ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.212.2004
sp. zn. 3 Azs 212/2004 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně: O. M.,
zastoupené Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem Brno, Nové sady 27, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2004 č. j. 56 Az
36/2003 - 26
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2004 č. j. 56 Az 36/2003 - 26
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
II. Ustanovené zástupkyni žalobkyně advokátce Mgr. Magdě Havlové
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 3. 2004 č. j. 56 Az 36/2003 - 26 odmítl
podání žalobkyně (dále i „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2003
č. j. OAM-2483/VL-07-04-2003, kterým byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). V odůvodnění usnesení krajský soud zejména uvedl, že podání žalobkyně ze dne
20. 6. 2003 postrádalo základní náležitosti žaloby vymezené v ustanovení §71 odst. 1
písm. a) až f) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen “s. ř. s.“),
proto ji usnesením vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení odstranila vady svého podání tak,
aby bylo zřejmé zejména označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné a jaké případně navrhuje provést důkazy k prokázání svých tvrzení. Krajský
soud současně žalobkyni poučil, že nebude-li výzvě vyhověno, soud řízení o tomto podání
odmítne. Na výzvu reagovala žalobkyně tak, že podáním ze dne 22. 9. 2003 zopakovala,
kdy jí bylo doručeno napadené rozhodnutí a doplnila v ruském jazyce další skutečnosti.
Krajský soud žalobkyni vyzval, aby údaje uvedené v doplnění v jazyce ruském, zaslala soudu
ve lhůtě 1 měsíce přeložené do českého jazyka, na což žalobkyně požádala, aby jí byl
ustanoven tlumočník pro jazyk ruský, jelikož neovládá český jazyk. Dle názoru krajského
soudu je nutno ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném
znění (dále jen „o. s. ř.“) ve smyslu §64 s. ř. s. a ustanovení §36 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s článkem 37 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod vyložit tak, že účastník,
který neovládá jazyk, jimž se vede jednání, má právo na tlumočníka, což znamená, že má
právo, v případě, že je nařízeno jednání před soudem, aby byl informován o obsahu jednání,
které se za jeho přítomnosti vede. Z uvedených ustanovení však dle krajského soudu
nevyplývá právo obracet se písemně na soud v cizí řeči, proto písemnosti zasílané soudu,
které jsou vyhotovené v cizím jazyce, je třeba opatřit překladem do českého jazyka. Krajský
soud měl za to, že z podání žalobkyně i poté, co byla vyzvána, aby odstranila jeho vady, není
zřejmé, jaké jsou důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí, zejména není jasné,
na základě jakých skutkových důvodů ve spojení s právními důvody považuje rozhodnutí
za nezákonné, a proto dle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. podání odmítl.
Proti citovanému usnesení krajského soudu podala stěžovatelka včas kasační stížnost
z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatelka spatřuje
nezákonnost odmítnutí návrhu v porušení jednoho ze základních principů, jimiž je soudní
řízení ovládáno, a to principu rovnosti účastníků, který vyjadřuje skutečnost, že účastníci
řízení musí stát před soudem v rovném postavení, aniž by byla jedna nebo druhá strana
jakkoli procesně zvýhodněna. Soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění
jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu
nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Stěžovatelka se domnívá, že soudní řízení
neproběhlo vzhledem k tomu, ze jí nebylo umožněno vyjádřit se k usnesení krajského soudu
ze dne 18. 8. 2003 č. j. 56 Az 36/2003 - 12 v jejím rodném jazyce, ačkoliv soudu opakovaně
podáním ze dne 22. 9. 2003 a následně ze dne 15. 12. 2003 sdělila, že neovládá český jazyk
a žádá o ustanovení tlumočníka. Stěžovatelka má za to, že soud, poté, co mu bylo známo,
že neovládá český jazyk, měl povinnost poskytnout jí poučení v rodném jazyce, pokud tak
neučinil, došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení formulované v ustanovení §36
odst. 1 s. ř. s. a §18 o. s. ř., která je projevem ústavního principu rovnosti účastníků
vyjádřeného v článku 96 odst. 1 Ústavy ČR a v článku 37 odst. 3 a 4 Listiny základních práv
a svobod. Stěžovatelka dále napadá rozhodnutí žalovaného pro jeho nezákonnost způsobenou
tím, že žalovaný v řízení o udělení azylu porušil několik procesních ustanovení správního
řádu. Stěžovatelka navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu
řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené
usnesení krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z předloženého soudního spisu ve věci je zřejmé, že podání stěžovatelky ze dne
20. 6. 2003, kterým se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného, neboť dle jejího názoru byla
žalovaným porušena některá ustanovení vymezená ve správním řádu a ustanovení §12
zákona o azylu, neobsahovalo veškeré náležitosti žaloby stanovené v ustanovení §71 odst. 1
písm. a) až f) s. ř. s. Proto byla stěžovatelka dle §37 odst. 5 s. ř. s. vyzvána krajským soudem
usnesením ze dne 18. 8. 2003 č. j. 56 Az 36/2003 - 12 k doplnění podání ve lhůtě 15 dnů
ode dne doručení usnesení, a to tak, aby z něj bylo zřejmé označení žalobních bodů,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné či nicotné, a jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje
provést. Zároveň byla stěžovatelka poučena, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno,
soud řízení o tomto podání odmítne.
Stěžovatelka na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 22. 9. 2003 označeným
jako doplnění žaloby, ve kterém česky uvedla, že předkládá vlastnoruční doplnění žaloby
v mateřském jazyce, žádá soud o překlad tohoto doplnění, jehož provedení je v souladu
se zásadou rovnosti účastníků řízení, přičemž argumentovala ustanovením č. 37 odst. 3
Listiny základních práv a svobod, §18 odst. 1 o. s. ř. a §36 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka dále
uvedla, že účastníci řízení mají právo v mateřském jazyce činit podání a soud je povinen
obracet se na účastníky řízení v jejich mateřštině, a to pomocí tlumočníka. Část podání
pak byla napsána rukou v ruském jazyce. Stěžovatelka také zopakovala, že žalovaný dle jejího
názoru porušil v řízení o udělení azylu několik ustanovení správního řádu.
Krajský soud stěžovatelku dne 26. 9. 2003 vyzval, aby část podání ze dne 22. 9. 2003,
která byla napsána v ruském jazyce, zaslala soudu přeloženou do českého jazyka ve lhůtě 1
měsíce od doručení výzvy. Na tuto výzvu krajského soudu podala stěžovatelka dne
15. 12. 2003 „vyjádření k výzvě“, v níž požádala o ustanovení tlumočníka pro jazyk ruský,
jelikož neovládá češtinu. Stěžovatelka uvedla, že se domnívá, že prohlášením, že neovládá
český jazyk, dostatečně vyšla najevo potřeba tlumočníka. Tento názor však krajský soud
nesdílel a dospěl k závěru, že podání stěžovatelky ze dne 20. 6. 2003 nadále nesplňuje
zákonné náležitosti žaloby, a usnesením ze dne 2. 3. 2004 č. j. 56 Az 36/2003 - 26 podání
odmítl.
V kasační stížnosti stěžovatelka namítá nezákonnost předmětného usnesení
o odmítnutí podání, neboť ze strany krajského soudu došlo k porušení zásady rovnosti
účastníků řízení. Nejvyšší správní soud shledal uplatněný důvod podání kasační stížnosti
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu,
oprávněným.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že zásada rovnosti zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listiny
základních práv a svobod je jednou ze základních zásad spravedlivého soudního procesu.
Pro správní soudnictví je zásada rovnosti upravena v §36 odst. 1 s. ř. s., který stanoví,
že účastníci mají v řízení rovné postavení a soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti
k uplatnění jejich práv. S rovným postavením účastníků je jistě spojeno jejich právo jednat
před soudem ve své mateřštině. Čl. 37 odst. 4 Listiny stanoví, že kdo prohlásí, že neovládá
jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Soudní řád správní neobsahuje sám
striktní úpravu práva na tlumočníka, proto se analogicky (§64 s. ř. s.) použije občanský
soudní řád, jehož §18 odst. 2 zní, že účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk,
soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Z uvedeného plyne,
že ustanovení tlumočníka není automatickým úkonem soudu, jehož účastníkem je cizinec.
Potřeba tlumočníka musí být zcela zjevná a musí z řízení vyplynout sama, tedy bez toho,
aby soud aktivně zjišťoval, zda jsou naplněny podmínky stanovené v §18 odst. 2 o. s. ř.
V projednávaném případě má Nejvyšší správní soud za to, že potřeba ustanovit
stěžovatelce tlumočníka v řízení před Krajským soudem v Brně najevo vyšla, a to jednak
se zřetelem k podání stěžovatelky ze dne 22. 9. 2003, jehož část byla sepsána v ruském jazyce
a stěžovatelka žádala soud o přeložení této části, a poté zcela jednoznačně na základě podání
stěžovatelky ze dne 15. 12. 2003, ve kterém stěžovatelka výslovně o ustanovení tlumočníka
požádala. Pokud tedy krajský soud setrvával na názoru, že podání stěžovatelky ze dne
20. 6. 2003 včetně jejího doplnění neobsahuje náležitosti žaloby dle §71 odst. 1 s. ř. s., měl
zajistit pořízení překladu rusky psaného textu doplnění ze dne 22. 9. 2003, aby mohl řádně
posoudit, zda podání (žaloba) včetně jeho doplnění je způsobilé k projednání či nikoliv.
V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyšší správní soud dále uvádí, že jestliže stěžovatelka
sepsala část podání, jímž doplňovala žalobu, v jazyce ruském, a na výzvu soudu o přeložení
této části podání do českého jazyka reagovala sdělením, v němž poukazovala na nutnost
přibrání tlumočníka za účelem realizace zásady rovnosti účastníků řízení před soudem, jde
o situaci, v níž vyšla v řízení před krajským soudem najevo potřeba ustanovit tlumočníka
účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk (srov. rozhodnutí č. 342/2004 Sbírky
rozhodnutí NSS). Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani to, že část podání byla sepsána
v českém jazyce, neboť tato skutečnost sama o sobě nemůže ovlivnit závěr o splnění
podmínek ustanovení §18 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že krajský soud tím,
že ve věci neustanovil tlumočníka, ačkoliv tato potřeba vyšla v řízení najevo, nepostupoval
v souladu s ustanovením §18 o. s. ř., což ve svém důsledku znamenalo, že při svém postupu
nerespektoval zásadu rovnosti účastníků řízení v uvedeném ustanovení zakotvenou. Tím,
že krajský soud nemohl posoudit tu část doplnění podání sepsanou v jazyce ruském, nebyly
vytvořeny předpoklady pro posouzení toho, zda podání stěžovatelky včetně jejího doplnění
obsahovalo náležitosti žaloby stanovené v §71 odst. 1 s. ř. s., a krajský soud pochybil, pokud
podání stěžovatelky odmítl pro neodstranění vad podání dle §37 odst. 5 s. ř. s.
Co se týče námitek stěžovatelky o porušení několika procesních ustanovení správního
řádu v řízení o udělení azylu ze strany žalovaného, k tomu Nejvyšší správní soud konstatuje,
že v daném případě kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí
návrhu, neboť krajský soud dospěl k závěru, že se podáním stěžovatelky nelze meritorně
zabývat. Předmětné řízení o udělení azylu vedené žalovaným ani jeho rozhodnutí tedy nebylo
ze strany krajského soudu podrobeno žádnému přezkumu a proto se Nejvyšší správní soud
nemůže shora citovanými námitkami zabývat.
Z důvodů v tomto rozsudku uvedených Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), v němž je krajský
soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve smyslu ustanovení
§110 odst. 3 s. ř. s. V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti podle ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti stěžovatelky
přednostně ve smyslu §56 odst. 2 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s., nerozhodoval již samostatně
o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §107 s. ř. s.
Krajský soud stěžovatelce k její žádosti ustanovil zástupcem advokáta pro řízení
o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají v odměně
za dva úkony právní služby v částce 2000 Kč (§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1 písm. b)
a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a v náhradě hotových výdajů v částce 150 Kč (§13 odst. 3 téže
vyhlášky), celkem 2150 Kč. Tato částka bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
k rukám zástupkyně Mgr. Magdy Havlové do 1 měsíce od právní moci rozsudku
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu