ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.230.2005
sp. zn. 3 Azs 230/2005 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
N. V. H., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem Labská 17, Děčín,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8.
2004, čj. OAM-2498/VL-20-05-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 Az
156/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3.
2005, čj. 61 Az 156/2004 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta
žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu na území České republiky jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). V odůvodnění žalovaný uvedl, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly
jeho ekonomické problémy v zemi původu a snaha o legalizaci pobytu na území České
republiky. K tomu žalovaný uvedl, že nepříznivá hospodářská situace žalobce je důsledkem
všeobecného hospodářského stavu ve Vietnamu a dopad této situace na žalobce nelze
interpretovat jako pronásledování ve smyslu zákona o azylu, neboť špatné ekonomické
podmínky dopadají na všechny obyvatele státu. Obtíže ekonomického rázu pak nejsou
podle žalovaného důvodem pro udělení azylu. Ke snahám žalobce o legalizaci pobytu
na území České republiky žalovaný uvedl, že za tímto účelem měl žalobce postupovat
podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný závěrem uvedl, že žádost žalobce
o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu, neboť žalobce neuvedl žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohl být ve vlasti
vystaven pronásledování z důvodů podle §12 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2005, čj. 61 Az 156/2004 - 20,
byla zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku
soud uvedl, že žalobce uváděl v průběhu řízení o udělení azylu opakovaně špatnou
ekonomickou situaci v zemi původu a snahu o legalizaci pobytu na území České republiky.
Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že tyto důvody nelze podřadit pod důvody
podle §12 zákona o azylu. Není proto důvodná námitka žalobce týkající se porušení §12
zákona o azylu. Soud dále uvedl, že ze správního spisu neshledal žádné porušení procesních
předpisů, neboť žalovaný si pro své rozhodnutí opatřil dostatek potřebných skutečností,
zjištění a důkazů pro rozhodnutí o žádosti žalobce o udělení azylu. Proto soud žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel namítá, že již v žádosti o udělení azylu uváděl
skutečnosti svědčící o tom, že na území Vietnamu nejsou dodržována lidská práva a on sám
se domnívá, že by mohl být pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, pokud
by se svobodně vyjádřil. Stěžovatel má tedy odůvodněný strach z pronásledování
pro zastávání politických názorů ve státě, jehož občanství má. Ekonomické obtíže
přitom stěžovatel neoznačil jako hlavní důvod žádosti o udělení azylu, neboť hlavní výhrady
má vůči tomu, že ve Vietnamu nejsou dodržována lidská práva. Z toho důvodu se žalobce
obává i návratu do vlasti. Stěžovatel je proto přesvědčen o tom, že skutková podstata,
z níž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, že je tedy dán
důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Ze všech těchto důvodů stěžovatel
navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2005, čj. 61 Az 156/2004 - 20,
byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal soud
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání,
neboť má za to, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu
s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména
na podání a výpovědi stěžovatele učiněné v průběhu správního řízení, a na vydané rozhodnutí.
Žalovaný trvá na tom, že se výpovědí stěžovatele zabýval individuálně a svědomitě. Dne
10. 8. 2004 byl se stěžovatelem proveden pohovor za přítomnosti tlumočníka z vietnamského
jazyka, přičemž stěžovatel s obsahem pohovoru souhlasil a nežádal jeho doplnění ani změny,
což svým podpisem potvrdil na každé jeho očíslované straně. Žalovaný zopakoval,
že ekonomické potíže ani snaha o legalizaci pobytu nejsou zákonnými důvody pro udělení
azylu na území České republiky. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom
neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost byla podána z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
ale svým obsahem se jedná rovněž o řádně uplatněný důvod kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy tvrzená nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom,
že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě
je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Stěžovatel je přesvědčen
o tom, že splnil podmínku odůvodněného strachu z pronásledování pro zastávání politických
názorů ve státě, jehož občanství má. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že v tvrzení
uvedeném v kasační stížnosti – avšak neuvedeném v řízení o udělení azylu – nelze spatřovat
důvod pro udělení azylu na území České republiky podle §12 zákona o azylu,
neboť stěžovatel v kasační stížnosti netvrdil, že by v zemi původu projevoval svoje politické
postoje, nýbrž uváděl, že obavu z pronásledování pociťuje už z pouhé možnosti,
že by tak učinil. Nejvyšší správní soud poukazuje na taxativní vymezení důvodů pro udělení
azylu na území České republiky podle §12 zákona o azylu. Pouhá tvrzená nespokojenost
stěžovatele se stavem dodržování lidských práv, navíc v zemi původu nikterak neprojevená,
nepředstavuje důvod pro udělení azylu podle citovaného ustanovení; stejně tak ekonomické
důvody ani snaha o legalizaci pobytu na území České republiky nejsou zákonnými důvody
pro udělení azylu. Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem konstatuje, že žalovaný
postupoval správně, když žádost žalobce o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu; důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. tedy není dán.
Kasační stížnost byla dále podána z důvodu vymezeného v §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Tvrzení stěžovatele v kasační
stížnosti týkající důvodů podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy poukaz na to, že skutková
podstata, z níž žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, není v daném
případě důvodem kasační stížnosti podle tohoto ustanovení. Podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. musela být vada řízení před správním orgánem důvodně vytýkána již v řízení
před krajským soudem. Krajský soud žalobu přezkoumává jen v rozsahu žalobních bodů (§75
odst. 2 s. ř. s.), proto by musel být uvedený důvod formulován ve formě žalobního bodu.
Stěžovatel však v žalobě žádný takový konkrétně formulovaný důvod, který by se vztahoval
k vadám správního řízení, neuvedl. Proto krajský soud nemohl napadené rozhodnutí
z tohoto důvodu zrušit, neboť bez návrhu soud zruší pouze takové rozhodnutí správního
orgánu, jež trpí vadami vyvolávajícími jeho nicotnost (§76 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní
soud proto konstatuje, že nemohl rozhodnutí krajského soudu z důvodu podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. přezkoumat, resp. podrobit soudnímu přezkumu řízení před správním
orgánem, aniž byla vada uplatněná v kasační stížnosti řádně uplatněna již v řízení
před krajským soudem, jak to ukládá zákon (viz výše).
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu