ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.251.2004
sp. zn. 3 Azs 251/2004 – 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně:
T. T., právně zastoupená Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Plzeň, Na Jíkalce
13, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 59 Az 88/2003 - 18 ze dne
28. 4. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-5654/VL-07-04-2003 ze dne 8. 11. 2003,
kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“ nebo „ZA“). Krajský
soud neshledal důvodnost žaloby, když ze všech procesních úkonů stěžovatelky ve správním
řízení bylo zřejmé, že stěžovatelku k žádosti o azyl vedly důvody ekonomické. Podle soudu
nejsou jí uváděné důvody podřaditelné pod žádný z důvodů pro udělení azylu, a žalovaný
proto nepochybil, když žádost stěžovatelky zamítl podle §16 odst. 1 písm. g) ZA jako zjevně
nedůvodnou. Proto soud žalobu s odkazem na §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatelka vyjadřuje své překvapení nad sdělením krajského
soudu, že jí napadené rozhodnutí tohoto soudu je již pravomocné. Potvrdila, že místem jejího
pobytu je adresa u pana V. Š., T., P. V. 707. Podle názoru stěžovatelky mohl krajský soud
opakovat pokus s doručením napadeného rozhodnutí, neboť si sám neověřil, zda se
stěžovatelka na místě svého pobytu aktuálně zdržuje, a to prostřednictvím vlastního soudního
doručovatele. Takový postup by se podle ní dal očekávat vzhledem k zásadním právním
důsledkům, spojeným s tímto rozhodnutím. Stěžovatelka uvedla, že v poštovní schránce domu
na výše uvedené adrese nenalezla žádné oznámení držitele poštovní licence o tom, že jí byla
doručována zásilka, která byla posléze uložena u tohoto držitele. Domnívá se tedy, krajský
soud nepostupoval při doručování napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem, v důsledku
čehož byla připravena o možnost podat opravný prostředek. Věcně rozsudku krajského soudu
vytýká, že nevzal v úvahu, že jí bylo na Ukrajině vyhrožováno ze strany vyděračů a že si
v České republice hodlá najít práci nikoliv za účelem uspokojování vlastních potřeb, nýbrž
proto, aby uhradila dluh svého manžela a takto zprostředkovaně uchránila své dítě před
možnou újmou na zdraví ze strany vyděračů. Domnívá se, že jí uváděné skutečnosti, jakož i
fakt, že vede v České republice spořádaný život, by v jejím případě mohly zakládat důvod pro
udělení humanitárního azylu podle §14 ZA. Stěžovatelka ve své kasační stížnosti poukazuje
rovněž na komplikovanost a zdlouhavost obnovování povolení k pobytu na území České
republiky podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, kdy by musela za tímto účelem odjet na Ukrajinu, kde by však byla
ohrožena na svém zdraví. Z těchto důvodů stěžovatelka požaduje, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Stěžovatelka rovněž požádala Nejvyšší správní soud, aby její kasační
stížnosti přiznal odkladný účinek. Svou žádost zdůvodnila tím, že v případě návratu na
Ukrajinu by měla obavu ze splnění hrozeb ze strany vyděračů a že by nemohla uplatňovat svá
procesní práva v řízení o této kasační stížnosti. Domnívá se, že přiznání odkladného účinku se
v jejím případě nepřiměřeným způsobem nedotkne nabytých práv třetích osob a není
v rozporu s veřejným zájmem.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka nebyla v řízení o žalobě
zastoupena. Kasační stížností napadený rozsudek byl stěžovatelce doručován do vlastních
rukou prostřednictvím držitele poštovní licence, a to na adresu, jež je uvedena v záhlaví
tohoto usnesení. S pobytem stěžovatelky na této adrese souhlasil i žalovaný ve svém přípise
č. j. OAM-5654/VL-07-2003 ze dne 19. 11. 2003, jenž je založen ve správním spise.
Tato adresa byla uvedena stěžovatelkou u jejího jména jak v žalobě, tak v kasační stížnosti
a je uvedena rovněž i na plné moci, kterou zmocňuje advokáta ke svému zastupování v řízení
o kasační stížnosti. Zásilka však byla vrácena krajskému soudu spolu s přípisem držitele
poštovní licence, podle kterého nebyla zásilka v úložné době vyžádána. Podle záznamu
na vrácené zásilce byl pokus o doručení zásilky učiněn na uvedené adrese dne 6. 5. 2004,
avšak stěžovatelka nebyla zastižena. Stejného dne byla stěžovatelka podle záznamu na zásilce
vyzvána k vyzvednutí zásilky na provozovně držitele poštovní licence, kde byla zásilka,
taktéž 6. 5. 2004, uložena. Zásilka s rozsudkem krajského soudu byla na poště uložena
do 21. 5. 2004. Kasační stížnost byla pak stěžovatelkou podána k poštovní přepravě dne
16. 6. 2004, což vyplývá z obálky s razítkem, jež je rovněž součástí spisu.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty podle tohoto ustanovení nelze prominout. Podle §40 odst. 1
s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet
počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2
téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový
den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 3 téhož
ustanovení připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem
lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována,
bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele
poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento
zákon jinak. V souladu s §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu,
který napadené rozhodnutí vydal, přičemž lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána
u Nejvyššího správního soudu. Podle §42 odst. 5 s. ř. s. se pro způsob doručování užijí
obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení, nestanoví-li
tento zákon jinak. Podle §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena
do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát
se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku
do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle §46 odst. 5 o. s. ř. není-li zjištěn opak,
má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval. Podle §50e odst. 4 o. s. ř. doručenka,
která splňuje stanovené náležitosti, je veřejnou listinou. Podle §134 o. s. ř. ve spojení s §64
s. ř. s. platí, že listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují,
že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak,
i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Podle §133 o. s. ř. ve spojení s §64
s. ř. s. pak skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz pak,
má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla stěžovatelkou podána
opožděně.
V daném případě byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě doručován držitelem
poštovní licence na adresu, která byla stěžovatelkou uvedena v žalobě a na níž měla
stěžovatelka povolen pobyt. Ze záznamu na vrácené zásilce vyplývá, že zásilka obsahující
napadený rozsudek byla uložena dne 6. 5. 2004 na provozovně držitele poštovní licence;
ze záznamu naopak nevyplývá, že by se adresát zásilky v místě doručování v době pokusu
o doručení nezdržoval. Stěžovatelka ani v kasační stížnosti neuvedla, že by se na uvedené
adrese v době doručování nezdržovala (naopak svůj pobyt na této adrese potvrdila),
a proto má Nejvyšší správní soud za prokázané, že se stěžovatelka v místě doručování v době
pokusu o doručení zdržovala (§46 odst. 5 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že doručenka,
jež je založena v soudním spise, obsahuje všechny náležitosti stanovené právním řádem,
je tato doručenka veřejnou listinou, a jako taková potvrzuje pravdivost toho, co je v ní
potvrzeno, není-li prokázán opak (§50e odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §134 o. s. ř.). S ohledem
na výše uvedenou právní úpravu považuje Nejvyšší správní soud údaje obsažené v záznamu
provedeném držitelem poštovní licence na vrácené zásilce za prokázané. Tento závěr
nevyvrací ani žádným způsobem nedoložené tvrzení stěžovatelky, že ve schránce na uvedené
adrese nenalezla výzvu, v rámci níž by byla informována o uložení zásilky a upozorněna
na možnost jejího vyžádání. Výše bylo podáno, že doručenka splňuje veškeré náležitosti
stanovené v §50e odst. 4 o. s. ř., proto prokazuje i pravdivost informace o tom, že výzva
k vyzvednutí byla učiněna, a to dne 6. 5. 2004. Tvrzení stěžovatelky nejsou takového
charakteru, aby byly schopny vyvrátit domněnku správnosti této informace vyznačené
na veřejné listině. Nejvyšší správní soud má proto v dané věci za prokázané, že s těžovatelka
byla doručovatelem vhodným způsobem vyzvána k vyzvednutí písemnosti tak,
jak to požaduje §46 odst. 4 o. s. ř. Z výše uvedených ustanovení s. ř. s. a o. s. ř. rovněž
nevyplývá povinnost soudu v případě, že pokus o doručení zásilky adresátu není
z jakéhokoliv důvodu úspěšný, tuto zásilku doručovat opakovaně, resp. pokusit se o doručení
prostřednictvím soudního doručovatele, když postačí jeden pokus o doručení. Právní úprava
doručování v řízení před správními soudy ponechává volbu způsobu doručení zásilky
(a to včetně zásilky určené do vlastních rukou) na soudu (§42 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud tak z údajů v soudním spise zjistil, že krajský soud při doručování kasační
stížností napadeného rozsudku postupoval striktně podle ustanovení pro doručování v řízení
před správními soudy.
Z výše uvedeného má tedy Nejvyšší správní soud za prokázané, že zásilka obsahující
rozsudek byla uložena dne 6. 5. 2004 u držitele poštovní licence a že stěžovatelka byla
o tomto uložení právním řádem předpokládaným způsobem vyrozuměna. Lhůta 10 dnů
od uložení zásilky podle §46 odst. 4 o. s. ř. tak začala běžet v pátek 7. 5. 2004 a skončila
v pondělí 17. 5. 2004. Vzhledem k tomu, že si stěžovatelka do tohoto dne přes řádně učiněnou
výzvu zásilku nevyzvedla, je nutno tento den považovat za den doručení napadeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a to i v případě, že by se stěžovatelka o uložení zásilky
nedozvěděla (§46 odst. 4 o. s. ř.). Dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti tedy začala
běžet v úterý 18. 5. 2004 a skončila v souladu s výše cit. ustanoveními s. ř. s. v pondělí
31. 5. 2004, což byl také poslední den, kdy bylo možné předat kasační stížnost buď
Krajskému soudu v Ostravě, který napadené rozhodnutí vydal, nebo Nejvyššímu správnímu
soudu, popř. jednomu z uvedených soudů tuto stížnost zaslat prostřednictvím držitele poštovní
licence. Jak Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, stěžovatelka v dané věci adresovala kasační
stížnost sice správnému soudu, tj. Krajskému soudu v Ostravě, avšak podala ji k poštovní
přepravě až dne 16. 6. 2004, tj. po lhůtě k podání kasační stížnosti stanovené v §106 odst. 2
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud byl proto nucen kasační stížnost proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou,
aniž by se mohl zabývat její důvodností. S přihlédnutím k §78b odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud
samostatně o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu