ECLI:CZ:NSS:2005:3.AS.57.2003:55
sp. zn. 3 As 57/2003 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jiřího Vyvadila v právní věci stěžovatele J.
Š., zastoupeného JUDr. Helenou Teissingovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Křižíkova
1/332, za účasti Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánská 2,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2003, č. j. 2
Ca 14/2003 – 8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky JUDr. Heleny Teissingové, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 1/332,
se u r č u je částkou 1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2003, č. j. 2 Ca 14/2003 – 8, nebyl
stěžovatel osvobozen od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení městský soud uvedl,
že poplatková povinnost vznikla stěžovateli podáním žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 1,
kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy č. RO 159/2002 MHMP
108563/2002 ze dne 14. 10. 2002, jímž byl shledán vinným z přestupku proti majetku podle
§50 odst.1 písm. a) zák. ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Protože svou poplatkovou
povinnost nesplnil, byl usnesením tohoto soudu ze dne 9. 12. 2002 vyzván k jeho zaplacení.
Přípisem ze dne 16. 12. 2002 požádal stěžovatel o osvobození od placení soudních poplatků.
Proto mu byl zaslán formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“
s výzvou, aby toto potvrzení vyplnil a zaslal obratem obvodnímu soudu. V uvedené lhůtě
stěžovatel zaslal přípis ze dne 11. 2. 2003, v němž požádal o osvobození od placení soudních
poplatků podle §11 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších přepisů, tj. z důvodu nesprávného úředního postupu. Městský soud
poukaz na citované ustanovení neshledal případným, neboť §11 citovaného zákona upravuje
osvobození od soudního poplatku ze zákona a nikoliv na základě rozhodnutí soudu
a v projednávané věci nejde o řízení o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci
nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem,
ale jde o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §4 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), na které zmíněné ustanovení
nedopadá. Jelikož stěžovatel nedoložil, že nemá dostatečných prostředků pro zaplacení
soudního poplatku přesto, že byl soudem k doložení skutečností vyzván, městský soud
stěžovatele od placení soudních poplatků neosvobodil.
Stěžovatel se podanou kasační stížností podanou v zákonné lhůtě domáhal
přezkoumání napadeného usnesení a namítal, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu
ze strany Obvodního úřadu Praha 7 a potažmo i Magistrátu hl. města Prahy, a proto by měl
být od poplatku osvobozen. Pokud není od poplatku osvobozen, podmiňuje jeho zaplacení
provedením exekuce na povinného S., č. j. 35 E 1188/2001. Dále namítal, že nemá prostředky
na hrazení soudních poplatků, když stát nekoná a nevěnuje se jeho podáním a nevymáhá jeho
pohledávky a není mu rovněž tak zřejmé, proč o neosvobození od poplatku rozhodl městský
soud.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel
v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Podle §4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1999 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů stěžovateli vznikla poplatková povinnost podáním žaloby proti
rozhodnutí správního orgánu a osvobozen od soudních poplatků mohl být, pokud by doložil,
že nemá dostatečné prostředky. Proto mu byl zaslán formulář „Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech“ s výzvou k jeho vyplnění. Stěžovatel však této výzvě
nevyhověl. Proto jeho námitky, které nesměřují proti těmto závěrům jsou nedůvodné,
neboť míří jinam než jsou důvody městského soudu, o která opřel své rozhodnutí. Námitky
stěžovatele, jimiž podmiňoval zaplacení soudního poplatku, tj. provedení exekuce
na povinného S. ve věci sp. zn. 35 E 1188/2001 či tvrzení, že nemá prostředky, když se stát
nevěnuje jeho pohledávkám a dlužník upadl do konkurzu, nepochybně obsahují majetkový
aspekt, ale samy o sobě neprokazují, že stěžovatel nemá dostatečné prostředky.
Pokud se stěžovatel v kasační stížnosti dovolával nesprávného úředního postupu
ze strany správních orgánů a ačkoliv to výslovně neuvádí, jde mu patrně o osvobození podle
§11 odst.1 písm. g) zákona ČNR č. 549/ 1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, podle něhož je osvobozeno řízení ve věcech náhrady škody způsobené při výkonu
veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním
postupem. Protože podanou žalobou se domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí
správního orgánu, jímž byl uznán vinným přestupkem, nejde o řízení ve věcech náhrady
škody způsobené výše uvedenými způsoby. Proto ani tuto námitku neshledal Nejvyšší správní
soud důvodnou.
Pokud stěžovatel poukazoval na to, že nerozumí postupu, kdy byl vyzván Obvodním
soudem pro Prahu 1 a napadené usnesení vydal městský soud, byl tento procesní postup
v souladu se zákonem, o čemž měl však být stěžovatel vyrozuměn, neboť dnem 1. 1. 2003
nabyl účinnosti soudní řád správní a podle jeho §132 věci správního
soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána
věcná příslušnost k řízení okresním soudům, převezme a dokončí krajský soud věcně
příslušný podle tohoto zákona. V souladu s citovaným ustanovením byla věc dne 21. 2. 2003
postoupena Městskému soudu v Praze, který v rámci své pravomoci o žádosti o osvobození
od soudních poplatků rozhodl.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků
náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl, a správnímu orgánu
žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Odměnu zástupce žalobce určil soud ve výši 1075 Kč, tj. za jeden úkon právní služby
1000 Kč podle ust. §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, a náhradu hotových výdajů v částce 75 Kč podle §13 odst. 3 citované vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. března 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu