ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.162.2004
sp. zn. 3 Azs 162/2004 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci
žalobkyně: L. Z., zastoupené Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem Domažlice,
Npor. O. Bartoška 15, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 59 Az 46/2003, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 10. 2003 č. j. OAM-5581/VL-11-04-2003, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2004 č. j. 59 Az 46/2003 –
18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 2. 2004 č. j. 59 Az 46/2003 - 18 zamítl
žalobu podanou žalobkyní (dále i „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne
31. 10. 2003 č. j. OAM-5581/VL-11-04-2003, kterým byla zamítnuta její žádost o udělení
azylu jako zjevně nedůvodná dle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že provedené
dokazování jednoznačně svědčí o tom, že žalobkyně neopustila Ukrajinu z důvodu
pronásledování za uplatnění politických práv a svobod nebo z důvodu odůvodněného strachu
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství nebo politického přesvědčení. Žalobkyně jako
důvody uvedla, že na Ukrajině neměla práci, potřebuje si vydělat finanční prostředky a snaží
se o legalizaci pobytu v České republice. Jde o důvody nerozhodné z hlediska řízení o udělení
azylu a soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení azylu dle §12
zákona o azylu a její žádost je zjevně nedůvodná dle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka včas kasační stížnost,
ve které uvedla, že má za to, že byla v předcházejícím řízení o udělení azylu krácena na svých
právech. Na Ukrajině, kde je v současné době velmi zlá hospodářská situace, byla
stěžovatelka dříve zaměstnána jako švadlena, avšak o tuto práci přišla a přes veškerou její
snahu se jí další práci nepodařilo obstarat, proto se dostala do velmi nepříznivé ekonomické
situace. Stěžovatelka se jako vdova stará sama o nezletilé děti, při ztrátě zaměstnání ztratila
také v podstatě možnost zajistit pro sebe a své děti základní lidské potřeby, navíc dcera
onemocněla a její léčba byla velmi finančně nákladná. Jedinou možností, jak obstarat finanční
prostředky, tak dle stěžovatelky bylo vycestovat za prací do České republiky. O azyl
se rozhodla požádat z důvodu své složité ekonomické situace. Stěžovatelka se domnívá,
že jak žalovaný, tak krajský soud, při svém rozhodování neměly úplné podklady, tedy nebyl
řádně zjištěn skutkový stav věci, neboť jí nebyla dána možnost se k předmětné věci vyjádřit,
proto došlo k zamítnutí její žádosti o udělení azylu. Stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek
zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný
účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá,
že jak jeho rozhodnutí, tak napadený rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu
se zákonem, a odkazuje na správní spis ve věci, zejména na podání a výpovědi učiněné
v řízení o udělení azylu stěžovatelkou. Žalovaný trvá na tom, že stěžovatelka měla v řízení
možnost se vyjádřit ke všem skutečnostem týkajícím se její žádosti o udělení azylu,
a navrhuje kasační stížnost zamítnout a nepřiznat jí odkladný účinek.
Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne 22. 10. 2003
žádost o udělení azylu, ve které uvedla, že je vdova, v poslední době je bez práce a musí
se starat o děti. Do České republiky odjela vydělat si peníze, na cestu do České republiky
si peníze vypůjčila, zprostředkovatel jí slíbil, že jí zde najde práci a vše bude legální. O azyl
požádala, protože jí bylo uděleno správní vyhoštění a ona chce legalizovat svůj pobyt zde.
V případě návratu do vlasti se stěžovatelka ničeho neobávala. V pohovoru k důvodům žádosti
o udělení azylu dne 27. 10. 2003 stěžovatelka podrobněji popsala ekonomické potíže
související s problémy s nalezením zaměstnání, které ji provázely na Ukrajině. Uvedla také,
že nikdy neměla ve vlasti problémy se státními orgány a od azylu očekává, že si možná
vydělá nějaké peníze.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního
trvalého bydliště. Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou v případech
taxativně vymezených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu. Podle §16 odst. 1 písm. g)
téhož zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel
neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 téhož zákona.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně neoznačila zákonné důvody jejího podání,
avšak z jejího obsahu je možno usuzovat, že stěžovatelka namítá nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem, tedy důvod uvedený v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Nesprávné
posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je vybrána
nesprávná právní norma, popř. je sice vybrána správná právní norma, ale je nesprávně
vyložena nebo aplikována. Právní otázkou, kterou se krajský soud v předcházejícím řízení
zabýval, je otázka, zda důvody uváděné stěžovatelkou, lze podřadit důvodům pro udělení
azylu dle §12 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v rámci
správního řízení o udělení azylu (stejně jako poté v žalobě a v kasační stížnosti) uváděla
jako důvody žádosti o azyl toliko své ekonomické potíže ve vlasti a snahu o legalizaci
svého pobytu na území České republiky, tedy důvody, které nelze podřadit pod zákonem
stanovené důvody pro udělení azylu. Proto žalovaný postupoval zcela v souladu se zákonem,
když žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou, a krajský soud
správně s jeho rozhodnutím vyslovil souhlas. Nejvyšší správní soud se s přijatým závěrem
ve věci ztotožňuje a neshledal nezákonnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Námitka stěžovatelky o neúplných podkladech a nemožnosti se k předmětné věci
vyjádřit se ukazuje neopodstatněnou, neboť z předložených spisových materiálů jednoznačně
vyplývá, že žalovaný i krajský soud si opatřily dostatek podkladů k objektivnímu posouzení
věci, přičemž vycházely zejména z tvrzení stěžovatelky. Z předloženého správního spisu
je také evidentní, že stěžovatelce byl v rámci řízení o udělení azylu dán dostatečný prostor
k vyjádření. Při podání žádosti o udělení azylu (stěžovatelkou podepsána dne 22. 10. 2003),
byla stěžovatelce dána možnost rozvést důvody, pro které žádá o udělení azylu, a jiné důležité
okolnosti, které mohou osvědčit důvody k podání žádosti. Dne 27. 10. 2003 byl veden
pohovor k žádosti o udělení azylu a protokol o tomto pohovoru stvrdila stěžovatelka svým
podpisem s tím, že byla seznámena s obsahem protokolu o pohovoru, souhlasí s ním a nežádá
doplnění. Co se týče řízení o žalobě u krajského soudu, zde stěžovatelka nevyjádřila
svůj nesouhlas s tím, aby o věci samé bylo rozhodnuto bez jednání ve smyslu ustanovení §51
odst. 1 s. ř. s.
Na závěr Nejvyšší správní soud upozorňuje, že právní institut azylu nelze směšovat
s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky, které jsou
vymezeny například v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, v platném
znění.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako
nedůvodnou dle §110 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelka podala také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla vyřízena
přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán měl
ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho
běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu