ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.281.2005
sp. zn. 3 Azs 281/2005 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
A. B., zastoupeného JUDr. Vlastou Houdkovou, advokátkou se sídlem Máchova 21, Praha 2,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
13. 4. 2004, čj. OAM-1288/VL-19-C09-2003, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 6 Az 34/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 4. 10. 2004, čj. 6 Az 34/2004 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Vlasty Houdkové se u r č u je částkou 2558,50 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“); současně na žalobce nebyla vztažena překážka
vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že důvodem žádosti
žalobce o udělení azylu byly potíže se soukromými osobami a snaha o legalizaci pobytu
na území České republiky. Žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobce vyvíjel činnost
k uplatňování politických práv a svobod či se jiným způsobem politicky angažoval. Žalovaný
neshledal, že by obavy žalobce z jednání soukromých osob naplňovaly znaky pronásledování
ve smyslu §2 odst. 5 zákona o azylu; ke snaze žalobce o legalizaci pobytu na území České
republiky žalovaný doporučil využít některého z institutů zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Důvod pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu tedy žalovaný neshledal. Žalovaný se dále
vyjádřil k neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu a k neexistenci
překážky vycestování podle §91 zákona o azylu, když uvedl, že neshledal, že by žalobci
hrozilo v zemi původu nebezpečí mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení
nebo trestu. Přitom odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věcech
Vilvarajah a Costello-Roberts.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2004, čj. 6 Az 34/2004 - 35, byla
zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. Soud uvedl,
že pronásledování a vydírání členy sekty Bílé bratrstvo není důvodem pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Strach žalobce ze soukromých osob nelze považovat
za odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Smyslem azylu
není podle soudu ochrana před různými skupinami sdružujícími soukromé osoby,
nýbrž před pronásledováním konkrétního jednotlivce ze strany státních orgánů z důvodů
vymezených v zákoně o azylu. Soud uvedl, že žalovaný posuzoval důvodnost žádosti
o udělení azylu na základě tvrzení žalobce s přihlédnutím k informacím o zemi původu
žalobce. Závěr o tom, že žalobci azyl nelze udělit, je podle soudu v souladu se zákonem a byl
žalovaným dostatečně odůvodněn. K neudělení humanitárního azylu soud uvedl, že žalovaný
vycházel jak z obecné situace na Ukrajině, tak z osobní situace žalobce a všech okolností
týkajících se jeho možného návratu do země původu. Pokud na základě takto provedeného
dokazování rozhodl o neudělení azylu podle §14 zákona o azylu, nelze mu podle soudu nic
vytknout. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné a ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že žalovaný ani soud
se dostatečně nezabývaly jeho skutkovými tvrzeními. Stěžovatel je přesvědčen o tom,
že závěr žalovaného nemá oporu v důkazech, které žalobce v průběhu řízení předložil,
zejména šlo o tvrzení, že žalobce se cítí být ohrožen na životě a státní orgány v zemi původu
tomu nejsou schopné zabránit; právní prostředky na Ukrajině jsou přitom podle stěžovatele
nefunkční. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že vlivem vad řízení soud nesprávně posoudil
právní otázku neudělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu a překážku vycestování
podle §91 zákona o azylu. Soud měl podle žalobce vytknout žalovanému výše uvedené vady
řízení a jeho rozhodnutí žalovaného zrušit. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl,
aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2004, čj. 6 Az 34/2004 - 35, byl zrušen
a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázal na správní spis a uvedl,
že nepodporuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá
oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že soud prvního stupně
pochybil, když pro vady řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného,
toto rozhodnutí nezrušil. V důsledku vad řízení se měl žalovaný dopustit nezákonnosti
rozhodnutí podle §12, §14 a §91 zákona o azylu. Vad řízení se měl žalovaný dopustit tím,
že jeho rozhodnutí nemá oporu v důkazech, které žalobce v průběhu řízení o udělení azylu
předložil. Nejvyšší správní soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že žalovaný
se namítaného pochybení nedopustil, neboť se vypořádal se všemi skutečnostmi,
které stěžovatel v průběhu řízení o udělení azylu uvedl. V protokolu o pohovoru k žádosti
o udělení azylu, který se konal dne 19. 6. 2003, stěžovatel uvedl všechny důvody,
pro které o udělení azylu žádá; nenavrhl však – jak tvrdí nyní v kasační stížnosti – provedení
žádných důkazů ani doplnění materiálů, které mu žalovaný předložil na závěr pohovoru s tím,
že z nich bude ve svém rozhodnutí vycházet. Nejvyšší správní soud ve shodě s Městským
soudem v Praze konstatuje, že žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal
se všemi skutečnostmi, které žalobce uváděl v průběhu řízení o udělení azylu; dospěl
však k závěru, že pronásledování členy sekty Bílé bratrstvo, u něhož nebylo prokázáno,
že by je orgány státní moci v zemi původu žalobce jakkoliv podporovaly, není důvodem
pro udělení azylu na území České republiky a proto žalobci azyl neudělil a nevztáhl
na něj ani překážku vycestování. Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem Městského soudu
v Praze konstatuje, že rozhodnutí o neudělení azylu žalobci podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14
zákona o azylu ani rozhodnutí o nevztažení překážky vycestování podle §91 zákona o azylu
nepředcházela žádná vada správního řízení, tato rozhodnutí jsou zákonná a proto Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka. V případě
ustanovení zástupce účastníku řízení platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátce částkou 2 x 1000 Kč za dva
úkony právní služby – první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení
a doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 6. 2005 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů,
v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7 a §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Protože zástupkyně žalobce – advokátka
je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku
odpovídající dani, kterou je advokátka povinna odvést z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí
408,50 Kč. Zástupkyni žalobce se tedy přiznávají náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti
v celkové výši 2558,50 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu