ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.276.2004
sp. zn. 3 Azs 276/2004 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: T. S.,
zastoupené Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem se sídlem Cheb, Ovocná 3, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2004 č. j. 24 Az 1860/2003 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 3. 2004, č. j. 24 Az 1860/2003 - 21
zamítl žalobu podanou žalobkyní (dále i „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 7. 2003 č. j. OAM-3359/VL-10-12-2003, kterým byla zamítnuta její žádost o udělení
azylu jako zjevně nedůvodná dle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění rozsudku krajský soud zejména uvedl, že žalobkyně
jako jediný důvod své žádosti o udělení azylu v průběhu celého správního řízení,
jakož i v samotné žalobě a jejím doplnění, uváděla snahu o legalizaci svého pobytu
na území České republiky, a to, že ve vlasti jí bylo vyhrožováno neznámými osobami,
které po ní chtěly peníze, neboť věděly, že je dostala od svého bratra žijícího ve Spojených
státech amerických. Z hlediska takto uplatněného důvodu žádosti o udělení azylu se krajský
soud zcela ztotožňuje s právním názorem a závěrem žalovaného správního orgánu,
že tento důvod nelze podřadit pod důvody uváděné v ustanovení §12 zákona o azylu. Žádost
o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou toliko potíže se soukromými osobami („mafií“) v zemi
původu spočívající ve vydírání a ve vyhrožování žalobkyni, je zřejmě bezdůvodná. Žalovaný
správní orgán tedy dle krajského soudu nepochybil, když v daném případě žádost žalobkyně
zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Provedenými
důkazy obsaženými ve správním spisu žalovaného krajský soud taktéž nezjistil žádné procesní
pochybení či to, že by žalovaný pro své rozhodnutí neopatřil dostatek důkazů. Naopak
vycházel ve správním řízení z tvrzení žalobkyně a zejména podrobně provedeného pohovoru,
týkajícího se žádosti o udělení azylu a z důvodů této žádosti.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně včas kasační
stížnost, ve které uplatňuje důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen “s. ř. s.“). Stěžovatelka má za to, že krajský
soud, který vycházel ze spisových materiálů shromážděných žalovaným správním orgánem
a jí podané žaloby, zcela pominul jí uvedený důvod pro udělení azylu ve smyslu ustanovení
§12 písm. b) zákona o azylu. Tento důvod stěžovatelka spatřuje v tom, že v Bělorusku díky
bratrovi, který dlouhodobě žije ve Spojených státech amerických, byla zařazena do majetné
skupiny obyvatel, která je v M. (bydliště stěžovatelky) trvale pod dohledem místní mafie.
Místní mafie je dle stěžovatelky napojena na policii a úřady včetně bankovních domů,
proto pro ni není problém zjistit, že stěžovatelku finančně podporuje bratr. Na základě
získaných informací mafie stěžovatelce vyhrožovala, vydírala ji a zaútočila na její majetek,
načež se stěžovatelka začala bát nejen o majetek, ale i o svůj život, a rozhodla se z Běloruska
vycestovat. Stěžovatelka tvrdí, že v Bělorusku patří k vybrané skupině majetných lidí,
které je z finančních důvodů trvale pronásledována místní mafií. Stěžovatelka se domnívá,
že žalovaný správní orgán i krajský soud postupovaly nezákonně, když jí uváděné důvody
nepodřadily pod ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu, proto navrhuje, aby rozsudek
krajského soudu byl zrušen a věc byla vrácena k novému projednání, zároveň navrhuje přiznat
kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá,
že jeho rozhodnutí i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu se zákonem, odkazuje
na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky a na vydané
rozhodnutí. Žalovaný navrhuje, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne 12. 7. 2003
žádost o udělení azylu a jako její důvod uvedla, že její bratr žije ve Spojených státech
amerických a materiálně jí pomáhá, od března roku 2003 jí začal někdo neznámý telefonovat
a požadovat peníze, také požadoval setkání. Na policii se stěžovatelka neobrátila, neboť byla
varována, aby tak nečinila. Protože začala mít strach a nevěděla co má dělat, řešila situaci
odjezdem do České republiky, nyní žádá o azyl kvůli legalizaci pobytu v České republice.
V případě návratu do Běloruska se obávala vyděračů. V pohovoru k důvodům žádosti
o udělení azylu dne 21. 7. 2003 stěžovatelka zopakovala a upřesnila potíže provázející
ji ve vlasti, jež spočívaly v tom, že jí bylo vyhrožováno a byla vydírána neznámými osobami
za účelem získání peněz, přičemž na policii nic neoznámila, protože jí tyto osoby
vyhrožovaly, aby se tam neobracela. Stěžovatelka přisvědčila, že jiné problémy ve vlasti
neměla.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod
a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště. Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně
nedůvodnou v případech taxativně vymezených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu.
Podle §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 téhož zákona.
V kasační stížnosti stěžovatelka uplatnila důvod jejího podání dle ustanovení §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit,
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost. Stěžovatelka se domnívá, že žalovaný správní orgán a poté i krajský
soud opominuly při zjišťování skutkové podstaty ve věci zhodnotit důvod pro udělení azylu,
který ona tvrdila od počátku řízení ve věci, a to skutečnost, že byla ve vlasti trvale
pronásledována mafií z majetkových důvodů.
K citované námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že dle jeho názoru žalovaný provedl
ve věci řádné dokazování a pro rozhodnutí si opatřil dostatek podkladů, přičemž vycházel
především právě z tvrzení stěžovatelky uváděných v žádosti o udělení azylu a v pohovoru
k důvodům této žádosti, na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci,
který rozebral v kontextu platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí.
Rovněž krajský soud vycházel z dostatečných pokladů potřebných pro rozhodnutí, ve věci
provedl řádné dokazování včetně hodnocení všech důvodů uváděných stěžovatelkou
(a to jak v rámci správního řízení o udělení azylu, tak v podané žalobě) a dospěl ke stejným
právním závěrům jako žalovaný, tedy že v jejím případě nejsou splněny podmínky ustanovení
§12 zákona o azylu, neboť nebylo prokázáno, že by stěžovatelka byla ve své vlasti
pronásledována nebo by měla mít obavy z pronásledování z důvodů v zákoně uvedených.
Pronásledování soukromými osobami nespadá pod zákonnou ochranu a žádost stěžovatelky
tak byla správně žalovaným zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud se uvedeným názorem krajského soudu
ztotožňuje a v řízení neshledal vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Na závěr Nejvyšší správní soud připomíná, že právní institut azylu nelze směšovat
s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky, které jsou
vymezeny například v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelka podala také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla
vyřízena přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu