ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.154.2005
sp. zn. 3 Azs 154/2005 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně Y. S., zastoupené Mgr. Markétou Buriancovou, advokátkou se sídlem Bělohorská
135, Praha 6, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 17. 3. 2004, čj. OAM-665/VL-10-17-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 59 Az 69/2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 11. 10. 2004, čj. 59 Az 69/2004 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky Mgr. Markéty Buriancové se u r č u je částkou 2150 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta
žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu na území České republiky
jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobkyní uváděné
problémy s neznámými osobami, které hledaly dceru žalobkyně, avšak o žalobkyni se blíže
nezajímaly, nejsou zákonnými důvody pro udělení azylu na území České republiky podle §12
zákona o azylu. Proto byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004, čj. 59 Az 69/2004 - 23,
byla zamítnuta žaloba proti uvedenému rozhodnutí žalovaného s odůvodněním, že žalobkyně
v řízení o udělení azylu neuvedla žádné skutečnosti o svém pronásledování v zemi původu
z důvodů podle §12 zákona o azylu a jako jediný důvod uvedla, že má obavy z neznámých
osob, které ji obtěžují a hledají dceru. Podle soudu se jedná o důvody nerozhodné z hlediska
řízení o udělení azylu, neboť nebyly zapřičiněny rasou, národností, náboženstvím, příslušností
k určité sociální skupině nebo politickými názory žalobkyně. Soud neshledal důvodnými
ani namítaná porušení §3 odst. 3 a 4 a §47 odst. 3 spr. ř. K námitce, že žalovaný pochybil,
když se věcí nezabýval z hlediska §14 a §91 zákona o azylu, soud uvedl, že aplikaci
těchto ustanovení předpokládá posuzování důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu, k čemuž v souzené věci nedošlo. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost podává z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. a požádala soud o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. Soudem ustanovená zástupkyně byla soudem vyzvána k tomu, aby uvedla,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí napadá. V podání ze dne 26. 2. 2005
zástupkyně stěžovatelky uvedla, že soud nezhodnotil všechny okolnosti případu,
neboť stěžovatelka se ve vlasti cítí být ohrožena vzhledem k vyhrožování fyzickým
napadením. Je-li toto vyhrožování spojeno se vstupem její dcery mezi Svědky Jehovovy,
lze v takovém jednání spatřovat i náboženský prvek. V tom, že žalobkyně sice toto jednání
oznámila na policii, avšak dále již formálně nevedla žádné kroky, nelze spatřovat překážku
pro udělení azylu, pokud byl takový postup zapřičiněn obavou ze strany státních orgánů.
Zástupkyně stěžovatelky požádala soud o prodloužení lhůty k bližšímu odůvodnění z důvodu
své nemoci. V podání ze dne 28. 3. 2005 však již pouze uvedla, že setrvává na podání ze dne
26. 2. 2005. Stěžovatelka závěrem navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
11. 10. 2004, čj. 59 Az 69/2004 - 23, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení;
současně požádala soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný se k původně podané kasační stížnosti vzhledem k jejímu obsahu odmítl
vyjádřit a na výzvu k vyjádření se k doplnění kasační stížnosti již nereagoval.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvody odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom
neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. a) až d) s. ř. s. Jelikož však jsou důvody kasační stížnosti svým obsahem podřaditelné
pouze pod důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ostatními ani po výzvě
soudu blíže nespecifikovanými důvody kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval.
Důvodem podané kasační stížnosti je tedy důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový
stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor,
který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě neshledal. Nejvyšší správní soud konstatuje,
že podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud s odkazem
na rozhodnutí žalovaného i krajského soudu konstatuje, že žalobkyně v průběhu řízení
o udělení azylu žádné takové skutečnosti neuvedla, a jako důvody žádosti o udělení azylu
sdělila obavu z neznámých osob, jež po ní požadovaly informace o pobytu její dcery.
K námitce stěžovatelky, že soud nesprávně posoudil skutečnost, že stěžovatelka byla
ohrožena fyzickým napadením, Nejvyšší správní soud s odkazem na vydaná rozhodnutí
konstatuje, že v protokolu o pohovoru k žádosti o udělení azylu stěžovatelka neuvedla,
že by jí bylo vyhrožováno fyzickou likvidací, proto toto tvrzení v kasační stížnosti soud
neshledal důvodným. Namítanou vazbu vstupu dcery žalobkyně mezi Svědky Jehovovy
a pronásledování žalobkyně z důvodu náboženství soud rovněž neshledal důvodnou,
neboť stěžovatelka osobně z těchto důvodů pronásledována nebyla, neznámé osoby chtěly
znát místo pobytu dcery žalobkyně, jež je členkou Svědků Jehovových; v takové situaci
však nemohlo dojít k pronásledování stěžovatelky z důvodů náboženských. K námitce,
že stěžovatelka měla obavu před pronásledováním ze strany státních orgánů, Nejvyšší správní
soud konstatuje, že tuto skutečnost stěžovatelka neuvedla v řízení o udělení azylu ani v řízení
před soudem prvního stupně, proto se jí s ohledem na ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. nebylo
možné zabývat, neboť ke skutečnostem uplatněným po vydání napadeného rozhodnutí
Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Nejvyšší správní soud ze všech uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatelka podala současně s kasační stížností návrh, aby byl
kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu
nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s §56 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. přednostně.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7
s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly. Stěžovatelce byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupkyní advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátce částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní
služby – první porady s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační
stížnosti ze dne 26. 2. 2005 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s §9
odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu