ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.264.2004
sp. zn. 3 Azs 264/2004 – 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: G.
I., právně zastoupený JUDr. Petrem Šádou, advokátem se sídlem Pardubice, Bartolomějská
87, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích
č. j. 52 Az 183/2003 - 45 ze dne 29. 4. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora ozna čeného
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích. Napadeným rozsudkem
byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-3547/VL-20-17-2002
ze dne 8. 8. 2002, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“ nebo „ZA“). Správní orgán současně totožným rozhodnutím neudělil stěžovateli azyl
podle §13 odst.1, 2 a §14 ZA a vyslovil, že se na stěžovatele nevtahují překážky vycestování
podle §91 ZA. Krajský soud neshledal důvodnost žaloby, když zjistil, že stěžovatel neuvedl
ve správním řízení žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že je pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod, ani skutečnosti, které by svou intenzitou
odůvodňovaly strach z pronásledování v Moldavsku z důvodu vyznání, moldavské
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání politických názorů
ve své zemi. Soud rovněž poukázal na nadbytečnost výroků o neudělení azylu podle §13
a §14 ZA a o neexistenci překážky vycestování podle §91 ZA v případě, kdy správní orgán
zamítá žádost cizince o azyl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 ZA. Proto soud
žalobu s odkazem na §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.
V kasační stížnosti podané dne 7. 6. 2004 stěžovatel uvádí, že mu rozhodnutí krajského
soudu bylo doručeno 27. 5. 2004, z čehož dovozuje zachování lhůty pro podání kasační
stížnosti. Jako důvod své kasační stížnosti stěžovatel uvedl nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.). Poukazuje
na skutečnost, že soud nezohlednil „nelichotivá“ zjištění obsažená ve zprávách vládních
orgánů Velké Británie, USA, UNHCR, ministerstva zahraničních věcí České republiky
apod. o situaci v tzv. postsovětských republikách, včetně Moldávie. Jedná se o korupci, častou
represi občanů ze strany státní moci, koncentraci bohatství v rukou úzké skupiny
obyvatelstva, nízkou úroveň dodržování lidských práv. Ve správním řízení přitom bylo
potvrzeno, že stěžovatel sám byl vystaven vydírání ze strany zločineckých struktur. Represi
ze strany orgánů státní moci byl stěžovatel vystaven, když byl mocenskými prostředky
donucen změnit si své jméno z ruského G. J. na romanizované G. I. Z tohoto očividného faktu
však správní orgán ani soud nevyvodil žádný závěr. Stěžovatel se obává pronásledování
proto, že je ruské národnosti, a uvádí, že ani po změně jména se nestal plnoprávným občanem
de facto. Má tedy za to, že soud nesprávně posoudil aplikaci §12, §13, §14 a §91 ZA, a
proto je jeho rozhodnutí nezákonné. Z těchto důvodů stěžovatel požaduje, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Stěžovatel rovněž požádal Nejvyšší správní soud, aby jeho kasační stížnosti
přiznal odkladný účinek. Svou žádost zdůvodnil tím, že kasační soud může zaujmout jiný
právní názor, než tak učinil krajský soud. V takovém případě by realizací napadeného
rozhodnutí byla stěžovateli způsobena nenahraditelná újma.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že kasační stížností napadený rozsudek
byl stěžovateli doručován do vlastních rukou prostřednictvím držitele poštovní licence,
a to na adresu, jež byla žalovaným uvedena v postoupení opravného prostředku stěžovatele
jako správnímu orgánu poslední známá adresa stěžovatele a jež byla stěžovatelem rovněž
uvedena v jeho doplnění žaloby ze dne 1. 7. 2003 (P. s. S., J. a. s., Č. P. 179, S.). Na tuto
adresu byly adresovány i ostatní písemnosti soudu v průběhu soudního řízení o žalobě, a to
zpravidla úspěšně. Zásilka obsahující kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu
však byla soudu vrácena zpět spolu s přípisem držitele poštovní licence, podle kterého nebyla
zásilka v úložné době vyžádána. Podle záznamu na vrácené zásilce byla zásilka dne 11. 5.
2004 uložena na provozovně držitele poštovní licence a stejného dne bylo toto oznámení
stěžovateli oznámeno spolu s výzvou k vyzvednutí si zásilky. Dne 21. 5. 2004 měla být
stěžovateli učiněna druhá výzva k vyzvednutí si zásilky. Zásilka s rozsudkem krajského soudu
byla na poště uložena do 26. 5. 2004. Součástí spisu je i přípis krajského soudu č. j. 52 Az
183/2003 - 50 ze dne 10. 5. 2004, kterým je Policie ČR žádána o doručení rozsudku
stěžovateli na výše uvedené adrese, popř. o sdělení, zda se stěžovatel zdržuje mimo uvedenou
adresu. Další součástí soudního spisu je doručenka, kterou Policie ČR potvrzuje, že rozsudek
dne 12. 5. 2004 převzala k doručení, není však doloženo, že by jej skutečně doručila. Kasační
stížnost pak byla stěžovatelem podána osobně ke krajskému soudu dne 7. 6. 2004,
což vyplývá z prezentačního razítka na kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud z Evidence
žadatelů o azyl zjistil, že stěžovatel (opětovně) přišel do P . s. S. dne 17. 7. 2003 a odešel dne
27. 5. 2004.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty podle tohoto ustanovení nelze prominout. Podle §40 odst. 1
s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet
počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2
téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový
den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 3 téhož
ustanovení připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem
lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována,
bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele
poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví -li
tento zákon jinak. V souladu s §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu,
který napadené rozhodnutí vydal, přičemž lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána
u Nejvyššího správního soudu. Podle §42 odst. 5 s. ř. s. se pro způsob doručování užijí
obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení, nestanoví-li
tento zákon jinak. Podle §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena
do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát
se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku
do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle §46 odst. 5 o. s. ř. není-li zjištěn opak,
má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval. Podle §50e odst. 4 o. s. ř. doručenka,
která splňuje stanovené náležitosti, je veřejnou listinou. Podle §134 o. s. ř. ve spojení s §64
s. ř. s. platí, že listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují,
že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak,
i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Podle §133 o. s. ř. ve spojení s §64
s. ř. s. pak skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz pak,
má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla stěžovatelem podána
opožděně.
V daném případě byl rozsudek krajského soudu doručován držitelem poštovní licence na
adresu, která byla stěžovatelem uvedena v doplnění žaloby a na níž se měl podle evidence
pobytu žadatelů o azyl v době doručování písemnosti zdržovat. Ze záznamu na vrácené
zásilce vyplývá, že zásilka obsahující napadený rozsudek byla uložena dne 11. 5. 2004
na provozovně držitele poštovní licence; ze záznamu naopak nevyplývá, že by se adresát
zásilky v místě doručování v době pokusu o doručení nezdržoval. Podle Evidence žadatelů
o azyl měl stěžovatel v době doručování rozsudku, jakož i po celou úložnou dobu, v P. s. S.
nahlášen svůj pobyt. Stěžovatel ani v kasační stížnosti netvrdil, že by se na uvedené adrese
v době doručování nezdržoval, a proto má Nejvyšší správní soud za prokázané, že se
stěžovatel v místě doručování v době pokusu o doručení zdržoval (§46 odst. 5 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že doručenka, jež je založena v soudním spise, obsahuje všechny
náležitosti stanovené právním řádem, je tato doručenka veřejnou listinou, a jako taková
potvrzuje pravdivost toho, co je v ní potvrzeno, není-li prokázán opak (§50e odst. 4 o. s. ř. ve
spojení s §134 o. s. ř.). S ohledem na výše uvedenou právní úpravu považuje Nejvyšší
správní soud údaje obsažené v záznamu provedeném držitelem poštovní licence na vrácené
zásilce za prokázané.
Z výše uvedeného má tedy Nejvyšší správní soud za prokázané, že zásilka obsahující
rozsudek byla uložena dne 11. 5. 2004 u držitele poštovní licence a že stěžovatel byl
o tomto uložení právním řádem předpokládaným způsobem vyrozuměn. Lhůta 10 dnů
od uložení zásilky podle §46 odst. 4 o. s. ř. tak začala běžet v úterý 12. 5. 2004 a skončila
v pátek 21. 5. 2004. Vzhledem k tomu, že si stěžovatel do tohoto dne přes řádně učiněnou
výzvu zásilku nevyzvedl, je nutno tento den považovat za den doručení napadeného rozsudku
krajského soudu, a to i v případě, že by se stěžovatel o uložení zásilky nedozvěděl (§46
odst. 4 o. s. ř.). Uvedený závěr o nastoupení fikce doručení zásilky platí i přesto, že stěžovatel
v kasační stížnosti jako den doručení uvádí datum 27. 5. 2004. K tomu soud v souladu
se svou konstantní judikaturou uvádí, že za den doručení rozhodnutí, od kterého počíná běžet
lhůta k podání kasační stížnosti, nelze považovat den, kdy stěžovatel zásilku osobně
převzal, pokud se tak stalo poté, kdy již uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední
den se považuje za den doručení, i když se adresát o tomto uložení nedozvěděl (srov. např.
usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 15/2004 - 34 ze dne 24. 2. 2004). Klíčové
pro posouzení nastoupení fikce je otázka, zda se stěžovatel v místě doručení zdržoval.
Vzhledem k tomu, že v soudním spise jsou založeny podklady svědčící domněnce zdržování
se stěžovatele v tomto místě a stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí nic, co by skutečnosti
rozhodné pro aplikaci uvedené domněnky zpochybňovalo, má Nejvyšší správní soud
za prokázané, že stěžovateli bylo rozhodnutí krajského soudu doručeno na základě uplatnění
fikce doručení dne 21. 5. 2004. Dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti tedy začala
běžet v sobotu 22. 5. 2004 a skončila v souladu s výše cit. ustanoveními s. ř. s. v pátek
6. 5. 2004, což byl také poslední den, kdy bylo možné předat kasační stížnost buď Krajskému
soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích nebo Nejvyššímu správnímu soudu,
popř. jednomu z uvedených soudů tuto stížnost zaslat prostřednictvím držitele poštovní
licence. Jak Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, stěžovatel v dané věci adresoval kasační
stížnost sice správnému soudu, tj. Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích,
avšak osobně ji podal k soudu až v pondělí 7. 6. 2004, tj. po lhůtě k podání kasační stížnosti
stanovené v §106 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud byl proto nucen kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
jako opožděně podanou, aniž by se mohl zabývat její důvodností. S přihlédnutím k §78b
odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání
kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu
a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu,
nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu náklad ů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu