ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.274.2004
sp. zn. 3 Azs 274/2004 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: R. K.,
zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem Olomouc, tř. Svobody 31,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2004 č. j. 24 Az 79/2004 –
29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 6. 2004 č. j. 24 Az 79/2004 – 29, zamítl
žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2003
č. j. OAM-4676/VL-10-HA08-2001, kterým nebyl žalobci udělen azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo vysloveno,
že se na něj nevztahuje překážka vycestování dle §91 téhož zákona. V odůvodnění rozsudku
krajský soud shrnul zjištěný skutkový stav a uvedl, že se neztotožňuje s názorem žalobce,
že žalovaný do hodnocení v napadeném rozhodnutí začlenil i skutečnosti, které byly
podkladem dřívějšího zrušeného rozhodnutí, neboť žalovaný sice v úvodu odůvodnění
napadeného rozhodnutí popsal skutečnosti, které žalobce uvedl v žádosti o udělení azylu
v květnu 2001 a dále žalovaný zmínil, že původní rozhodnutí bylo zrušeno krajským soudem,
avšak při hodnocení důvodů žalovaný dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí
již nepracoval s údaji, uvedenými v žádosti o udělení azylu, ale se skutečnostmi uvedenými
žalobcem ve druhém pohovoru dne 3. 11. 2003. Rozhodně nelze říci, že by žalovaný
tedy hodnotil ty skutečnosti, které byly podkladem pro soudem zrušené rozhodnutí. Ani další
námitku o nečinném přihlížení státních orgánů ohrožování žalobce ze strany soukromých
osob nepovažuje krajský soud za důvodnou, neboť žalobce pouze nevyčkal na ukončení
vyšetřování činu, který oznámil policii, případně si nestěžoval nadřízeným policejním
orgánům na průtahy v řízení.
Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal žalobce včas kasační stížnost,
neboť nesouhlasí s rozsudkem krajského soudu, který je podle něj nesprávný. Stěžovatel
má i nadále za to, že napadené správní rozhodnutí trpí vadou spočívající v začlenění
skutečností, které byly podkladem pro soudem zrušené rozhodnutí, do skutečnostností
hodnocených v rámci vydání napadeného rozhodnutí, neboť toto začlenění nutně ovlivnilo
hodnocení dalších skutečností v jeho neprospěch, tak jak to uvedl v žalobě. Krajský soud sice
hodnotil tuto námitku, ale zcela nesprávně, když uzavřel, že toto výše uvedené začlenění není
vadou, neboť se skutečnosti uvedené na tomto místě neobjevují v hodnocení správního
orgánu, zda stěžovatel má nebo nemá nárok na udělení azylu. Stěžovatel má za to, že vadou
je již samotné uvedení těchto skutečností, protože podle jeho názoru nelze uvést
do rozhodnutí skutečnosti, které nejsou následně hodnoceny při úvahách správního orgánu
o přiznání azylu či nikoli. Pokud z důvodů hodných zrušení předchozího správního rozhodnutí
nemůže správní orgán hodnotit předmětné skutečnosti, nemohou být součástí zjištění
správního orgánu obsažených v textu správního rozhodnutí. Je zde analogie s trestním
právem, nepřípustný důkaz lze provést, nelze z něj však čerpat jakákoli skutková zjištění
a tato hodnotit. Při důsledném postupu správního orgánu nemohou být podkladem
pro rozhodnutí skutečnosti (důkazy) získané vadným procesním postupem a napadený
rozsudek toto nesprávně posoudil. Stěžovatel navrhl napadený rozsudek zrušit a kasační
stížnosti přiznat odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá,
že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu se správními
předpisy, a odkazuje na správní spis ve věci. Žalovaný navrhuje, aby kasační stížnost byla
zamítnuta a nebyl jí přiznán odkladný účinek.
Z předloženého správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti.
Stěžovatel podal dne 20. 5. 2001 návrh na zahájení řízení o udělení azylu a dne
12. 6. 2001 s ním byl veden pohovor k důvodům tohoto návrhu. Dne 28. 6. 2001 žalovaný
rozhodnutím č. j. OAM-4676/VL-10-HA08-2001 stěžovatelův návrh na zahájení řízení
o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodný dle ustanovení §16 odst. 1 písm. e) zákona
o azylu. Proti citovanému rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel rozklad, který byl zamítnut
rozhodnutím ministra vnitra ČR č. j. OAM-1345/AŘ-2001 ze dne 30. 1. 2002 a napadené
rozhodnutí žalovaného bylo potvrzeno. Krajský soud v Ostravě v řízení o žalobě stěžovatele
rozsudkem ze dne 9. 6. 2003 č. j. 24 Az 712/2003 - 18 zrušil předmětné rozhodnutí ministra
vnitra ČR pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dne 3. 11. 2003 byl se stěžovatelem veden nový pohovor k žádosti o udělení azylu,
ve kterém stěžovatel uvedl, že ve vlasti vstoupil do s . S. J., podnikal, měl farmu, kterou mu
však někdo zapálil. Zapálení farmy stěžovatel ohlásil na policii, kde s ním byl sepsán protokol
a bylo mu sděleno, že věc bude šetřena, ale nakonec nedostal žádné policejní či soudní
vyjádření. Stěžovatel dále uvedl, že osobám, s nimiž obchodoval, dlužil nějaké peníze,
domnívá se, že tito lidé mu zničili majetek. Dokonce mu byl zničen automobil, obával se o
svůj život, proto z vlasti odjel, a to na jaře roku 1999. Po příjezdu do České republiky zde
stěžovatel pracoval, měl zajištěný pobyt na jeden měsíc, poté zde pobýval nelegálně, o azylu
nevěděl, počátkem roku 2001 byl ve vězení, kde se rozhodl požádat o azyl. Stěžovatel shrnul,
že se nemůže vrátit na Ukrajinu, neboť tam má problémy, chtěli ho tam zabít. V případě
návratu do vlasti se bojí lidí, kterým dluží peníze, se státními orgány problémy neměl.
V novém řízení žalovaný stěžovateli azyl neud ělil podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o
azylu rozhodnutím ze dne 1. 12. 2003 č. j. OAM-4676/VL-10-HA08-2001.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně neoznačil zákonný důvod jejího podání,
avšak z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že byla podána z důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
a to z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.
Stěžovatel opakovaně poukazuje na vady řízení spočívající v tom, že žalovaný
v napadeném rozhodnutí uvedl neoprávněně skutečnosti, které byly podkladem
jeho dřívějšího rozhodnutí (jež bylo zrušeno soudem), a které ovlivnily hodnocení dalších
skutečností v neprospěch stěžovatele. Blíže však nespecifikuje, které ustanovení správního
řádu či zákona o azylu žalovaný porušil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný v napadeném rozhodnutí, a to konkrétně
v odstavci prvním a druhém odůvodnění rozhodnutí, uvedl údaje o podání žádosti o udělení
azylu stěžovatele a údaje o rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, který původní rozhodnutí
žalovaného ve věci zrušil. Uvedenou pasáž odůvodnění je však nutno považovat pouze
za shrnutí dosavadního průběhu řízení o udělení azylu a skutečnosti v ní uvedené nejsou
žalovaným dále jakkoliv hodnoceny. Pokud stěžovatel namítá, že vadou je již samotné
uvedení těchto skutečností v rozhodnutí, není možno mu přisvědčit, neboť jejich uvedení
v rekapitulační části odůvodnění rozhodnutí nic nebrání. Nejvyšší správní soud má zato,
že z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že žalovaný
při dokazování ve věci vycházel jen z tvrzení stěžovatele uvedených v novém pohovoru
k žádosti o udělení azylu dne 3. 11. 2003, které následně řádně a podrobně posuzoval
z pohledu všech v úvahu přicházejících ustanovení zákona o azylu. Krajský soud
tak postupoval správně, když neshledal stěžovatelem namítané vady napadeného rozhodnutí
žalovaného a podanou žalobu zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatel dále poukazuje na možnost použití analogie trestního
práva v rámci správního řízení o udělení azylu. Nejvyšší správní soud musí uvedený názor
označit za mylný. Správní řízení (správními orgány rozhodují o právech, právem chráněných
zájmech nebo povinnostech osob) nelze porovnávat s řízením trestním (soudy rozhodují
o vině a trestu za spáchání trestného činu), neboť tato řízení jsou ovládána odlišnými
zásadami, plní jiný účel a řídí se odlišnými pravidly, proto je výše zmíněná analogie zcela
vyloučena.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal oprávněným důvod
kasační stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl dle §110 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel podal také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla
vyřízena přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Jelikož stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci
úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné
úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu