ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.349.2005
sp. zn. 3 Azs 349/2005 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
T. G., zastoupeného JUDr. Radanou Pekárkovou, advokátkou se sídlem Hlinky 142a, Brno,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2.
2005, čj. OAM-149/LE-PA01-PA01-2005, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 56
Az 22/2005, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
29. 4. 2005, č. j. 56 Az 22/2005 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Radany Pekárkové se u r č u je částkou 2150 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta
žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu na území České republiky jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
ve znění účinném do 12. 10. 2005 (nyní §16 odst. 2 zákona o azylu – pozn. soudu). Podle
tohoto ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná v případě,
že žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo
předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve. Žalovaný
uvedl, že žalobce vstoupil na území České republiky nelegálně dne 9. 7. 2003 a pobýval
zde bez platného cestovního dokladu, víza a povolení k pobytu. Třikrát mu bylo vydáno
rozhodnutí o správním vyhoštění, které nerespektoval. V roce 2004 byl za trestný čin maření
výkonu úředního rozhodnutí odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání pěti měsíců.
Podle žalovaného žalobce nevyužil včas možnosti požádat o udělení azylu a žádost podal
až v době, kdy se nacházel v Z. v P. za účelem realizace správního vyhoštění. Žalovaný uvedl,
že skutečnost spočívající v tom, že žalobce nevěděl, kde má o azyl požádat, je pouze
subjektivní. Skutečnosti uvedené v žádosti o azyl však byly žalobci známy již dříve
a v podání žádosti o udělení azylu mu nebránily žádné objektivní okolnosti.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2005, č. j. 56 Az 22/2005 - 15, byla
žaloba proti tomuto rozhodnutí odmítnuta pro opožděnost. Soud uvedl, že rozhodnutí
žalovaného převzal žalobce do vlastních rukou dne 3. 3. 2005 a vzal na vědomí, že rozhodnutí
nabývá právní moci dnem doručení. Podle §32 odst. 2 zákona o azylu lze podat žalobu proti
rozhodnutí o žádosti o udělení azylu, jež byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, ve lhůtě
sedmi dnů od doručení rozhodnutí. Lhůta pro podání žaloby začala v daném případě běžet dne
4. 3. 2005 a skončila ve čtvrtek dne 10. 3. 2005. Žaloba však byla podána k poštovní přepravě
až dne 14. 3. 2005, tedy po uplynutí zákonné lhůty a soud ji proto jako opožděnou odmítl
podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Včasnou kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení uvedeného usnesení a požádal
soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Stěžovatel poté zaslal soudu rukou psaný přípis, v němž uvedl, že podáním
žaloby pověřil advokáta JUDr. Petra Navrátila, jenž žalobu bez vědomí stěžovatele
podal opožděně, což prý nelze klást za vinu stěžovateli. Stěžovatel dále soudu sdělil,
že je kosovským Albáncem a obsáhle tuto skutečnost odůvodnil. V doplnění kasační stížnosti,
k němuž byla ustanovená zástupkyně soudem vyzvána, tato zástupkyně uvedla, že soud
ze správního spisu nezjistil, že stěžovatel má vážné problémy se zrakem, ačkoliv
na to stěžovatel poukázal; podpis stěžovatele není v takovém případě dokladem o tom, že byl
seznámen s obsahem protokolu, tedy i se skutečností, že rozhodnutí nabývá právní moci dnem
doručení. Z toho vyplývá, že stěžovatel nebyl řádně poučen o tom, kdy mu začíná běžet lhůta
pro podání žaloby. Stěžovateli nebylo rozhodnutí řádně předáno a tedy nemohl zmeškat lhůtu
pro podání žaloby. Soud měl povinnost chránit práva účastníka řízení a poskytovat mu pomoc
a poučení, aby v řízení neutrpěl újmu. Navíc se žalovaný měl zabývat tím, zda není třeba
stěžovateli vzhledem k jeho vadě zraku ustanovit opatrovníka; stěžovatel byl pouze odkázán
na pracovníky SOZE a odeslání žaloby nemohl ovlivnit. Dále stěžovatel doplnil, že není
občanem Srbska a Černé Hory, nýbrž kosovským Albáncem, což žalovaný pominul stejně
jako pominul nebezpečí hrozící kvůli bojům Srbů s Albánci. Soud podle stěžovatele nezjistil
správně, zda a kdy počala běžet lhůta pro podání žaloby a proto je jeho rozhodnutí nezákonné.
Ze všech důvodů stěžovatel navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2005,
č. j. 56 Az 22/2005 - 15, bylo zrušeno, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání a uvedl,
že mu není známo, že by u protokolu o předání rozhodnutí mohly vzniknout jakékoliv
pochybnosti o oznámení (doručení) napadeného rozhodnutí. Připouští-li stěžovatel, že jeho
podpis na protokolu ze dne 3. 3. 2005 je dokladem toho, že byl v jazyce albánském seznámen
s obsahem rozhodnutí, pak připouští, že je to dokladem i o dalších uváděných skutečnostech.
V rozhodnutí byl žalobce správně poučen, že žalobu může podat do sedmi dnů ode dne
doručení rozhodnutí; žalovaný neshledal na své straně pochybení a navrhl zamítnutí kasační
stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem kasační stížnosti je důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
tedy stěžovatelem tvrzená nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby. Stěžovatel
je přesvědčen, že mu nebylo rozhodnutí žalovaného řádným způsobem doručeno, a proto
nemohla být ani podaná žaloba opožděná. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem
Krajského soudu v Brně o tom, že žaloba byla podána opožděně. Z obsahu protokolu
o předání rozhodnutí obsaženého ve správním spise vyplývá, že dne 3. 3. 2005 bylo
stěžovateli za přítomnosti tlumočníka předáno rozhodnutí, s nímž byl v jazyce albánském také
seznámen. Dále byl stěžovatel poučen o tom, že rozhodnutí nabývá právní moci dnem
doručení a že v daném případě je místně příslušným soudem pro řízení o žalobě Krajský soud
v Brně. Obě strany protokolu byly podepsány pracovníkem Ministerstva vnitra, tlumočníkem
i žalobcem. Na základě těchto skutečností nelze dospět k závěru, že by rozhodnutí nebylo
stěžovateli řádným způsobem doručeno. Rozhodnutí tedy bylo žalobci doručeno ve čtvrtek
dne 3. 3. 2005; sedmidenní lhůta pro podání žaloby podle již citovaného §32 odst. 2 zákona
o azylu začala běžet v pátek dne 4. 3. 2005 a skončila ve čtvrtek dne 10. 3. 2005. Pokud tedy
byla správní žaloba podána k poštovní přepravě až dne 14. 3. 2005, postupoval krajský soud
správně, když ji odmítl jako opožděně podanou.
Pokud jde o tvrzení, že stěžovateli nemohlo být rozhodnutí řádně doručeno, neboť
z důvodu zrakové vady nemohl seznat obsah poučení o tom, že rozhodnutí nabývá právní
moci dnem doručení, v důsledku čehož zmeškal lhůtu pro vydání rozhodnutí, je zapotřebí
poukázat na to, že průběh předání rozhodnutí žalovaného byl stěžovateli tlumočen do jazyka
albánského. Obsah rozhodnutí i informaci o tom, že rozhodnutí nabývá právní moci dnem
doručení a že místně příslušným soudem pro případné řízení o žalobě je Krajský soud v Brně,
seznal stěžovatel prostřednictvím svého tlumočníka; ani tvrzená vada zraku na to v daném
případě nemohla mít vliv. Navíc podle §72 odst. 4 s. ř. s. nelze zmeškání lhůty pro podání
žaloby proti rozhodnutí správního orgánu prominout. Bylo-li tedy rozhodnutí správního
orgánu řádně doručeno, nelze zmeškání lhůty prominout z důvodu subjektivního žalobcova
tvrzení. Ani přesvědčení žalobce, že zmeškání lhůty způsobil jistý advokát, není důvodem
pro zrušení rozhodnutí krajského soudu, neboť jednak v řízení před krajským soudem nebyl
stěžovatel zastoupen advokátem, a i kdyby zastoupen byl a ke zmeškání lhůty pro podání
žaloby by došlo pochybením advokáta, nemělo by to na rozhodnutí soudu o opožděném
podání žaloby žádný vliv. Ke sdělení obsaženému v doplnění kasační stížnosti, podle něhož
má stěžovatel natolik poškozený zrak, že mu měl být v řízení o udělení azylu ustanoven
opatrovník, je zapotřebí připomenout, že v průběhu řízení o udělení azylu nevyvstala vada
zraku stěžovatele najevo v takové intenzitě, že by odůvodňovala zvláštní přístup žalovaného
ke stěžovateli. Dokladem toho je mj. ručně psaný text stěžovatele, který je uveden na poslední
straně protokolu o pohovoru k žádosti o udělení azylu; rovněž v řízení před soudem stěžovatel
soudu dne 18. 7. 2005 adresoval vlastnoručně psaný přípis. Tvrzeními týkajícími se státní
příslušnosti žalobce a skutkovými tvrzeními vztahujícími se k důvodům pro udělení azylu
se Nejvyšší správní soud v tomto řízení, v němž přezkoumává rozhodnutí krajského soudu
o odmítnutí žaloby pro opožděnost, nebyl oprávněn zabývat.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně
o odmítnutí žaloby jako opožděné bylo vydáno v souladu se zákonem. Důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. tedy není dán a Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Za této procesní situace,
kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení
a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti
již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – první
porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne
4. 8. 2005 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem
2150 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu