ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.181.2005
sp. zn. 3 Azs 181/2005 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
V. B. M., zastoupeného JUDr. Františkem Tůmou, advokátem se sídlem Blanická 25, Praha
2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11.
2003, čj. OAM-214/LE-02-PA03-2001, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod
sp. zn. 14 Az 579/2003, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 30. 8. 2004, čj. 14 Az 579/2003 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebylo žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“); současně bylo rozhodnuto o tom, že se na žalobce
nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný v odůvodnění uvedl,
že důvodem jeho odchodu z vlasti byly problémy s vyděrači a s místními orgány ve Varně,
což mu bránilo ve svobodném podnikání; dalším důvodem byla legalizace pobytu na území
České republiky. Žalovaný uvedl, že žalobce neuvedl žádnou skutečnost svědčící
o jeho pronásledování z některého z důvodů podle §12 písm. a) a b) zákona o azylu.
Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a podle §14 zákona o azylu
a k neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu. Proti rozhodnutí podal
žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, v níž napadl rozhodnutí žalovaného
v celém rozsahu s tím, že žádá jeho zrušení a že odůvodnění žaloby učiní dodatečným
podáním. Jelikož žaloba neobsahovala žádný žalobní bod, vyzval krajský soud žalobce
usnesením ze dne 30. 12. 2003, čj. 14 Az 579/2003 - 12, k tomu, aby odstranil vady žaloby
spočívající mj. v absenci žalobních bodů a aby uvedl důkazy, které navrhuje provést, a to ve
lhůtě deseti dnů ode dne doručení usnesení. Žalobce v této lhůtě, dne 9. 2. 2004, zaslal soudu
přípis, v němž sdělil, že v pohovoru v rámci řízení o udělení azylu uváděl politické důvody,
neboť jeho otec žije dlouho v Německu, pročež bylo na žalobce nahlíženo jako na osobu
nepřátelskou vůči vlasti. Žalobce dále uvedl, že ve vlasti zanechal podnikání, neboť mu státní
orgány kladly do cesty opakovaně překážky z důvodu, že je synem emigranta. Tyto
skutečnosti hodlal žalobce prokázat svou výpovědí a správním spisem.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004,
čj. 14 Az 579/2003 - 31, byla žaloba žalobce odmítnuta. V odůvodnění soud uvedl,
že v důsledku dispoziční zásady musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky za nezákonné
nebo nicotné. V souzené věci žaloba žalobní body neobsahovala; sice byla doplněna podáním
ze dne 9. 2. 2004, lhůta k uvedení žalobních bodů však skončila dne 18. 12. 2003; vady
žaloby tedy nebyly odstraněny ve lhůtě podle §71 odst. 2 s. ř. s. V tom soud shledal nesplnění
podmínek řízení a žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel vyslovil nesouhlas se závěrem krajského soudu,
neboť již v pohovoru v řízení o udělení azylu požádal o politický azyl, neboť jeho otec
emigroval do Německa, pročež mu byly ze strany státních orgánů v zemi původu kladeny
překážky svobodnému podnikání; všechny tyto skutečnosti jsou obsahem správního spisu
a soud pochybil, pokud neprověřil tyto skutečnosti známé již od počátku řízení.
Proto stěžovatel navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2004,
čj. 14 Az 579/2003 - 31, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání,
neboť má za to, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu
s právními předpisy. Žalovaný uvedl, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly
problémy s vyděrači a s místními orgány ve Varně, a legalizace pobytu na území České
republiky. Stěžovatel však nevyčerpal možnosti ochrany, které nabízí bulharský právní řád.
Důvody uváděné stěžovatelem nejsou navíc podřaditelné pod taxativně uvedené důvody §12
zákona o azylu. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména
na podání a výpovědi stěžovatele učiněné v průběhu správního řízení, a na vydané rozhodnutí.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod
odpovídající §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil důvod obsažený v §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť kasační stížnost podal z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Nejvyšší správní soud se proto zaměřil toliko na posouzení
zákonnosti procesního postupu krajského soudu, neboť v této fázi řízení mu již nepřísluší
meritorně se zabývat důvodností žádosti stěžovatele o udělení azylu. Nejvyšší správní soud
především vychází z §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož soud usnesením odmítne
návrh, jestliže nejsou splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný
nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat. V důsledku přísné
dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba
obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§71 odst. 1
písm. d) s. ř. s.]. V souzené věci je však zřejmé, že žaloba stěžovatele žádné žalobní body
neobsahovala a že stěžovatel tuto žalobu v zákonné lhůtě pro její podání v tomto směru
ani nijak nedoplnil a doplnění zaslal až po výzvě soudu téměř dva měsíce po uplynutí lhůty
pro podání žaloby a tedy i pro uvedení žalobních bodů. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí
vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (§71 odst. 2 věta druhá s. ř. s.). Pokud žádný
žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn ve lhůtě
pro podání žaloby, jak vyplývá z §71 odst. 2 s. ř. s. S ohledem na konstantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 23. 10. 2003, čj. 2 As 9/2003 - 40, publikovaný
pod č. 113/2004 Sb. NSS) nebylo ani zákonnou povinností soudu v souzené věci vyzvat
žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s., neboť – takto široce pojímaná –
povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě
koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován. Nejvyšší správní soud
proto dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením
nedopustil nezákonnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., pokud žalobu stěžovatele
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť po marném uplynutí lhůty k podání žaloby
se absentující žalobní body stávají neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení i tehdy,
pokud by byly tyto žalobní body žalobcem po uplynutí lhůty pro podání žaloby uplatněny.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu