správnímu soudu) přezkoumat k podané kasační stížnosti usnesení,
kterým nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce. Tímto způsobem však není možné kasačnímu soudu postavit
překážku pro jeho rozhodování o podané kasační stížnosti. Krajský soud tímto postupem
popřel devolutivní účinek podané kasační stížnosti a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. K této vadě Nejvyšší správní soud přihlédl
v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s. z úřední povinnosti. Aby totiž mohl projednat a rozhodnout
ve věci kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků
a o neustanovení zástupce, nezbylo mu, než usnesení o zastavení řízení zrušit.
Co se týče samotného přezkoumání usnesení ze dne 26. 8. 2003, spatřovala stěžovatelka
jeho nezákonnost v tom, že jí krajský soud měl osvobození od soudních poplatků přiznat,
neboť její poměry přiznání osvobození od placení soudních poplatků odůvodňují. Stejně tak jí
měl ustanovit i zástupce.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků
je zařazen v §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je kromě jiného uvedeno , že účastník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být
úspěšný, takovou žádost zamítne.
Účastník tedy dle s. ř. s. může být osvobozen od soudních poplatků při splnění těchto tří
předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh
(na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků.
V předmětném soudním spise je založena stěžovatelčina žádost o ustanovení zástupce
ze dne 12. 8. 2003, a to pro řízení o její kasační stížnosti ze dne 23. 7. 2003 proti rozsudku
krajského soudu ze dne 27. 6. 2003, č. j. 10 Ca 66/2003-60 [předpoklad a)]. Ze stejného
soudního spisu nevyplývá, že by kasační stížnost byla zjevně neúspěšná (například opožděná),
a je tedy splněn předpoklad pod písmenem b).
Při zkoumání existence předpokladu c) je potřebné nejprve zdůraznit, že účastníka
„zatěžuje“ jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník
ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí nejen uvést,
v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže
soudní poplatek uhradit, ale též takové tvrzení řádně doložit.
Ze soudního spisu vyplynulo, že stěžovatelka unesla jak své břemeno tvrzení,
tak i břemeno důkazní v tom smyslu, že soud na základě předložených důkazů (včetně důkazů
předložených již v rámci řízení o žalobě) mohl dospět k právnímu závěru pro stěžovatelku
příznivému.
V žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 11. 8. 2003 stěžovatelka uvedla,
že nevlastní žádné finanční prostředky, ani žádné cennosti, žije ze starobního a vdovského
důchodu ve výši 8 265 Kč, což doložila ústřižkem pro příjemce výplatního dokladu. Ušetřené
finance dává na údržbu malého starého domku, který vlastní a bydlí v něm společně
s částečně invalidním synem, na opravu či odstranění závad však nemá prostředky. Dále
vlastní zahradu. Je těžce zdravotně postižena, vlastní průkaz ZTP (což stěžovatelka doložila
rozhodnutím Okresního úřadu České Budějovice, ze dne 27. 8. 2002, č. j. 813-699/02
již k žádosti o osvobození od soudních poplatků v rámci řízení o žalobě). Nepobírá žádné
sociální dávky.
Soud při rozhodování o přiznání osvobození od soudních poplatků je oprávněn a povinen
zkoumat majetkové a sociální poměry účastníka a tyto hodnotit z hlediska zákonných
podmínek - tedy z hlediska, zda žadatel o osvobození má nebo nemá dostatečné prostředky
k úhradě soudního poplatku. Žadatel je přitom povinen soudu své majetkové a sociální
poměry věrohodným způsobem prokázat. Rozhodnutí o žádosti musí odpovídat tomu,
aby účastníku nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo
bránit své právo. Objektivní nedostatek finančních prostředků by tedy neměl způsobit
nemožnost dovolat se svého práva u soudu. Při hodnocení majetkových poměrů je třeba
přihlédnout nejen k výši příjmů a množství disponibilních finančních prostředků,
ale též k možnosti si tyto prostředky opatřit. Soud také má přihlížet k výši soudního poplatku,
k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá průběh řízení (dokazování, náklady právního
zastoupení, apod.) či k povaze uplatněného nároku.
Závěr, který krajský soud z předložených listin a tvrzení stěžovatelky učinil však plně
nevychází ze shora uvedených požadavků. Soud se v daném případě spokojil s posouzením
poměru výše starobního důchodu stěžovatelky k výši soudního poplatku s přihlédnutím
k vlastnictví rodinného domku, ve kterém stěžovatelka bydlí a nevynakládá tak náklady
spojené se zaplacením nájemného. Především soud nevzal v úvahu sociální aspekty věci.
Nepřihlédl zejména ke skutečnosti, že stěžovatelka je těžce zdravotně postižena (je držitelkou
průkazu ZTP), s čímž jsou spojeny zvýšené finanční nároky. Soud též při posuzování
výdajové stránky majetkových poměrů stěžovatelky nezohlednil skutečnost, že i se správou
domu a pozemku jsou spojeny náklady, které nese vlastník nemovitosti. Mechanickou
aplikaci nařízení vlády o stanovení životního minima bez dalšího nelze považovat v daném
případě za odůvodnění odpovídající povaze a závažnosti dané věci.
Je totiž zřejmé, že stěžovatelka n emá žádnou jinou možnost opatřit si další finanční
prostředky. S ohledem na tyto skutečnosti, ale i na vývoj životních nákladů ve společnosti,
shora prokázaný příjem stěžovatelky podle názoru Nejvyššího správního soudu koresponduje
té úrovni, která úvahu o potřebnosti ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona naplňuje
a kdy nepřiznání osvobození od soudních poplatků by bylo schopno způsobit ve svých
důsledcích odepření možnosti dovolat se svého práva u soudu.
Pokud jde o ustanovení zástupce, pak podle §35 odst. 7 s. ř. s. může být předsedou
senátu ustanoven zástupce navrhovateli, u něhož jso u předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a u něhož je to třeba k ochraně jeho práv. V daném případě krajský
soud zamítl žádost jen s ohledem na skutečnost, že byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků. Za situace nepřiznání osvobození od soudních poplatků nebylo třeba
zkoumat naplnění další podmínky, ovšem jak výše uvedeno, úvahu, o níž byl opřen závěr
o nesplnění podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků nepovažuje Nejvyšší
správní soud za akceptovatelnou.
Stěžovatelka dále namítla nepříslušnost krajského soudu k rozhodování o jejích návrzích
na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce, a z toho vyplývající možnost
podjatosti předsedkyně senátu. K této námitce Nejvyšší správní soud poukazuje na již výše
uvedenou část odůvodnění vztahující se k postupu krajského soudu po podání kasační
stížnosti (§108 s. ř. s.).
Podáním ze dne 25. 10. 2004 stěžovatelka požádala o vydání předběžného opatření.
O tomto návrhu Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci
samé.
Ze shora uvedených důvodů byla napadená usnesení zrušena a věc vrácena krajskému
soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V něm je soud vázán právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e js o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2005
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu