ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.261.2005
sp. zn. 3 Azs 261/2005 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně D. S., zastoupené Mgr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph. D., advokátem se sídlem Bašty
2, Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 10. 2004, čj. OAM-3080/VL-20-04-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
59 Az 197/2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 4. 4. 2005, č. j. 59 Az 197/2004 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta
žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný uvedl, že důvodem žádosti
žalobkyně o udělení azylu byly její ekonomické problémy v Mongolsku, nezaměstnanost,
dluh, bytové problémy, a zejména snaha o legalizaci pobytu na území České republiky s cílem
zde pracovat a žít. Žalovaný konstatoval, že tyto skutečnosti nelze podřadit pod žádný
z důvodů podle §12 zákona o azylu, proto žádost žalobkyně o udělení azylu zamítl
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Žalovaný uvedl,
že pro legalizaci pobytu je zapotřebí využít některého z institutů zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2005, č. j. 59 Az 197/2004 - 18,
byla žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta. Soud v odůvodnění uvedl,
že žalobkyně v řízení o udělení azylu neuvedla žádný z taxativních důvodů pro udělení azylu,
žádost byla podaná ve snaze zůstat v České republice a vyhnout se ekonomickým problémům
ve vlasti. Soud uvedl, že žalovaný zjistil skutkový stav ze žádosti žalobkyně o udělení azylu
a z podrobně vedeného pohovoru s ní. Soud konstatoval, že žalobkyně měla možnost vyjádřit
se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, případně navrhnout jejich doplnění; podle
soudu si žalovaný opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, při němž vycházel ze spolehlivě
zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí podle soudu vyplývá, které skutečnosti byly
podkladem pro rozhodnutí, jakými úvahami byl soud veden při hodnocení důkazů a za použití
jakých právních předpisů rozhodoval; nelze dospět k závěru, že se žalovaný nezabýval věci
zodpovědně a svědomitě. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že žalovaný nevedl řízení tak,
aby posílil důvěru v jeho správnost, čímž porušil §3 odst. 3 a 4 spr. ř. Rovněž
vytkla žalovanému, že nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, neboť jeho postup byl
podle stěžovatelky nesprávný, nepřesvědčivý a nedostatečný, čímž byl porušen §32 odst. 1
spr. ř. Dále stěžovatelka namítla porušení §46 a §47 spr. ř. Stěžovatelka dále namítla
porušení §22 odst. 1 zákona o azylu, neboť žalovaný sice vedl pohovor v mongolském
jazyce, avšak stěžovatelka nebyla schopná se s tlumočníkem dorozumět a pohovor
byl pro ni nesrozumitelný. Žalovaný pochybil, pokud stěžovatelce neustanovil takového
tlumočníka z mongolského jazyka, jenž by bezpečně zajistil přesun informací od stěžovatelky
k úředníkovi. Stěžovatelka tedy nebyla schopna porozumět ústnímu jednání; tím spíše
nebyla schopná porozumět česky psaným úředním dokumentům, např. poučení, proto bylo
pro ni nemožné tento důvod uplatnit v žalobě ke krajskému soudu. Podle stěžovatelky
je to příčinou všech nedorozumění, na základě nichž nebyl řádně zjištěn skutkový stav
a žalovaný tak nedostál svým povinnostem; podle stěžovatelky je tedy dán důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Proto stěžovatelka navrhla, aby rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2005, č. j. 59 Az 197/2004 - 18, byl zrušen a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka požádala o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť
se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu
s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména
na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu řízení o udělení azylu,
a na vydané rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti svědčící
o jejím pronásledování v zemi původu. K namítané nesrozumitelnosti pohovoru žalovaný
uvedl, že při jeho konání dne 25. 10. 2004 stěžovatelka podepsala protokol a s tlumočníkem
vyslovila souhlas, proto námitky v kasační stížnosti považuje žalovaný za irelevantní.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvody odpovídající §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost byla podána z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle
tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá
oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. K námitce stěžovatelky týkající se porušení §3 odst. 3 a 4
a §46 spr. ř., tedy k námitce, že rozhodnutí žalovaného nevycházelo ze spolehlivě zjištěného
skutkového stavu, Nejvyšší správní soud konstatuje, že ji neshledal důvodnou, neboť
žalobkyni byla dána možnost podat úplnou a pravdivou výpověď o důvodech, které ji vedly
k opuštění vlasti; v tom především spočívá řádné zjištění skutkového stavu věci v řízení
o udělení azylu. S touto skutečností se vypořádal Krajský soud v Ostravě, jenž uvedl,
že žalovaný řádně zjistil skutkový stav věci ze žádosti o udělení azylu a z pohovoru.
Z výpovědi žalobkyně nevyplynuly žádné skutečnosti, kterými by se žalovaný nezabýval
a žalobkyně neuvedla žádné jiné důkazy, jejichž provedení by mělo přispět k úplnému
zjištění stavu věci; v podrobnostech Nejvyšší správní soud odkazuje na odůvodnění
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, s nímž se ztotožnil. K tvrzení stěžovatelky týkající
se nesprávného tlumočení ustanoveným tlumočníkem z mongolského jazyka v průběhu řízení
o udělení azylu však Nejvyšší správní soud nemohl s ohledem na §109 odst. 4 s. ř. s.
přihlédnout, neboť nebylo stěžovatelkou uplatněno v žalobním řízení a podle citovaného
ustanovení Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet ke skutečnostem uplatněným po vydání
kasační stížností napadeného rozhodnutí. V řízení před soudem prvního stupně navíc nebylo
možné dospět k závěru, že u stěžovatelky je dána jazyková bariéra, jež by jí bránila výše
uvedenou námitku uplatnit již v žalobním řízení, neboť žalobu stěžovatelka podala v českém
jazyce a v průběhu řízení před krajským soudem nepožádala o ustanovení tlumočníka
ani o ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně svých práv. V žalobě navíc stěžovatelka
odkázala mimo jiné na obsah pohovoru; na základě těchto skutečností tedy není možné dospět
k závěru, že by s obsahem tohoto pohovoru z důvodu jeho údajného nesprávného tlumočení
nesouhlasila.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán a proto kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti
rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení
senátu, nezabýval se z důvodu nadbytečnosti již samostatně návrhem na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu