ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.284.2004
sp. zn. 3 Azs 284/2004 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: I.
S., zastoupeného JUDr. Peterem Andrisem, advokátem se sídlem Praha 7, Strojnická 11, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2004 č. j. 59 Az 68/2003 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Peteru Andrisovi
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 3. 2004 č. j. 59 Az 68/2003 - 18 zamítl
žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2003
č. j. OAM-5510/VL-15-08-2003, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná dle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/ 1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Krajský soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že provedené dokazování
jednoznačně svědčí o tom, že žalobce neopustil Ukrajinu z důvodů pronásledování
za uplatňování politických práv a svobod nebo odůvodněného strachu z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství nebo politického přesvědčení. Žalobce sám jako jediný důvod
uvedl tu skutečnost, že opustil svou vlast z důvodu nepříznivé ekonomické situace a ve snaze
legalizovat zde svůj pobyt, aby se vyhnul rozhodnutí o správním vyhoštění, jde o důvody
nerozhodné z hlediska řízení o udělení azylu. Podle názoru krajského soudu měl žalovaný
dostatečné podklady pro posouzení důvodnosti žádosti žalobce o udělení azylu v České
republice. Z hlediska výkladu ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu v souvislosti
s ustanovením §12 téhož zákona se krajský soud plně ztotožnil s názorem vysloveným
žalovaným v napadeném rozhodnutí a shrnul, že důvody tvrzené žalobcem nejsou
podřaditelné pod žádný důvod uvedený v §12 zákona o azylu a jeho žádost o udělení azylu
je zjevně nedůvodná.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal stěžovatel včas kasační
stížnost, ve které uplatňuje důvody uvedené v ustanoveních §103 odst. 1 písm. a) až d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel má za to, že krajský
soud posoudil předmětnou věci v rozporu s platným právním řádem, a to zejména v rozporu
se zákonem o azylu, stejně jako žalovaný. Stěžovatel se chce v České republice zdržovat
s ohledem na politickou situaci na Ukrajině, která mu neumožňuje uplatnit se společensko-
politicky, přičemž tyto důvody determinují současně ekonomickou situaci, protože
on ve vlasti v důsledku svého odlišného politického přesvědčení nemůže najít práci a tímto
se cítí být politicky diskriminován. Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný
účinek.
Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal dne 19. 10. 2003 žádost
o udělení azylu, ve které uvedl, že Ukrajinu opustil kvůli nedostatku pracovních příležitostí.
Protože stěžovatel ve vlasti nebyl schopen si zajistit zaměstn ání, rozhodl se odcestovat
za prací do České republiky. V České republice se zdržuje od roku 1999, chce zde nadále
pobývat a pracovat. Stěžovatel dále uvedl, že o udělení azylu žádá kvůli legalizaci pobytu,
neboť obdržel správní vyhoštění. Stěžovatel nikdy nebyl členem žádné politické strany
či jiné organizace, v případě návratu do vlasti se ničeho neobával, ale vrátit se nechtěl.
V pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu dne 24. 10. 2003 stěžovatel podrobněji popsal
ekonomické potíže, které ho provázely na Ukrajině. Uvedl také, že v České republice
po ukončení platnosti víza nelegálně pobýval a pracoval, že se státními orgány na Ukrajině
neměl žádné problémy, a že se obává nepříjemností, které by mohl mít po návratu do vlasti,
jelikož zde žádal o azyl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď p ronásledován za uplatňování politických práv a svobod
a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů
ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště. Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně
nedůvodnou v případech taxativně vymezených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu.
Podle §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 téhož zákona.
Námitka stěžovatele, že krajský soud (stejně jako žalovaný) posoudil předmětnou věc
v rozporu s právním řádem, zejména zákonem o azylu, se ukazuje neopodstatněnou.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný
skutkový stav je vybrána nesprávná právní norma, popř. je sice vybrána správná právní
norma, ale je nesprávně vyložena nebo aplikována. Právní otázkou, kterou se soud
v předcházejícím řízení zabýval, je otázka, zda důvody uváděné stěžovatelem, lze podřadit
důvodům pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu. Ze správního spisu jednoznačně vyplývá,
že v rámci správního řízení o udělení azylu nevyšlo najevo, že by se stěžovatel ve státě
původu musel důvodně obávat pronásledování za uplatňování politických práv a svobod
nebo pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální
skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství
má. Stěžovatel jako důvody pro udělení azylu uváděl toliko ekonomické potíže plynoucí
z nemožnosti nalézt na Ukrajině zaměstnání, snahu pracovat v České republice a legalizovat
si zde pobyt, tedy důvody, které nelze podřadit pod ustanovení §12 zákona o azylu. Žalovaný
tak zcela správně aplikoval ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu a krajský soud
správně projevil s jeho postupem souhlas. Nejvyšší správní soud se s přijatým právním
názorem ve věci ztotožňuje a neshledal důvod kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. oprávněným.
V kasační stížnosti stěžovatel dále namítá důvody podání kasační stížnosti
obsažené v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. pod písmeny b) až d), které však nejsou
jakkoliv blíže specifikovány. Nejvyšší správní soud má, po přezkoumání napadeného
rozsudku a provedeného řízení ve věci, za to, že nedošlo k naplnění žádného z těchto
stěžovatelem uplatněných zákonných důvodů podání kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud je v řízení o kasační stížnosti vázán ustanovením §109 odst. 4
s. ř. s., podle něhož nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo
vydáno napadené rozhodnutí. Takovou novou skutečností je námitka stěžovatele uplatněná
až v kasační stížnosti, že se chce v České republice zdržovat s ohledem na politickou situaci
na Ukrajině, která mu neumožňuje uplatnit se společensko-politicky, přičemž tyto důvody
determinují současně ekonomickou situaci, protože on ve vlasti v důsledku svého odlišného
politického přesvědčení nemůže najít práci a tímto se cítí být politicky diskriminován.
Jelikož stěžovatel citované skutečnosti neuvedl v rámci správního řízení o udělení azylu
ani v rámci řízení o žalobě, ale teprve po vydání napadeného rozsudku krajského soudu,
nemůže se jimi Nejvyšší správní soud zabývat.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou dle §110 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel podal také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s.. Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla
vyřízena přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán měl
ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho
běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Krajský soud v Ostravě ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta pro řízení o kasační
stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají v odměně za dva úkony
právní služby v částce 2000 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., v platném znění] a v náhradě hotových výdajů v částce 150 Kč (§13 odst. 3
téže vyhlášky), celkem 2150 Kč. Tato částka bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu k rukám zástupce JUDr. Petera Andrise do 1 měsíce od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu