ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.250.2004
sp. zn. 3 Azs 250/2004 – 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně:
G. T., zastoupené JUDr. Věrou Šedivákovou, advokátkou se sídlem Pardubice, Palackého
578, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2004 č. j. 59 Az
151/2003 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 3. 2004 č. j. 59 Az 151/2003 - 22 zamítl
žalobu podanou žalobkyní (dále i „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne
18. 11. 2003 č. j. OAM-5931/VL-07-03-2003, kterým byla zamítnuta její žádost o udělení
azylu jako zjevně nedůvodná dle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že skutečnosti
uváděné žalobkyní jednoznačně svědčí o tom, že žalobkyně neopustila vlast z důvodu
pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo z důvodu odůvodněného
strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství nebo politického přesvědčení.
Žalobkyně sama jako jediný důvod uvedla tu skutečnost, že ve vlasti měla problémy
ekonomické, nevydělala vlastní prací dost peněz na zaplacení dluhu a léčení svých
příbuzných. O udělení azylu požádala, protože chce legalizovat svůj pobyt v České republice.
Jde o důvody nerozhodné z hlediska řízení o udělení azylu. Podle názoru krajského soudu měl
žalovaný správní orgán dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti či nedůvodnosti
žádosti žalobkyně o udělení azylu v České republice. Z hlediska výkladu ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu v souvislosti s ustanovením §12 téhož zákona se krajský soud
plně ztotožnil se názorem vysloveným žalovaným v napadeném rozhodnutí.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala stěžovatelka včas
kasační stížnost, ve které uplatňuje důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka má za to, že krajský soud
ve svém řízení neprovedl dokazování natolik důkladně, aby posílil její důvěru ve správnost
svého rozhodování, a že napadený rozsudek vydal krajský soud na základě nepřesného
a neúplného zjištění skutkového stavu věci. Žalovaný se dle stěžovatelky nevypořádal
s důkazy svědčícími ve prospěch stěžovatelky. Stěžovatelka odkazuje na spisový materiál
ve věci a doplňuje jej o následující nové údaje, a to, že byla vydírána místními zločineckými
strukturami, že neúspěšní žadatelé o azyl v zahraničí jsou nezřídka vystaveni ze strany
státní moci domovského státu represím, a že dodržování lidských práv je v domovském
státě stěžovatelky na velice nízké úrovni. Stěžovatelka považuje napadený rozsudek
krajského soudu za nezákonný a domnívá se, že krajský soud měl žalobě vyhovět. Žalovaný
tím, že stěžovatelce neudělil azyl dle ustanovení §12 a zejména §14 zákona o azylu
a nevztáhl na ni překážku vycestování dle §91 téhož zákona, posoudil její žádost o udělení
azylu nesprávně na základě neúplně zjištěných a nesprávně posouzených skutečností.
Stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k novému
projednání, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť má za to,
že jak jeho rozhodnutí, tak napadený rozsudek byly vydány v souladu s právními předpisy,
odkazuje na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka
učinila během správního řízení. Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku.
Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne 9. 11. 2003
žádost o udělení azylu, ve které uvedla, že ve vlasti si s manželem koupili dům, manžel
pak zemřel, ona musí zaplatit zbývající částku za dům, má velmi nízký plat, matka
je nemocná, má dvě děti a sama je neuživí, proto odjela za prací do České republiky, dcera má
vrozenou srdeční vadu a stěžovatelka nemá prostředky na operaci. Stěžovatelka také uvedla,
že není a nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani jiné organizace, že Česká republika
je pro ni cílovým státem, chce zde žít a pracovat. V pohovoru k důvodům žádosti o udělení
azylu dne 12. 11. 2003 stěžovatelka zopakovala skutečnosti, která uvedla již v žádosti, dále
doplnila, že ve vlasti pracovala jako učitelka, poté, co manžel zemřel, nebyla schopna rodinu
finančně zabezpečit, do České republiky přijela za prací, musí splatit dluh prodejci domu.
V České republice stěžovatelka pobývá od července roku 2003, pracovala zde jako dělnice,
po vypršení platnosti víza zde pobývala nelegálně. Stěžovatelka dále uvedla, že neměla
problémy se státními orgány Ukrajiny.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště. Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně
nedůvodnou v případech taxativně vymezených v ustanoven í §16 odst. 1 zákona o azylu.
Podle §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 téhož zákona.
Nejvyšší správní soud neshledal oprávněným důvod podání kasační stížnosti dle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je vybrána nesprávná právní norma, popř. je sice vybrána
správná právní norma, ale je nesprávně vyložena nebo aplikována. Právní otázkou, kterou
se soud v předcházejícím řízení zabýval, je otázka, zda skutečnosti uváděné stěžovatelkou
svědčí tomu, že mohla být ve vlasti vystavena pronásledování z důvodů dle §12 zákona
o azylu. Ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že v rámci správního řízení o udělení azylu
nevyšlo najevo, že by se stěžovatelka ve státě původu musela důvodně obávat pronásledování
za uplatňování politických práv a svobod nebo pronásledování z důvodu rasy, nábožens tví,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatelka jako důvody pro udělení azylu uváděla
zejména ekonomické potíže, které spočívají v problémech s finančním zabezpečením rodiny
a splácením dluhu, a snahu pracovat v České republice, tedy důvody, které nelze podřadit
pod ustanovení §12 zákona o azylu. Žalovaný tak zcela správně aplikoval ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu a krajský soud správně projevil s jeho postupem souhlas.
Nejvyšší správní soud se s přijatým právním názorem ve věci ztotožňuje.
Co se týče obecně formulovaných námitek stěžovatelky o tom, že krajský soud
neprovedl dokazování natolik důkladně, aby posílil její důvěru ve správnost svého
rozhodování a jeho rozsudek byl vydán na základě nepřesného a neúplného zjištění
skutkového stavu věci a žalovaný se nevypořádal s důkazy svědčícími ve prospěch
stěžovatelky, má Nejvyšší správní soud za to, že zjištěný skutkový stav ve věci má oporu
jak ve správním spise, tak ve spise soudním. Podle názoru Nejvyššího správního soudu
provedl žalovaný ve věci řádné dokazování, když pro rozhodnutí si opatřil dostatek podkladů
(vycházel především z tvrzení stěžovatelky uváděných v žádosti o udělení azylu a v pohovoru
k důvodům žádosti), na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci,
který rozebral v kontextu platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí.
Rovněž krajský soud vycházel z dostatečných pokladů potřebných pro rozhodnutí, ve věci
provedl řádné dokazování a dospěl ke stejným právním závěrům jako žalovaný. Nejvyšší
správní soud přijaté závěry sdílí a v řízení neshledal vady tvrzené stěžovatelkou.
V kasační stížnosti stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že na ni žalovaný nevztáhl
překážku vycestování dle §91 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud k námitce uvádí,
že žalovaný o existenci či neexistenci překážek vycestování v předmětné věci v souladu
se zákonem o azylu vůbec nerozhodoval. Z ustanovení §28 zákona o azylu (pokud bude
rozhodnuto o neudělení nebo odnětí azylu, ministerstvo v rozhodnutí uvede, zda se na cizince
vztahuje překážka vycestování) totiž plyne, že výrok o překážce vycestování není obligatorní
náležitostí rozhodnutí, kterým se rozhoduje o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné.
Nejvyšší správní soud je v řízení o kasační stížnosti vázán ustanovením §109 odst. 4
s. ř. s., podle něhož nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo
vydáno napadené rozhodnutí. Takovými novými skutečnostmi jsou námitky stěžovatelky
uplatněné až v kasační stížnosti o tom, že byla vydírána místními zločineckými strukturami,
že neúspěšní žadatelé o azyl v zahraničí jsou nezřídka vystaveni ze strany státní moci
domovského státu represím, že dodržování lidských práv je v domovském státě na velice
nízké úrovni, a že žalovaný pochybil, když ji neudělil azyl dle §14 zákona o azylu.
Jelikož stěžovatelka citované skutečnosti neuvedla v rámci správního řízení o udělení azylu
ani v rámci řízení o žalobě, ale teprve po vydání napadeného rozsudku krajského soudu,
nemůže se jimi Nejvyšší správní soud zabývat.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
Na závěr Nejvyšší správní soud připomíná, že právní institut azylu nelze směšovat
s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území ČR, které jsou vymezeny například
v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.
Stěžovatelka podala také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla
vyřízena přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu