ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.298.2005
sp. zn. 3 Azs 298/2005 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně T. K., zastoupené JUDr. Josefem Kunáškem, advokátem se sídlem Václavské
náměstí 17, Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 6. 2004, čj. OAM-2106/VL-20-08-2004, vedené u Krajského soudu
v Ostravě pod sp. zn. 60 Az 131/2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2004, čj. 60 Az 131/2004 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta
žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu na území České republiky
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný uvedl, že důvodem žádosti o udělení azylu byla snaha
žalobkyně vyhnout se nepříznivým důsledkům správního vyhoštění z území České republiky,
ačkoliv mohla požádat o udělení azylu již dříve. Podle žalovaného pobývala žalobkyně
na území České republiky nelegálně od konce prosince 2002 do 26. 5. 2004, kdy jí bylo
uděleno správní vyhoštění; přitom vyšlo najevo, že jí nic nebránilo požádat o udělení azylu
již dříve, avšak učinila tak teprve po potrestání správním vyhoštěním. Proto žalovaný žádost
žalobkyně o udělení azylu zamítl podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2004, čj. 60 Az 131/2004 - 16,
byla žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta. Soud se ztotožnil s názorem
žalovaného, že žalobkyně mohla požádat o udělení azylu dříve, avšak učinila tak teprve
po udělení správního vyhoštění s cílem vyhnout se jeho realizaci. Soud shledal rozhodnutí
zákonu odpovídající a uvedl, že bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu
a že ve správním spise je založen originál rozhodnutí podepsaného oprávněnou osobou
PhDr. T. H.. K námitce žalobkyně, že jí měl být udělen azyl podle §12 zákona o azylu, soud
vyložil, že zamítnutí nedůvodné žádosti o udělení azylu podle §16 zákona o azylu vylučuje
možnost rozhodovat o udělení azylu podle §12 nebo §14 zákona o azylu. Zamítnutím žádosti
o udělení azylu jako zjevně nedůvodné žalovaný vyčerpal celý předmět řízení o této žádosti.
Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Včasnou kasační stížnost stěžovatelka podala z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s. Stěžovatelka uvedla, že právo na bezpečný život patří k základním lidským
a politickým právům. Všeobecně známá je neschopnost běloruského státu vytvořit bezpečné
podmínky pro život a zabránit psychickému nátlaku; Česká republika je schopná
tyto podmínky zajistit. Soud nepřihlédl k tomu, že stěžovatelka je vdaná a její manžel
má povolení k pobytu na území České republiky; kopii tohoto povolení stěžovatelka přiložila
ke kasační stížnosti. Proto jí měl být udělen azyl podle §14 zákona o azylu,
neboť stěžovatelka se nedostala do problémů ve vlasti svou vinou a hledala bezpečí
u manžela. O možnosti udělení azylu nevěděla, je vyučená švadlena, nemá vzdělání,
proto je rozhodnutí podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu nepřiměřené. Krajský soud
ani žalovaný se podle stěžovatelky nevypořádaly s jejím tvrzením, že byla v Bělorusku
vystavena psychickému nátlaku; tato vada řízení má za následek nezákonná rozhodnutí.
Stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2004,
čj. 60 Az 131/2004 - 16, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu
s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména
na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu řízení o udělení azylu,
a na vydané rozhodnutí. Skutečnosti uváděné stěžovatelkou během správního řízení nejsou
azylově relevantní. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
1. 9. 2004, sp. zn. 4 Azs 195/2004, o tom, že v případě zamítnutí žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné se nelze v řízení o kasační stížnosti dovolávat posouzení azylu
podle §12 a §14 zákona o azylu, neboť o těchto formách azylu nemohlo být v řízení
o udělení azylu rozhodováno. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvody odpovídající §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Prvním důvodem kasační stížnosti je důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však
nesprávně vyložen. Stěžovatelka tvrdí, že jí měl být udělen azyl, neboť její manžel
má povolení k pobytu na území České republiky a na stěžovatelku je ve vlasti činěn
psychický nátlak. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že – jak správně uvedl žalovaný
i krajský soud – rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu vylučuje možnost posuzovat
podmínky pro udělení azylu podle §12 či §14 zákona o azylu. Rozhodnutí podle §16 zákona
o azylu znamená, že nastoupí některý v tomto ustanovení předpokládaný důvod,
pročež se žalovaný žádostí o udělení azylu nemůže vůbec meritorně zabývat. Žádost
žalobkyně o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neboť žalobkyně požádala
o azyl v situaci, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, ačkoliv mohla žádost o azyl podat
i dříve; byl tedy dán důvod pro zamítnutí žádosti o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. k)
zákona o azylu (nyní srov. §16 odst. 2 zákona o azylu – pozn. soudu). V souzené věci navíc
žalobkyně neuváděla žádné azylově relevantní důvody, neboť důvodem jejího příchodu
do České republiky byla snaha následovat manžela. V České republice pak žalobkyně
pobývala nelegálně, byť si, jak uvedla v pohovoru, byla vědoma možného postihu;
proto Nejvyšší správní soud neakceptoval její tvrzení, že nevěděla o možnosti požádat
o udělení azylu. Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán.
Další důvod kasační stížnosti stěžovatelka podřadila pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť krajský soud se nevypořádal s jejím tvrzením ohledně psychického nátlaku v zemi
původu; totéž vytkla stěžovatelka rovněž žalovanému, proto se podle Nejvyššího správního
soudu jedná o důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení však musí být vada řízení před správním orgánem dův odně vytýkána již v řízení
před krajským soudem, aby mohla být řádně uplatněna jako důvod kasační stížnosti. Krajský
soud žalobu přezkoumával jen v rozsahu žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.); stěžovatelka
však v žalobě žádné konkrétní důvody směřující proti nevypořádání se žalovaného
s jejími tvrzeními neuvedla. Krajský soud proto nemohl napadené rozhodnutí z tohoto důvodu
zrušit, neboť bez návrhu soud zruší pouze takové rozhodnutí správního orgánu, jež trpí
vadami vyvolávajícími jeho nicotnost (§76 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto důvod
ke zrušení rozhodnutí krajského soudu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. neshledal.
Nejvyšší správní soud ze všech uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
nezabýval se z důvodu nadbytečnosti již samostatně návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu