ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.267.2005
sp. zn. 3 Azs 267/2005 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobce N. V. K., zastoupeného JUDr. Rudolfem Blažkem, advokátem se sídlem Trojdílná
13/440, Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. 5. 2004, čj. OAM-6630/VL-11-K04-2003, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 30 Az 89/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2004, č. j. 30 Az 89/2004 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Rudolfa Blažka se u r č u je částkou 2150 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od
právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“); současně bylo rozhodnuto o tom, že se na žalobce
nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný uvedl, že žalobce
vycestoval z vlasti z ekonomických důvodů za výdělkem; dalším důvodem jeho žádosti
o udělení azylu byla legalizace pobytu na území České republiky. Žalovaný dále konstatoval,
že ekonomické problémy a nezaměstnanost nejsou důvodem pro udělení azylu na území
České republiky; nepříznivá hospodářská situace postihuje ve Vietnamu bez rozdílu značnou
část obyvatelstva a nejedná se tedy o pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Pouhá osobní
nespokojenost žalobce se situací ve vlasti, ventilovaná na schůzích zemědělského družstva,
není důvodem pro udělení azylu; žalobce navíc výslovně potvrdil, že se státními orgány
v zemi původu problémy neměl. Žalovaný neshledal v žalobcových tvrzeních žádný důvod
pronásledování ani obavy z pronásledování z některého z důvodů podle §12 zákona o azylu.
K legalizaci pobytu doporučil žalovaný využít některého z institutů zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu
podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu a k neexistenci překážky vycestování podle §91
zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2004, č. j. 30 Az
89/2004 - 22, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud uvedl,
že žalobce netvrdil, že by zemi původu opouštěl z některého z důvodů podle §12 zákona
o azylu, špatnou ekonomickou situaci ani nezaměstnanost nelze podřadit pod důvody
pro udělení azylu, neboť vůbec nesouvisí s důvody pronásledování nezbytnými pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu. Soud konstatoval, že touha po lepších životních
podmínkách, než jsou v zemi původu, nemůže být důvodem pro udělení azylu. Podle soudu
žalovaný nepochybil ani v rozhodnutí o neexistenci překážky vycestování, neboť žalobce
ani netvrdil existenci nějaké konkrétní překážky; je nepravděpodobné, že by měl být vězněn
v případě legálního odchodu ze země původu, když se tak nestalo ani v případě předchozího
ilegálního opuštění Vietnamu. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že život ve Vietnamu není spravedlivý,
za sehnání zaměstnání je zapotřebí dávat úplatek. Stěžovatel dále uvedl, že se ve vlasti cítil
být vykořisťován a utlačován, měl problém se uživit. V případě návratu do země původu
by jej sousedé považovali za zrádce, navíc by musel čelit nebezpečí pronásledování úřadů,
jelikož Vietnam opustil ilegálně. Na základě výzvy Krajského soudu v Hradci Králové podal
tímto soudem ustanovený zástupce doplnění kasační stížnosti, v němž zopakoval tvrzení
žalobce obsažená v kasační stížnosti a kromě toho uvedl, že v zemi původu stěžovatele nejsou
dodržována lidská práva. Dále namítl, že krajský soud nezná současnou situaci a poměry
ve Vietnamu, přičemž podle něj nemohou obstát informace z Ministerstva zahraničí USA ani
z Ministerstva vnitra Velké Británie. Tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti svědčí o jeho
diskriminaci. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
26. 11. 2004, č. j. 30 Az 89/2004 - 22, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť
má za to, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními
předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména na podání
a výpovědi stěžovatele učiněné v průběhu správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný
odkázal na právní názor Nejvyššího správního soudu, podle něhož nelze poskytnutí azylu
zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území České republiky tak, jak jsou
upraveny zákonem o pobytu cizinců. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však
nesprávně vyložen. Stěžovatel je na rozdíl od žalovaného i krajského soudu přesvědčen
o tom, že důvod pro udělení azylu je dán tím, že byl v zemi původu utlačován a vykořisťován,
a že pro něj bylo obtížné sehnat zaměstnání. Nejvyšší správní soud k tomu konstatuje,
že ve shodě se žalovaným i se soudem prvního stupně tuto námitku neshledal důvodnou,
neboť v důvodech žalobce, jimiž byly zejména ekonomické problémy a nezaměstnanost
v zemi původu, nebylo možné shledat jeho pronásledování z důvodů taxativně vymezených
v §12 zákona o azylu, jelikož žalobcovy důvody nelze podřadit pod pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání
určitých politických názorů. K obavě žalobce z pronásledování úřadů v zemi původu
z důvodu ilegálního opuštění Vietnamu Nejvyšší správní soud konstatoval, že v pohovoru
k žádosti o udělení azylu žalobce výslovně uvedl, že poslední opuštění země původu bylo
legální. Proto nelze dospět k závěru, že by byl v případě návratu do země původu
pronásledován, když ostatně ani v minulosti nebyl pronásledován i v případech ilegálního
opuštění země původu. Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy podle
názoru Nejvyššího správního soudu není dán. K tvrzení uvedenému v doplnění kasační
stížnosti, jež zpochybnilo relevanci zpráv o zemi původu žalobce, a k námitce, že krajský
soud nezjistil dostatečně situaci ve Vietnamu, Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 4
s. ř. s. nemohl přihlédnout, neboť tato tvrzení nebyla uplatněna v žalobním řízení, přičemž
však podle citovaného ustanovení Nejvyšší správní soud ke skutečnostem uplatněným
po vydání kasační stížností napadeného rozhodnutí nepřihlíží.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokátovi částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – první
poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne
8. 6. 2005 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f),
§7, §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Celkem tedy odměna advokáta činí 2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu