ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.242.2005
sp. zn. 3 Azs 242/2005 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: S. K.,
zastoupené JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou se sídlem Brno, Dřevařská 25, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně dne 27. 1. 2005 č.j. 36 Az 894/2003 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou osobně u Krajského soudu v Brně dne 28. 4. 2005
se žalobkyně domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2005 č. j. 36 Az
894/2003 – 32, kterým byla zamítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne
4. 10. 2003 č.j. OAM-698/VL-11-ZA07-2003 o neudělení azylu žalobkyni dle ustanovení
§12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, a nevztažení překážky vycestování ve smyslu
ustanovení §91 téhož zákona.
Citovaný rozsudek krajského soudu, ve kterém byla žalobkyně řádně poučena
o možnosti podat ve lhůtě dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost, byl žalobkyni
doručen ve smyslu §46 odst. 3, §50b odst. 1 a §50c odst. 1, 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s §42 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) dne 14. 3. 2005.
Podle ustanovení §46 odst. 1 o. s. ř. soud předá písemnost určenou fyzické osobě
k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa,
kde se zdržuje. Podle odst. 3 téhož ustanovení nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese
uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán
písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou uloží. Bez předchozího pokusu
o doručení písemnosti na adresu uvedenou v odstavci 1 lze písemnost uložit, jestliže
o to fyzická osoba předem písemně požádá doručující orgán a jestliže podpis na žádosti
byl úředně ověřen.
Ustanovení §50b odst. 1 o. s. ř. stanoví, že doručovaná písemnost, kterou doručující
orgán uložil, se považuje za uloženou dnem, v němž se bezvýsledně pokusil písemnost
adresátu doručit, neboť v místě doručování nebo, jde-li o doručování fyzické osobě, ani jinde
nezastihl příjemce, nebo dnem, v němž od pokusu o doručení písemnosti upustil, protože
ho adresát písemně požádal, aby písemnost uložil bez předchozího pokusu o její doručení.
Byla-li však doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, platí za den
uložení písemnosti den, kterým je připravena v místě uložení pro adresáta k vyzvednutí.
Ustanovení §50c odst. 1 o. s. ř. uvádí, že pokud byla písemnost uložena, zanechá
se v místě doručování adresátu výzva, aby si písemnost vyzvedl. Podle §50c odst. 4 o. s. ř.
nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být
doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den
doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Z předloženého soudního spisu plyne, že citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně
byl žalobkyni zaslán do vlastních rukou na adresu P. s. Z. B., H. 514 (místo, na kterém se
žalobkyně v době řízení o žalobě zdržovala), prostřednictvím provozovatele poštovních
služeb. Zásilka byla bez předchozího pokusu o doručení dne 2. 3. 2005 uložena, protože
žalobkyně o to předem doručující orgán požádala, a žalobkyni byla zanechána v místě
doručování výzva ke jejímu vyzvednutí. Žalobkyně si písemnost určenou do vlastních rukou
v úložní době nevyzvedla, proto je za den doručení rozsudku krajského soudu považován den
14. 3. 2005.
Ze soudního spisu také vyplývá, že žalobkyně předmětný rozsudek osobně převzala
u Krajského soudu v Brně dne 28. 4. 2005.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta
určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který
určil počátek její lhůty; připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,
je posledním dnem lhůty dle odst. 3 citovaného ustanovení nejblíže následující pracovní den.
Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní
licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V daném případě byl dnem určujícím počátek lhůty počítané podle týdnů den doručení
rozsudku, tj. pondělí 14. 3. 2005 a posledním dnem dvoutýdenní lhůty pro podání kasační
stížnosti bylo úterý 29. 3. 2005 (pondělí 28. 3. 2005 byl svátek). Kasační stížnost však byla
žalobkyní podána u krajského soudu teprve dne 28. 4. 2005.
Stěžovatelka sice v kasační stížnosti namítá, že rozsudek Krajského soudu v Brně
jí nemohl být doručen fikcí dne 14. 3. 2005, neboť se v té době zdržovala již na své nynější
adrese v B., S. 25, a tuto adresu v azylovém zařízení řádně nahlásila, proto bylo povinností
krajského soudu jí doručit rozsudek na tuto adresu. Ze soudního spisu ve věci však vyplývá,
že stěžovatelka se nejméně v době od 12. 8. 2003 do 21. 4. 2005, tedy i v době doručování
napadeného rozsudku, zdržovala v P. s. Z. B. Uvedená skutečnost je potvrzena jednak
sdělením vedoucího odboru Správy uprchlických zařízení ministerstva vnitra, P. s. Z. B., ze
dne 11. 5. 2005 (ve sdělení se také uvádí, že místo dalšího pobytu žalobkyně není známo, což
odporuje tvrzení žalobkyně, že nové místo pobytu nahlásila) a rovněž výpisem z evidence
žadatelů o azyl vedené žalovaným. Nejvyšší správní soud má proto za prokázané, že krajský
soud při zasílání rozsudku žalobkyni na adresu P. s. Z. B. nikterak nepochybil, rozsudek byl
žalobkyni řádně doručen, a skutečnost, že si jej později osobně u krajského soudu vyzvedla,
nemá na běh lhůty k podání kasační stížnosti žádný vliv.
Protože byla kasační stížnost podána opožděně, Nejvyšší správní soud ji podle
ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže
byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu