ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.326.2004
sp. zn. 3 Azs 326/2004 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
M. G., zastoupeného Mgr. Marcelou Valtrovou, advokátkou se sídlem Černošice, Školní
1238, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2003 č. j. OAM-2097/AŘ-2002, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp.zn. 8 Az 18/2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004 č. j. 8 Az 18/2004 – 30,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004 č. j. 8 Az 18/2004 - 30 se z r u š u j e
a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2004 č. j. 8 Az 18/2004 - 30 odmítl
návrh žalobce (dále i „stěžovatel“) ze dne 11. 2. 2004 podaný proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 17. 12. 2003 č.j. OAM-2097/AŘ-2002, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne
24. 8. 2001 č. j. U-2044/VL-07-P18-2000 o neudělení azylu dle zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“) a zamítnut rozklad žalobce. V odůvodnění usnesení Městský soud
v Praze uvedl, že v předmětné věci bylo zcela nepochybně prokázáno, že žalobce převzal
napadené rozhodnutí žalovaného dne 21. 1. 2004. Podle ustanovení §32 odst. 1 zákona
o azylu, ve znění účinném v době rozhodování správního orgánu, žalobu proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu lze podat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí.
V projednávané věci patnáctidenní lhůta k podání žaloby uplynula dne 5. 2. 2004, naposledy
tento den mohl žalobce podat žalobu k soudu nebo odevzdat orgánu, který má povinnost
ji doručit. Jelikož žalobce podal žalobu dne 11. 2. 2004, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty,
48
soud návrh jako opožděný odmítl dle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal stěžovatel včas kasační
stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel
je přesvědčen, že napadené usnesení je nezákonné, neboť soud na jeho případ nesprávně
aplikoval ustanovení §32 odst. 1 zákona o azylu ve znění účinném ke dni rozhodování
správního orgánu. Stěžovatel uvádí, že dne 25. 5. 2000 podal návrh na zahájení řízení
o udělení azylu, rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 24. 8. 2001 mu azyl nebyl
udělen, proto podal dne 15. 10. 2001 rozklad. Žalovaný o podaném rozkladu rozhodl
rozhodnutím dne 17. 12. 2003, které bylo stěžovateli doručeno dne 21. 1. 2004, proti tomuto
rozhodnutí podal stěžovatel dne 11. 2. 2004 žalobu. Podle čl. II bodu 2 zákona č. 519/2002 Sb., o změně zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 519/2002 Sb.“), který nabyl
účinnosti dne 1. 1. 2003, platí, že pokud ministr vnitra po nabytí účinnosti tohoto zákona
rozhodl o rozkladu, podaném podle zákona o azylu ve znění účinném k 31. 1. 2002, lze proti
takovému rozhodnutí do třiceti dnů od jeho doručení podat žalobu podle části třetí hlavy
druhé dílu prvního soudního řádu správního, jsou-li splněny podmínky tam stanovené.
Stěžovatel má za nepochybné, že žalovaný po 1. 1. 2003 rozhodl o jeho rozkladu podaném
podle zákona o azylu ve znění účinném k 31. 1. 2002, a tudíž, že byl oprávněn podat žalobu
proti rozhodnutí žalovaného do třiceti dnů od jeho doručení. Jestliže bylo předmětné
rozhodnutí žalovaného doručeno stěžovateli dne 21. 1. 2004, třicetidenní lhůta k podání
žaloby uplynula dne 20. 2. 2004, proto se stěžovatel domnívá, že žalobu, kterou podal dne
11. 2. 2004, podal v zákonné lhůtě a napadené usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí
žaloby jako opožděné je proto nezákonné. Stěžovatel navrhuje napadené usnesení zrušit a věc
vrátit Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, dále navrhuje přiznat kasační stížnosti
odkladný účinek.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené
usnesení Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a Nejvyšší správní soud jej shledal
oprávněným, neboť napadené usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí návrhu
stěžovatele pro opožděnost dle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nebylo vydáno
v souladu se zákonem.
Ze spisového materiálu ve věci plyne, že stěžovatel podal dne 25. 5. 2000 návrh
na zahájení řízení o udělení azylu, správní orgán I. stupně rozhodnutím č.j. U-2044/VL 07-
P18-2000 ze dne 24. 8. 2001 stěžovateli neudělil azyl dle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona o azylu a rovněž rozhodl, že se na něj nevztahuje překážka vycestování dle §91
téhož zákona. Uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadl stěžovatel dne
15. 10. 2001 rozkladem, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím č.j. OAM 2097/AŘ-2002
ze dne 17. 12. 2003 tak, že rozklad zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 21. 1. 2004, stěžovatel podal proti
němu žalobu dne 11. 2. 2004 (osobně u Městského soudu v Praze).
49
Podle přechodných ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 519/2002 Sb. pokud ministr
vnitra po dni nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodl o rozkladu, podaném podle zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění účinném k 31. lednu 2002, lze proti
takovému rozhodnutí do třiceti dnů od jeho doručení podat žalobu podle části třetí hlavy
druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, jsou-li splněny podmínky
tam stanovené. K řízení o žalobě podle věty první je příslušný krajský soud, v jehož obvodu
je žadatel o udělení azylu (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Zákon č. 519/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že na případ stěžovatele se nepochybně citované
přechodné ustanovení zákona č. 519/2002 Sb. vztahuje, neboť stěžovatel podal žalobu
proti rozhodnutí ministra vnitra o rozkladu podaném podle zákona o azylu ve znění
účinném k 31. 1. 2002, přičemž ministr vnitra rozhodl o rozkladu po 1. 1. 2003. Proto mohl
stěžovatel podat žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení
a nikoliv jen ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí dle ustanovení §32 odst. 1 zákona
o azylu. Stěžovateli bylo napadené rozhodnutí žalovaného doručeno dne 21. 1. 2004,
třicetidenní lhůta k podání žaloby uplynula dne 20. 2. 2004, je tak zřejmé, že stěžovatelem
podaná žaloba dne 11. 2. 2004 byla podána v zákonné lhůtě.
Z důvodů v tomto rozsudku uvedených Nejvyšší správní soud zrušil usnesení
Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), v němž je
tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve smyslu
ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu