ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.225.2005
sp. zn. 3 Azs 225/2005 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci
žalobkyně: S. Ch., zastoupené advokátkou JUDr. Janou Betlamovou se sídlem Dómská 8,
Litoměřice, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 12. 2004 č. j. 60 Az
100/2004 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna za zastupování a hotové výdaje ustanovené zástupkyně advokátky JUDr. Jany
Betlamové se u r č u j í částkou 1279,30 Kč. Tato částka bude JUDr. Betlamové
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 27. 12. 2004 č. j. 60 Az 100/2004 - 19, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 4. 2004 č. j. OAM-1664/VL-17-2004.
Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že žalovaný zamítl žádost žalobkyně
o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon
o azylu“). Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, z nichž
by bylo možno dovodit, že byla ve své vlasti pronásledována za uplatňování politických práv
a svobod a neuvedla žádnou konkrétní obavu týkající se jejího návratu do vlasti, kterou
by bylo možno považovat za odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání určitých politických názorů.
Žalobkyně uvedla, že do České republiky vycestovala z obavy před věřitelem, jemuž dlužila
peníze; chtěla si v České republice legalizovat pobyt a vydělat peníze na úhradu dluhu.
Žalovaný proto žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou ve smyslu §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu, protože žalobkyně neuvedla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla
být pronásledována z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítla, že s tímto rozhodnutím
nesouhlasí, jestliže její žádost o udělení azylu byla posouzena jako zjevně nedůvodná;
žalovaný tím porušil několik ustanovení správního řádu a §12 zákona o azylu. Pokud jde
o důkazy, odkázala na skutečnosti, které vypověděla při prvním a druhém pohovoru.
Krajský soud zjistil, že žalobkyně si na Ukrajině půjčila peníze, které nebyla schopna
včas zaplatit a proto, z obav před věřitelem, odcestovala do České republiky. Tyto důvody
nejsou podřaditelné pod žádný důvod vymezený v §12 zákona o azylu. Žalobu proto jako
nedůvodnou zamítl.
V kasační stížnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že s rozhodnutím krajského soudu
nesouhlasí. Při projednávání žádosti o azyl došlo k pochybení správního orgánu. Rozhodnutí
správního orgánu je nezákonné proto, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav
věci před vydání rozhodnutí, čímž porušil §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 správního řádu.
Důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, takže opětovně došlo
k porušení §32 odst. 1 a §46 správního řádu. Namítla dále, že rozhodnutí nevyplývá
ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně.
Žalobkyně je přesvědčena, že v zemi svého původu je ohrožena na životě a bude
vystavena nepředstavitelnému nátlaku a stát není schopen jí odpovídajícím způsobem zajistit
ochranu před takovým jednáním. Splňuje tak nepochybně podmínku §12 písm. b) zákona
o azylu a rozhodně splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu.
Žalobkyně současně požádala, aby jí byl soudem ustanoven bezplatný zástupce
(advokát) pro řízení o kasační stížnosti, protože pro to splňuje podmínky.
Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Krajský soud usnesením ze dne 16. 3. 2005 č. j. 60 Az 100/2004 – 35 ustanovil
žalobkyni jako zástupkyni pro řízení o kasační stížnosti ve výroku uvedenou advokátku;
jí současně uložil, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení doplnila kasační stížnost
údajem o tom, v jakém rozsahu se rozsudek napadá, a jaké jsou důvody kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 s. ř. s.
Zástupkyně žalobkyně dne 21. 4. 2005 sdělila krajskému soudu, že po svém
ustanovení písemně vyzvala žalobkyni, aby se dostavila do její advokátní kanceláře a spojila
se i s ženou, u níž byla žalobkyně naposledy ubytována. Z těchto jednání vyplynulo,
že žalobkyně již nebydlí na udané adrese a její pobyt není znám. Zástupkyně tedy sdělila
soudu, že není schopna doplnit kasační stížnost žalobkyně.
Kasační stížnost, kterou podala sama žalobkyně, se pohybuje pouze v obecné
rovině. Žalobkyně cituje zákonná ustanovení, která měla být porušena, aniž by uvedla,
v čem konkrétně v její věci tato porušení mají spočívat, jinak řečeno, jaké konkrétní důvody
kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. tvrdí.
Kasační stížnost tedy z viny žalobkyně nebyla v potřebném rozsahu doplněna a není
schopna projednání Nejvyšším správním soudem. Proto byla kasační stížnost podle §37
odst. 5 s. ř. s. odmítnuta.
Soudem ustanovená zástupkyně žalobkyně má nárok na odměnu za zastupování
a náhradu hotových výdajů, které podle §35 odst. 7 s. ř. s. hradí stát. Nejvyšší správní soud
přiznal zástupkyni žalobkyně odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 1000 Kč (§9 odst. 3
písm. f) advokátního tarifu), 75 Kč jako náhradu hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního
tarifu) a částku 204,30 Kč jako daň z přidané hodnoty, celkem tedy 1279,30 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto
usnesení. Zástupkyně žalobkyně se vyzývá, aby Nejvyššímu správnímu soudu sdělila číslo
účtu, na které bude shora uvedená částka poukázána.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu